 |
|
|
dnes je středa 25. dubna 2018 Nová síň pod Vysokou bránou 22. března – 6. května 2018 vernisáž 22. března 2018 v 16.00 h Petr Šmaha, Obrazy 2007 – 2017       Výstavní síně Rabasovy galerie ve Vysoké ulici 232 8. února – 29. dubna 2018 Venisáž 8. února 2018 v 16.00 h Český dřevák        Český dřevák Ač bývá Český dřevák označován za fotografickou skupinu, ve skutečnosti byl vždy spíše spolkem přátel a zároveň silných a nezařaditelných osobností. Český dřevák neměl nikdy žádný pevný tematický či ideový program, byl spíše záminkou k setkávání, debatám a společné zábavě, a také občasným výstavám. Právě prastará technika kontaktního otisku velkoformátového negativu snímaného dřevěnou kamerou (odtud starosvětsky sebeironický název skupiny), která dovoluje až omamně dokonalou reprodukci motivu, se stala jediným faktickým spojovacím článkem velmi volného sdružení. Český dřevák založili v roce 2000 Karel Kuklík, Jan Reich, Jaroslav Beneš a Bohumír Prokůpek. V roce 2002 se k nim připojil Tomáš Rasl, tehdy ještě student FAMU, a v roce 2003 byl ostatními přizván doyen skupiny Petr Helbich, který představuje přímou osobní vazbu k vůbec nejslavnějšímu zastánci kontaktního printu Josefu Sudkovi. Skupina přitom zanikla v roce 2008, kdy předčasně zemřel Bohumír Prokůpek, po roce následován Janem Reichem. Český dřevák zřejmě příznačně vznikl právě v letech, kdy klasické analogové fotografii začínala zvonit hrana, a kdy se deskové aparáty s často stoletým rodokmenem staly nepochopitelným anachronismem. Důvodem spolčení přitom nebyla nostalgie po ztracených časech, ale spíše hluboký respekt k dlouhé a bohaté fotografické tradici a k možnostem, které znalým a vnímavým dokáže otevřít. Společným jmenovatelem Českého dřeváku tedy není program ani protest proti času, ale soustředěná radost z věcí a jevů, které lze obdivovat a na které se lze spolehnout: a mezi nimiž je přitom přátelství na prvním místě. S ohledem na výše zmíněné tato výstava není a ani nechce být programovým a časově omezeným výběrem, konvergujícím k jednotnému stylu či soustředěným jen na období skupinové aktivity. Naopak ukazuje spíše různé, často i excentrické směry, z kterých jednotliví autoři přicházeli a kterými se vydávali dál zase za svým. Právě v letmých kříženích těchto osobitých rukopisů můžeme hledat skutečnou definici Českého dřeváka. Pavel Vančát, kurátor výstavy, leden 2018 |
