RABASOVA GALERIE
RAKOVNÍK
PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE STŘEDOČESKÉHO KRAJE
219801


Kde nás najdete 

Dům ve Vysoké ul. 232 

Nová síň pod Vysokou bránou 


Sbírky 


Koncerty 

Výstavy 

Jiné akce 

Kanál na YouTube 


Vydavatelská činnost 

Komunikace 

Lektorská činnost 

Virtuální prohlídka 


Džbán 

Heroldův Rakovník 


Zadávací řízení 

Výroční zpráva 2003 

Výroční zpráva 2004 

Výroční zpráva 2005 

Výroční zpráva 2006 

Výroční zpráva 2008 

Výroční zpráva 2009 

Výroční zpráva 2010 

Výroční zpráva 2011 

Výroční zpráva 2012 

Výroční zpráva 2013 

Výroční zpráva 2014 

Výroční zpráva 2015 

Výroční zpráva 2016 


dnes je středa 22. listopadu 2017

Nová síň pod Vysokou bránou
26. října – 10. prosince 2017
vernisáž 26. října 2017 v 16.00 h
Zbyněk Havlín, Jan Kovářík – SLYŠET TRÁVU RŮST

     Společný výstavní koncept malíře Zbyňka Havlína a sochaře Jana Kovaříka zaměřený na krajinu není ničím náhodným. Je výsledkem dlouhodobých nenucených námluv i vzájemné tvůrčí sympatie.
     Zbyněk Havlín studoval v ateliéru grafiky profesora Jiřího Lindovského, absolvoval pak v roce 2004 v ateliéru profesora Milana Knížáka.
     Jan Kovářík studoval v ateliéru Jindřicha Zeithammla, kde v roce 2005 studia ukončil absolutoriem. Během pobytu na AVU absolvoval stáž v ateliéru Milana Knížáka. Zde se oba tvůrci poznali. Svými klíčovými díly jsou zastoupeni v Národní galerii v Praze a v dalších významných sbírkách.
     U obrazů i soch se propojuje jejich společný zájem o krajinu. Mají snahu o redefinování toho, jak je zobrazována. U obou autorů jde o záznam pocitu z krajiny, její vnitřní obraz a obsah. Pohled dovnitř či z blízka znázorňují osobitým způsobem, který se protíná v akcentování detailů a ve velmi pestré barevnosti.
     Autoři pro svá díla z krajiny vybírají to, co je pro ně vzrušující, záměrně vynechávají šeď, mdlé tvary a realistickou popisnost všeho, co krajina obsahuje. Kováříkovy eroticko-elekrizující objekty jsou jakoby zvětšené mikroskopické záznamy pulzujícího buněčného bujení z Petriho misky. Zvětšeniny vytvářejí dojem abstraktních krajin, do kterých se chcete ponořit a které vás svojí intenzitou vtahují. Jeho objekty působí jako amorfní reliéfní mapy se vzájemným prolínáním krajinného a figurálního tvarosloví.
     Havlínova živelně podaná expresivní malba různých květinových i jiných přírodních strukturobsahuje také velkou míru detailů, které se mají tendenci rytmicky opakovat. Vzniká tak spontánně rytmizované řazení s akcentem na harmonii vzájemných vztahů jednotlivých barevných tvarů.
     Zobrazování krajiny je u obou autorů netradiční. Snaží se o podchycení samé podstaty krajiny, koncentrované esence.Při vnímání jejich děl se vracíme do okamžiku, kdy krajina vzniká, zaniká či se jinak rozvíjí, tedy pozměňuje. Záznam vývoje proměny může při vnímání děl evokovat pocit pohybu: pohybu vánku v lukách, toku říčních vodopádů, právě skápnuté kapky, bublavého vzedmutí rašeliny nebo rozpuku kaštanu... Je zde zaznamenán pohyb, s trochou nadsázky lze říci, žei například zvuk. Vnímáme rotaci, čeření vody atp.Krajina v těchto dílech působí jako podnětná procházka po mokřadech a lukách z Cesty do pravěku. Signální, velmi pestrá barevnost je pak dalším styčným bodem, který díla obou tvůrců propojuje. V rámci společné výstavy vzniká zajímavý průnik dvou a tří dimenzionálního vnímání krajiny. V rámci takového propojení je možné sledovat krajinu jako podstatný tvůrčí element současného umění.


Výstavní síň na radnici
19. října – 26. listopadu 2017
vernisáž 19. října 2017 v 16.00 h
Tomáš Petříček – malby

     Jmenuji se Tomáš Petříček, narodil jsem se 8. 7. 1975 v Hořovicích, protože, jak mi moje maminka říkala, v berounské porodnici zrovna malovali. Je to shoda okolností, neboť malování mě provází celý život, ovšem ne malířskou štětkou na stěnu, ale štětcem na plátno.
     Od tří let jsem hodně kreslil z toho důvodu, že jsem byl těžký introvert. Rodiče si se mnou tak nějak nevěděli rady, a když zjistili, že mě kreslení baví, pokaždé když jsem zlobil anebo se nudil, dali mi blok a pastelky a já už jim dal pokoj.
     Na 2. základní školu v Berouně jsem nastoupil v roce 1981. Okamžitě se mým nejoblíbenějším předmětem stala výtvarná výchova. V roce 1984 jsme se celá rodina přestěhovali na dva roky do Chudenic u Klatov, kde můj táta pracoval jako správce zámku. Umístění zámku v Americké zahradě mi skýtalo nové podněty pro kreslení a malování. V roce 1986 se ocitám opět v Berouně, kde jsem dokončil základní školu v roce 1989 s vyznamenáním.
     Po nástupu na berounské gymnázium a sametové revoluci mě jako první ovlivnil berounský malíř Jaroslav Goldmann. Vyučoval mě sice pouze rok, ale hodně mě jeho neformální pojetí výuky zaujalo. Z té doby také pochází mé první kresby, komiksy a obrazy. Maturoval jsem v roce 1993.
     Moje následující kroky mě zavedly na dvouleté nástavbové studium na Střední pedagogickou školu v Berouně, kde mě po technické stránce malby nejvíce ovlivnil ak. mal. Viktor Žabinský (žák Františka Jiroudka na AVU, který byl žákem Williho Nowaka z legendární výtvarné skupiny Osma). Z hlediska filozofie tvorby a umění mě dosti ovlivnil pan Jaroslav Janík, jehož otec znal osobně Zdeňka Rykra, předválečného malíře. Hodně jsme spolu tenkrát diskutovali o smyslu výtvarné tvorby.
     Po maturitě v roce 1995 jsem nastoupil na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor výtvarná výchova - občanská nauka. Zde v jižních Čechách se mi velice líbilo a pod mýma rukama se začal rodit můj umělecký styl. Mezi výtvarníky, kteří mě dost ovlivnili, patřili například: Josef Geršl, Josef Lorenc, doc. Radko Chodura, Radek Kubička, ak. mal. Ludvík Vacek, oba sochaři Hylišové, „pražák“ Jaromír Procházka, Matouš Vondrák a další mistři svého oboru. V rámci vysokoškolských studií jsem také absolvoval svoji první společnou výstavu v roce 1997, a to Kladenské dvorky. Nezapomenutelná akce, která se mi vryla do paměti díky lidskému přístupu Josefa Lorence, který tam s námi byl a díky své první zakázce, kterou jsem tam získal a řádně zapil.
     Ještě stojí za zmínku to, že se spolužáky Pavlem Fialou a Jiřím Pavlasem jsme v roce 1997 založili výtvarně-filozofickou skupinu „Vytržení“. Scházíme se ještě s dalšími spolužáky z VŠ dvakrát za rok dodnes a vydáváme v omezeném nákladu též svůj bulletin. Tvoříme, vystavujeme.
     Po studiích jsem se vrátil do Berouna. Začal jsem učit výtvarnou výchovu na 3. základní škole (dnešní „Wágnerka“). V roce 1999 jsem měl svoje obrazy na první společné výstavě v zahraničí, a to v Německu. Výstava byla úspěšná.
     Po prvním školním roce opouštím brány svého pracoviště a vrhám se do živelné tvorby. Maluji obrazy, vystavuji. V této době jsem se živil různými profesemi, neboť přednost dostalo malování. Pracoval jsem například jako skladník v Delvitě, nebo seřizovač lisů na CD v „gramofonce“ v Loděnicích u Berouna. V berounských hospodách v té době též vznikaly různé moje skici.
     V roce 1997 se bohužel vlivem nadmíry alkoholu a stresu u mě objevily zdravotní problémy. Následovaly další výstavy, především společné. První samostatnou výstavu jsem měl v Berouně v roce 2002 v Holandském domě. Měla úspěch.
     V roce 2002 jsem nastoupil jako pedagog do Domu dětí a mládeže v Berouně (tehdejší IZV MŠMT). Zde jsem pracoval s dětmi a mládeží tři roky. Můj zdravotní stav se stabilizoval, zakousl jsem se tedy do další tvorby. V této době jsem se též věnoval keramice, konkrétně jsem tvořil drobné plastiky s figurálními náměty. Po roce 2000 jsem si oblíbil žlutou a modrou barvu a ty v mojí tvorbě dominovaly, a v podstatě se v různých obměnách, tónech a valérech objevují dodnes.
     V roce 2004 vlivem neuspořádaného života jsem opět propadl zdravotním problémům. V té době mi hodně pomohl MUDr. Blažek, který mě arteterapeuticky vedl, a dokonce jsme se spřátelili a v roce 2007 mi zahajoval výstavu mých obrazů v Plzni, v galerii Azyl. V den vernisáže jsem prodal dvanáct obrazů, což se mi ještě nikdy nestalo.
     V roce 2006 v srpnu jsem nastoupil jako učitel výtvarné výchovy na Střední pedagogickou školu v Berouně, aneb dobří holubi se vracejí. Ještě jsem stihl rok dálkově studovat výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V té době jsem měl již vypracován svůj solitérní malířský projev, přesto jsem hodně inspirace načerpal od doc. Hany Babyrádové, doc. Horáčka a malíře a pedagoga Petra Kamenického. Z té doby (2007) pochází série deseti velkoformátových obrazů, laděných pouze do modré barvy s abstraktními motivy. Největší z nich měřil 130x130 cm.
     Do dnešních dnů působím na Střední pedagogické škole v Berouně jako učitel. Maluji a stále vystavuji. Do letošního roku mám za sebou přes třicet společných i samostatných výstav.
     Poslední klíčový okamžik v mém životě bylo setkání s mojí životní láskou a partnerkou, naivní malířkou a spisovatelkou, Markétou Van Benešovou, v roce 2007. V tvorbě i v životě jsem se zklidnil. V roce 2011 jsme uzavřeli sňatek. Měli jsme též dvě společné výstavy. Máme spolu dvě děti, starší Zoe, té je 5 let a už také maluje, samozřejmě pod mým výhradním vedením. Mladší dcera se jmenuje Thea, ale říkáme jí Zazi. Jsou jí 2 roky.
     Zatím moje poslední samostatná výstava se konala v Městské galerii v Berouně v roce 2015, ku příležitostí mých 40. narozenin. Několik obrazů jsem i prodal. V současné době se věnuji hlavně malbě akrylovými barvami na plátno, dále tvořím drobné keramické plastiky a grafické listy v malých formátech a malých nákladech. Nejvíce ztvárňuji figury žen a zátiší. Můj styl se pohybuje na pomezí nové figurace a neokubismu.
     Dne 2. 10. 2017 Mgr. Tomáš Petříček

AkceDatumČasUkončeníMístoNázevPozvánkaRecenze
19. 10. 201716.0026. 11. 2017Výstavní síň na radniciTomáš Petříček – malbyUkázat
26. 10. 201716.0010. 12. 2017Nová síň pod Vysokou bránouZbyněk Havlín, Jan Kovářík – SLYŠET TRÁVU RŮSTUkázat

Rabasova galerie Rakovník, příspěvková organizace - idatabaze.czVeletrhy, výstavy a galerie - idatabaze.cz
 © 2001–2015 Lokša PrePress Rakovník