 |
|
|
dnes je pátek 17. srpna 2018 Výstavní síně Rabasovy galerie ve Vysoké ulici 232 19. července – 7. října 2018 vernisáž 19. července 2018 v 16.00 h Kresby sochařů Mánesa      Vojtěch Adamec st. Vojtěch Adamec ml. Petr Císařovský Zdena Fibichová, též Zdena Preclíková-Fibichová Stanislav Hanzík Barbora Chládková Josef Klimeš Vojtěch Malaník Vladimír Preclík Jaroslav Urbánek Jasan Zoubek Nová síň pod Vysokou bránou 12. července – 2. září 2018 vernisáž 12. července 2018 v 16.00 h Mezi mnou a tebou – Spolek sochařů České republiky      Michaela Absolonová (1973) Blanka Adensamová (1949) Milena Blašková (1962) Zuzana Čížková (1982) Jan Hendrych (1936) Jean-Paul Chablais (1952) Barbora Chládková (1979) Ladislav Janouch (1944) Daniela Kartáková (1965) Jiří Kašpar (1977) Stanislava Kavanová (1943) Zuzana Lőrincz (1954) Michal Machciník (1989) Karel Meloun (1950) Miroslav Mlynář (1938) Karel Peřina (1948) Libor Pisklák (1962) Jiří Plieštik (1956) Kateřina Strach Tichá (1987) Jiří Středa (1956) František Svátek (1945) Marie Šeborová (1966) Jaromír Švaříček Rašva (1967) Jan Turský (1955) Milan Vácha (1944) Rabasova galerie Rakovník Výstavní síň na radnici 28. června – 2. září 2018 vernisáž 28. června 2018 v 16.00 h Sochařské portréty Ladislava Janoucha      Jeden z nejstarších úkolů sochařství byl portrét, v naší kultuře má mnoha tisíciletou tradici. Většinou byl nejprůkaznějším testem sochařských schopností, a příznakem umělcova mistrovství. Teprve teoretici umění ve dvacátém a našem jednadvacátém století tuto dovednost zavrhli a sochařský portrét nekompromisně odkázali do historie oboru, nebo na okraj uměleckého snažení do výtvarného řemesla. Přesto ale lidé podobizny u sochařů stále objednávají a dobrý sochařský portrét přežívá, teorii navzdory. Co přežívá, vzkvétá. Jsou vypisovány soutěže, objednávají soukromí investoři. Podobizna je zase živý obor, ve kterém se tříbí kvalita. Ladislav Janouch k portrétování přistupuje po staru, pečlivě prostuduje fyziognomii modelu a v přesných proporčních vztazích ji přenese na sochu, jeho podobizny jsou si s modelem podobné. Tím se nespokojí, přidá trochu stylizace, aby se tam vepsal i charakter a osobitost portrétovaného. Nezapírá, že se poučil u nejlepších českých mistrů devatenáctého a počátku dvacátého století. Václav Zoubek Ladislav Janouch nar. 14. června 1944 v Praze. V letech 1959 – 1963 vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1967 – 1973). V roce 1980 byl na stáži na Academia di Belle Arti Perugia. Po maturitě na SPŠ Keramické v Bechyni byl povolán na dvouletou vojenskou službu. Po návratu krátce pracoval v keramickém družstvu Keramo Praha. Po absolvování AVU v Praze v roce 1973 působí dodnes jako sochař ve svobodném povolání. Uspořádal kolem pětadvaceti autorských výstav a zúčastnil se mnoha výstav kolektivních v Čechách a zahraničí. Svými pracemi je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách. Účastnil se mezinárodních sochařských sympozií. Jeho raná expresivní až barokní tvorba převážně sportovních a symbolických námětů přechází postupně k využívání kontrastu konkávních a konvexních tvarů a čistých linií zejména v ženských postavách a torzech. Při sportovních námětech využívá dynamiku a nadsázku tvarů. Symbolické převážně antické náměty pomáhají k asociaci věčného tématu – člověka. Protiváhou jsou ženské postavy a torza jednoduchých, velkých forem, někdy skládaná z několika kusů materiálu. Podle Wikipedie |
