 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
19. března 2009 v 19.30 h
Jitka Adamusová – housle
Květa Novotná – klavír
Emil Viklický – host večera
| Program: |
Emil Viklický (*1948) – IMPROVIZACE
Maurice Ravel (1875–1937) – Sonáta pro housle a klavír (Allegretto, Moderato, Allegro)
| Přestávka |
Emil Viklický – IMPROVIZACE na téma z publika
Emil Viklický – Tauromaquia pro hoboj, housle a klavír
Adamusovo trio
Jedním z cílů Adamusova tria je hledání nových zvukových možností a nových kombinací nástrojů. V tomto malém obsazení jsou vlastně zastoupeny nejdůležitější skupiny hudebních nástrojů. Hoboj a anglický roh jako představitelé dechových nástrojů, housle nebo viola z řady smyčcových nástrojů a klavír nebo cembalo z nástrojů klávesových.
Soubor se orientuje jak na hudbu barokní či klasickou, tak na hudbu romantickou a moderní. V oblasti hudby barokní se zabývá Adamusovo trio vyhledáváním dosud neznámých skladeb, přičemž vrcholem této činnosti bylo natočení 6 Suit G. Ph. Telemanna pro hoboj, housle a cembalo, které byly vydány jako komplet vůbec poprvé (vydaly GZ Loděnice 1993). Druhým pólem působení tria je uvádění skladeb novějších. Ovšem zejména skladby z období romantismu je nutno upravit, a proto se umělecký vedoucí Jan Adamus zaměřuje na transkripce, které sám provádí. Některé skladby byly komponovány přímo pro Adamusovo trio jako např.“ Grand Prix“ Karla Odstrčila, „Tauromaquia“ Emila Viklického či „Quodlibet“ Jířího Temla.
Adamusovo trio koncertovalo ve většině evropských zemí, např. v Německu (Berlin – Schauspielhaus 1991, Schloß Charlotenburg 1991, Landshuter Hofmusiktage 1994), Rakousku (Salzburg 1991, 1993, Wien 1998, 2001, 2002), Španělsku (1986,1988, 1989, 1990, 1993), Švýcarsku (Bern 1988, Bielersee-Festival 1992–1995) ve Francii (Janáček Festival Paříž 1988, L´automne Musical 1992) a ve Spojených arabských emirátech (Abu Dhabi – 2000, 2002 – Dubai). V roce 2005 spoluúčinkovalo Adamusovo trio na turné v SRN, spolu s Karlovarským symfonickým orchestrem.
Soubor spolupracuje také s rozhlasem a televizí a natočil několik CD. Kromě 6 Telemannových Suit jsou to 2 profilová CD, zahrnující široký repertoir (Bach, Haydn, Mozart, Brahms, Schumann, Viklický, Odstrčil).
JAN ADAMUS
absolvent AMU v Praze ve třídě F. Hantáka. V roce 1977 získal 1. cenu v Mezinárodní soutěži Pražského jara. Spolupracuje s významnými orchestry a umělci (Václav Smetáček, Josef Suk, Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter, Jiří Kout, Michael Helmrath aj.)
Jan Adamus se také zabývá objevováním dosud nehraných skladeb starých mistrů, které vyhledává v archivech. Výsledkem této činnosti jsou vydané CD s hobojovými koncerty Carlo Besozziho a hobojové koncerty starých českých mistrů (Jírovec, Rejcha, Družecký). Spolupracuje také s vydavatelstvím „ Edition Kunzelmann“ ve Švýcarsku, kde vyšly tiskem hobojové koncerty C. Besozziho a J. Rejchy.
JITKA ADAMUSOVÁ
získala v roce 1967 první cenu v mezinárodní soutěži Jaroslava Kociána. Po maturitě na gymnáziu studovala na pražské AMU ve třídě prof. Václava Snítila. V roce 1973 získala první cenu na Mezinárodním festivalu mladých hudebníků v Anglii a tím i stipendium k prof. Maxu Rostalovi ve švýcarském Bernu. Studium ukončila získáním sólistického diplomu.
Pozoruhodná je její nahrávka nově objevených houslových koncertů (Pugnani, Dittersdorf, Pichl) s Pražským komorním orchestrem, vydaná na CD u firmy GZ Loděnice.
KVĚTA NOVOTNÁ
absolventka AMU ze třídy prof. Františka Raucha. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Bolzanu, Neapoli, Zwickau. V roce 1973 získala třetí cenu v soutěži Pražského jara.
Je vynikající interpretkou Schumannova díla, získala zvláštní cenu Gézy Andy v Zürichu za nejlepší provedení Schumannových skladeb. Většinu z nich natočila na CD: Variace Abegg, Papillons, Tance Davidovců, Dětské scény, Vídeňský masopust, Lesní scény, Sonáta g moll, Novellety aj.
EMIL VIKLICKÝ
se narodil v roce 1948 v Olomouci. Od dětství se věnoval hře na klavír, takže ho po ukončení studia matematiky na Přírodovědecké fakultě Palackého university čekala vojenská služba v Armádním uměleckém souboru (AUS). Záhy přešel na profesionální dráhu, v první polovině sedmdesátých let hrál v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. Mezinárodně se prosadil v roce 1976, kdy zvítězil v soutěži improvizujících jazzových klavíristů v Lyonu a vyhrál první cenu v autorské soutěži Monacké konzervatoře se skladbou Zelený satén.
První sólová deska V Holomóci městě, vydaná v roce 1977, představovala jednu ze základních linií Viklického tvorby, pro kterou je typické využití folklorních motivů v kombinaci s jazzovými postupy, a to jak v rytmice, tak zejména v rozvíjení tématu improvizacemi.
Po vydání debutového alba se však Emil Viklický zaměřil především na jazz, a to zejména elektrický, neboť v roce 1977 odjel na rok do Spojených států studovat jazz na prestižní Berklee College. Během té doby hrál v řadě newyorských klubů s Joe Newmanem, Scotem Robinsonem a Ronem Bridgewaterem. Po návratu ze studií natočil alba Okno a Dveře se svými spolužáky, kytaristou Billem Frisellem, baskytaristou Kermitem Driscollem a bubeníkem Vintonem Johnsonem. Krátce poté natočil album duet s klavíristou Jamesem Williamsem, který nejen hostoval i v SHQ, ale s nímž spolupracuje dodnes – koncert ve Španělském sále 1999.
Od počátku osmdesátých let se však Emil Viklický začal věnovat také vážné hudbě, zejména komorní (Částečná symetrie pro flétnu, hoboj, basklarinet a piano, Tauromaquia pro hoboj, housle a piano, nebo Adaemus pro sólový hoboj – věnováno Janu Adamusovi), zároveň hodně experimentoval také v oblasti elektroakustické hudby. Spojení vážné hudby s jazzem nepřinášela jen skladba Par pondus pro housle a jazzový big band, ale také vysoce ceněné album Homage To Joan Miró, na kterém hostovalo Talichovo kvarteto.
V devadesátých letech vyšlo i první album věnované čistě vážné hudbě, jímž byla Pocta Josipu Plečnikovi, kde klíčové Dopisy Plečnikovi zpívala Magdalena Kožená. V září 2000 měla ve Státní opeře premiéru Viklického opera Faidra, která zvítězila v mezinárodní soutěži nazvané Nová opera pro Prahu 2000.
V roce 2002 měla v Berlíně koncertní premiéru opera „Der Ackermann und Der Tod“ (Oráč a Smrt), jevištní premiéra byla ve Státní opeře Praha v lednu 2003 pod taktovkou Přemysla Charváta s Janou Sýkorovou a Alešem Brisceinem v hlavních rolích. Tato pražská inscenace byla pohostinsky uvedena na obou berlínských operních scénách Deutches Oper a Unten den Linden s velkým úspěchem.
V květnu roku 2003 měla premiéru v pražském Národním Divadle (Kolowrat) komorní opera „Máchův deník“ aneb „Hynku, jak si to představuješ“ na libreto Yohanana Kaldiho. Toto představení bylo bez souhlasu autora zkráceno cca o 8 minut, takže na své první kompletní uvedení tato opera teprve čeká.
Lincolnovo Centrum v New Yorku si od E. Viklického objednalo v roce 2004 melodram na text Václava Havla. Skladba „The Mystery of Man“ zazněla při slavnostním otevření nového koncertního sálu v New Yorku, Columbus Circle ve dnech 28.–30. října 2004 v podání Bigbandu Wyntona Marsalise a recitátorů Alfree Woodardové a Mario Van Peeblese.
Značnou část své energie vkládá Emil Viklický do tvorby filmové hudby, které se věnuje od poloviny osmdesátých let, kdy složil hudbu k Smyczkovu snímku Krajina s nábytkem. Podepsán je i pod hudbou k Zafranovičovu filmu Má je pomsta (Lacrimosa) a ke snímku Drahomíry Vihanové Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba.
Rozsáhlou tvorbou, výrazně přesahující hranice jazzu, potvrdil Emil Viklický svou všestrannost a jasně ukázal, že patří k nejosobitějším domácím tvůrcům přelomu tisíciletí.
