 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 5 |
Smetanovo trio
12. září 2007 v 19.00 h
Jana Vonášková-Nováková – housle
Jan Páleníček – violoncello
| Program: |
Karel Janovický – Klavírní trio (Furioso, Adagio, Scherzo–Allegro, Vivace)
| Přestávka |
Komorní tvorba Johannesa Brahmse (1833–1897) patří k jednomu z vrcholů hudby 19. století. V jeho díle nalezneme celkem čtyři klavírní tria a k nejzralejším z nich můžeme počítat Trio c moll pro klavír, housle a violoncello, op. 101. Brahms jej komponoval roku 1886 v době svého letního pobytu ve Švýcarsku u jezera Thun. Skladatel tu pobýval se svým dobrým přítelem, básníkem, novinářem a spisovatelem Josefem Viktorem Widmannem, s nímž později podnikl také cestu do Itálie. Podobně jako i ve svých ostatních dílech dbal Brahms na čistotu formy v kombinaci s romantickým výrazem; důležitou roli svěřuje klavíru. Jak dobová kritika, tak i skladatelovi nejbližší přátelé (jako např. Clara Schumannová) hodnotili skladbu velice vysoko. První veřejné provedením se konalo koncem roku 1886 v Budapešti za účasti houslisty Jenó Hubaye a violoncellisty Davida Poppera, klavírního partu se chopil sám skladatel.
Plzeňský rodák Karel Janovický (nar. 1930, vl. jménem Bohuslav Šimsa) pochází z muzikantské rodiny a již v mládí se u něj projevoval výrazný hudební talent. Po maturitě v roce 1949 se rozhodl z Československa emigrovat a po roce stráveném v Německu nakonec zakotvil ve Velké Británii. Zde mj. studoval skladbu pod vedením Matyase Seibera, komorní hudbu u Jana Šedivky a později získal diplom M. Mus. na Royal College of Music v Londýně. Z Janovického početných aktivit můžeme připomenout jeho práci pro BBC (mezi léty 1981–1990 řídil Československé oddělení BBC World Service) či jeho překladatelskou činnost. Skladatelsky se ubírá spíše tradičnější cestou, přestože dobře znal novodobé kompoziční postupy a zejména ve svých dřívějších dílech je také vyzkoušel. Obrátil se však k hudbě, ve které – podle svých vlastních slov – „má interpret co hrát a posluchač co poslouchat“. Klavírní trio patří mezi autorovy novější skladby. Komponoval jej v roce 2005 přímo pro Smetanovo trio, a to krátce poté, co slyšel vynikající vystoupení tohoto souboru v Londýně. Ve tradičním čtyřvětém cyklu je pozoruhodná zejména třetí věta, ke které skladatel poznamenává, že si v ní „poněkud tropím žerty z klasické fugy“. Svůj půvab však mají i obě krajní věty či zpěvné Adagio.
Antonín Dvořák (1841–1904) kdysi poznamenal, že „dobrá muzika musí též na piáně znít“. Ačkoliv jako výkonnému umělci mu byly bližší housle či viola, zanechal poměrně početné dílo, kde se klavír výrazně prosazuje. Patří sem také soubor čtyřech klavírních trií, z nichž si proslulost získala zejména poslední dvě (op. 65 a op. 90 „Dumky“). Trio B dur op. 21 patří (pokud nepočítáme dvě nedochovaná raná tria) mezi skladatelovo první dílo vytvořené pro toto nástrojové obsazení. Začalo vznikat pravděpodobně v březnu či v dubnu roku 1875 a dokončeno bylo poměrně rychle – již o měsíc později. S první verzí díla se ovšem Dvořák nespokojil; až do svého prvního vydání v r. 1880 ho značně pozměnil. V té době prožíval Dvořák období tvůrčího rozmachu; současně s Triem komponoval také další komorní skladby či svoji proslulou Serenádu E dur, op. 22. Skladba vyznívá veskrze optimisticky, s typicky dvořákovskou melodikou, ovšem ještě se schubertovskými a schumannovskými vlivy. Na několika místech, jako třeba ve volné druhé větě, se vloudí i melancholické, zadumané tóny.
Libor Kvasnička
Smetanovo trio,
založené ve 30. letech 20. století klavíristou Josefem Páleníčkem a po roce 1945 působící pod jménem České trio, patří k nejprestižnějším současným českým souborům. Je pravidelně zváno na významné festivaly – Pražské jaro, Janáčkův máj, Moravský podzim, Pražské komorní slavnosti – a na domácí i zahraniční pódia – Francie, Německo, Švýcarsko, Velká Británie. V květnu 2005 se s velikým úspěchem představilo v Japonsku (Oita, Otowa).
Smetanovo trio spolupracuje s předními dirigenty — Jiří Bělohlávek, Libor Pešek, Michael Boder, Tomáš Hanus nebo Stanislav Vavřínek — a s domácími i zahraničními orchestry, z nichž jmenujme například Bamberger Symphoniker, Orchestre Lugano, Pražská komorní filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice nebo Moravská filharmonie Olomouc.
Z velkého počtu CD pro různé nahrávací společnosti jmenujme poslední nahrávku pro firmu Supraphon s díly B. Smetany, J. Suka a V. Nováka (2005), která získala prestižní ocenění francouzských časopisů Diapason a Le Mode de la musique a kterou britský BBC Music Magazine ocenil jako nejlepší nahrávku měsíce srpna 2005 v oblasti komorní hudby. Ještě většího úspěchu se dostalo druhé nahrávce pro Supraphon z děl A. Dvořáka (2006), která v září 2006 kromě světové BBC Music Magazine — CD měsíce získala nejprestižnější francouzské ocenění CD nahrávek DIAPASON D’OR. Recenze na toto CD se dále objevily mj. v Sunday Times, The Telegraph či Classicstoday.
Jitka Čechová — klavír
Po absolutoriu konzervatoře a Akademie múzických umění v Praze pokračovala ve studiu nejdříve v Paříži a poté v německém Freiburgu. V té době získala titul laureáta řady mezinárodních soutěží. Jako sólistka je velmi vysoko ceněna kritikou v mnoha evropských zemích, a také v Jihoafrické republice, Jižní Americe či Japonsku, kde spolupracuje s významnými orchestry a vystupuje se sólovými a komorními programy. Je pravidelně zvána na velké hudební scény a festivaly (Pražské jaro, Graz, Paříž, Alte Oper Frankfurt, Baden-Baden, Bodensee Festival, Český Krumlov, Edinburgh, Bamberg, Janáčkův máj, Ticino Musica). Její diskografie zahrnuje nahrávky klavírních koncertů s českými i zahraničními orchestry, stejně tak jako nahrávky sólové a komorní. V současnosti realizuje pro vydavatelství Supraphon kompletní nahrávku klavírních děl Bedřicha Smetany (7 CD).
Jana Vonášková-Nováková — housle
Absolventka Pražské konzervatoře a Royal College of Music v Londýně. Jako vítězka řady mezinárodních soutěží (Talent roku v Praze 2000, mezinárodní soutěž K. Lipinského a H. Wieniawského v polském Lublinu 2000, Young Concert Artists Trust v Londýně 2002). Během studií se Jana Vonášková-Nováková zúčastnila také mistrovských kurzů Roberta Szredera, Sherbana Lupu, Joshuy Epsteina a dalších. Vystupovala jako sólistka na mnoha prestižních koncertních pódiích doma i v zahraničí (mj. Wigmore Hall, Bridgewater Hall, Harewood Hall, Kettles Yard — Cambridge), a na festivalech Pražské jaro, v Bath, Thaxtedu, Chesteru a na dalších. K nejvýznamnějším jejím nahrávkám patří CD s Dvořákovým houslovým koncertem a moll op. 53, které nahrála ve spolupráci s Moravskou filharmonií Olomouc.
Jan Páleníček — violoncello
Přední český sólista a komorní hráč, nositel velké rodinné hudební tradice, které vdechnul život klavírista a hudební skladatel Josef Páleníček, zakladatel Smetanova tria. Vystudoval konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze u dvou nejlepších pedagogů té doby, prof. Saši Večtomova a prof. Miloše Sádla. Komorní hudbu pak ve třídě prof. Josefa Vlacha — primária Vlachova kvarteta. Setkání s Paulem Tortellierem, světoznámým francouzským violoncellistou, byl vrcholem doby Páleníčkova uměleckého zrání. Je laureátem několika mezinárodních soutěží. Jako sólista je zván předními českými orchestry a festivaly. Koncertoval ve většině zemí Evropy, ale také v Japonsku a Americe. Natočil více než dvě desítky CD, z nichž k vrcholům patří nahrávka Dvořákova Koncertu h moll a Čajkovského Rokokových variací. Z komorní oblasti se mezinárodního uznání dostalo nahrávkám kompletního díla S. Rachmaninova a B. Martinů. Po dlouhá léta působil pedagogicky na Pražské konzervatoři a AMU v Praze.
