 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
Ekatérina Malachkova-Debiak, Alexei Khorev
19. září 2007 v 19.00 h
Alexei Khorev – Kytara
| Program: |
Nicolo Paganini – Cantabile, Sonata concertata (Allegro spiritoso, Adagio assai espressivo, Rondo), Sonata č. 1 (Introduction. Larghetto, Tempo di Marcia. Allegro maestoso, Allegro. Moderato. Allegro)
Maurice Ravel – Habanera
| Přestávka |
Agustín Barrios – 2 Valčíky pro sólovou kytaru
Astor Piazzola – 3 tanga (1900 Bordel, 1930 Cafe, 1960 Night Club)
Hovoří-li se o instrumentální hudbě vrcholného baroka, napadnou nás obvykle tři velká jména hudby 17. a 18. století – J. S. Bach, G. F. Händel a Antonio Vivaldi (1678–1741). Rodilý Benátčan Vivaldi je autorem obrovského množství děl, vedle četných oper a vokálně-instrumentální duchovní hudby vytvořil v duchu dobového „stile moderno“ především dokonalý prototyp barokního sólového koncertu.
Sonáta D dur pro housle a kytaru patří v kontextu Vivaldiho děl do oblasti komorní tvorby. Podobně jako koncerty zachovává tato sonáta třívětý půdorys. Vivaldi vyšel z francouzské operní ouvertury, z níž převzal tempové schéma. První věta plyne v klidném pomalém tempu, druhá a třetí nasazují ve svižném tempu výraznou melodiku a rytmiku, která posluchače zaujme na první poslech. Ve třetí větě skladatel využil rytmus gavoty, oblíbeného dobového tance.
Sonáta D dur pro housle a kytaru patří v kontextu Vivaldiho děl do oblasti komorní tvorby. Podobně jako koncerty zachovává tato sonáta třívětý půdorys. Vivaldi vyšel z francouzské operní ouvertury, z níž převzal tempové schéma. První věta plyne v klidném pomalém tempu, druhá a třetí nasazují ve svižném tempu výraznou melodiku a rytmiku, která posluchače zaujme na první poslech. Ve třetí větě skladatel využil rytmus gavoty, oblíbeného dobového tance.
Cantabile in D Major, op. 17 je kratší skladbou prodchnutou romantickým výrazem. Paganini zkomponoval melodii, která se v průběhu skladby variačně obměňuje a tvoří dojem nekonečné plynoucí kantilény. Sonáta č. 1 A dur pro housle a kytaru je první z celkem dvanácti sonát tohoto obsazení, které během své kariéry Paganini vytvořil. Po krátké introdukci následují dvě věty přinášející hravé melodie, které se několikrát opakují a jsou postupně přikrášlovány melodickými ornamenty a technickými finesami, jež Paganini dokonale ovládal. V Sonátě concertata A dur dostává více prostoru i kytara. Oproti Sonátě č.1 je zde part kytary promyšlenější a oba nástroje spolu více komunikují. Nápadné je to zejména ve volné druhé větě, kde jsou oba nástroje v podstatě rovnocenné. Třetí věta přináší jednu z nejpopulárnějších Paganiniho melodií, která bývá dodnes zařazována do nejrůznějších hybridních výběrů hitů světové klasiky.
Francouzský impresionista švýcarsko-španělského původu Maurice Ravel (1875–1937) několikrát ve své tvorbě obrátil pozornost ke španělskému dvoudobému tanci zvanému habanera. V roce 1907 složil Vokalízu – etudu ve formě habanery pro bas a klavír. Vzápětí se tato miniatura dočkala řady úprav pro instrumentální obsazení a její název byl upraven na Piéce en forme de habanera.
Typ hudebníka komponujícího pro vlastní koncertní potřeby přetrval z 19. století až dodnes. Na tomto koncertě ho reprezentují dva umělci. V seznamu děl bulharského kytaristy a skladatele Anatase Ourkouzounova (1970) nalezneme bohatý repertoár nejen pro kytaru sólo, ale i kytarová dua, tria, kvarteta a další komorní hudbu. Sonatina bulgarica pro housle a kytaru vznikla v roce 1995, o dva roky později získala první cenu na kytarové soutěži Paula Barsacchiho v italském Viareggiu.
Hudební řeč Agustína Barriose Mangoré (1885–1944), slavného paraguayského kytaristy a skladatele, z jehož díla zazní 2 Valčíky pro sólovou kytaru, čerpá ze dvou hlavních zdrojů. Inspiroval se jednak rodným folklórem, jednak věrně napodoboval především romantické či impresionistické stylové postupy.
„Pro mne tango vždycky představovalo spíš hudbu pro poslech než pro tanec” prohlásil Astor Piazzolla (1921–1992), argentinský hráč na bandoneon a „král tanga“, jenž dokázal nejznámější argentinskou taneční formu dovést do koncertních sálů. Populární skladbou je jeho Historie tanga, která se provádí v různých kombinacích s flétnou, houslemi nebo bandoneonem. Skladba má čtyři části, z nichž jsou na programu první tři. Každá odráží historickou podobu tanga. Na konci 19. století se graciézní tango hrálo v nevěstincích (1. věta 1900 Bordel), ve 30. letech 20. století se přesunulo do klidnějších míst, stalo se pomalejším a naplnilo se melancholičností (2. věta 1930 Café). Později vstřebávalo vliv brazilské bossa novy a obohatilo své výrazové prostředky (3. věta 1960 Night-Club). -Robert Škarda-
Ekatérina Malachkova-Debiak – housle (Bělorusko, Francie)
Ekatérina vystudovala Běloruskou akademii múzických umění, kterou zakončila první cenou v oborech sólové, komorní a orchestrální hry. Již během studií získala mnoho cen na mezinárodních soutěžích L. van Beethovena, J. Rodriga (Španělsko), S. Moniuszka (Polsko) nebo V. Batseviče (Rusko). Spolupracovala s Mezinárodním symfonickým orchestrem mladých pod vedením Glena Cortesiho, od roku 1995 působila jako první houslistka Národního orchestru běloruské opery řízené Alexandrem Anissimovem a sólově se představila s mnoha orchestry doma i v zahraničí.
Od roku 2001 působí ve Francii, kde nejprve pokračovala ve svých studiích u Devy Erlih na Ecole Normale de Musique de Paris, kterou zakončila první cenou. Poté následovala častá hostování s Národním orchestrem Capitol a Národním komorním orchestrem v Toulouse. Vystupuje jako sólistka i komorní hráčka ve Francii (Salle Alfred Cortot, Opatství Val de Grâce aj).
Alexei Khorev – kytara (Rusko, Francie)
Alexei se narodil v roce 1979 v hudební rodině. Na kytaru začal hrát v devíti letech pod vedením svého otce, profesora Petrohradské konzervatoře, na níž zakončil svá studia v roce 1995 1. cenou za hru na kytaru, komorní hudbu, analýzu. Následovala studia na Conservatoire National Supérieur de Musique de Paris pod vedením Oliviera Chassaina, korunovaná v roce 2000 první cenou. V roce 1998 získal stipendium Nadace Yamaha a Nadace Tarazzi a v roce 2003 podporu Nadace banky Natexis.
Alexei získal mnohá ocenění na soutěžích v Petrohradě (1992, 1994, 1996), Voroněži (1992, 1994), Krakově (1994), Gdaňsku (1995), Moskvě (1996) a Rennes (1997). Vystupuje jako komorní hráč i sólista v řadě zemí Evropy (Rusko, Finsko, Belgie, Francie, Polsko ad.). V roce 2006 se představí s Běloruským národním orchestrem
DUO
Ekatérina a Alexei spolupracují od roku 2001, vystupují na mnoha koncertech ve Francii i zahraničí a jsou pravidelně zváni na komorní festivaly (Toulouse). V roce 2006 natočí nové CD ze skladeb pro kytaru a housle, jejichž výběr zazní mimo jiné také na dnešním koncertě.
