 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 2 |
24. října v 19 hodin
Martin Prokeš – tenor
Marek Šulc – baryton
Vladimír Javorský – recitace ze záznamu
Atila Vörös, Rudolf Živec – kresba světlem a videoart
| Program: |
Mors – Smrt – Conductus Veni redemptor gencium, Dante Alighieri: Božská komedie (Peklo, Zpěv 1,1–27), Leich Vanitas Vanitatum, Conductus Si Deus est animus, Zjevení sv. Jana (4,1–11; 5,1–5)
Infernum – Peklo – Antiphona Aperite mihi portas justitie / Ps. 117 Confi temini Domino, Hymnus Audi tellus, audi magni, Dante Alighieri: Božská komedie (Peklo, Zpěv 14,18–42), Conductus Quis dabit capiti meo, Žalm 51 (50) Smiluj se nade mnou, Bože, Lauda Convertime o Signore
Purgatorium – Očistec – De Lamentatione Jeremiae Prophetae, Prosa Portum in ultimo, Žalm 114 (113) Když Izrael vyšel z Egypta, Conductus In hoc ortus occidente – improvizace, Dante Alighieri: Božská komedie (Očistec, Zpěv 2,1–24), Jacopo da Bologna: Madrigale Lo lume vostro
Paradisum – Ráj – Sanctus OÂ quam dulciter voces ibi resonant, Johannes de Florentia: Madrigale La bella stella, Dante Alighieri: Božská komedie (Ráj, Zpěv 7,1–48), Hymnus Urbs Jerusalem beata, Benedicamus Benigno voto
KCHUN
Filozofie pěveckého dua KCHUN je opřená o druhý hexagram nejstarší čínské knihy I-ťing – Knihy proměn. Slovo „kchun“ znamená Země a vyjadřuje přijetí. S tímto sentimentem pracují interpreti ve vzájemné shodě dvou hlasů, splynutí myslí dlouholetých hudebních kolegů a přátel v jednu řeč. Martin Prokeš a Marek Šulc přijímají dar hlasu, stejně jako výzvu a možnost tuto proměnnou darovat. KCHUN je pro ně přirozenou cestou další spolupráce, službou lidem, sobě samým a Bohu.
Projekt bývá při koncertním provedením doplněn o videoart reflektující témata jednotlivých částí hudebního přediva z dílny akademického malíře Atily Vöröse a VJ Rudolfa Živce.
Martin Prokeš
Martin Prokeš vystudoval teplickou konzervatoř a poté pokračoval ve studiu v Praze na HAMU ve třídě profesorky Magdaleny Hajóssyové. Jako sólista vystupoval se Severomoravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Hradec Králové a Janáčkovou filharmonií. Podílel se na provedení Oratoria ke svatému Mikuláši Benjamina Brittena či Matoušových pašijí Johanna Sebastiana Bacha.
Spolupracuje se soubory zabývajícími se historicky poučenou interpretací staré hudby, jako jsou Musica Florea, Ensemble Inégal nebo Capella Regia. Dvacet let byl členem souboru Schola Gregoriana Pragensis a dvanáct let také jeho manažerem. Jako zakladatel a ředitel již osmmnáctý rok stojí v čele festivalu Lípa Musica a je členem správní rady Nadačního fondu Ozvěna pomáhajícího dětem se sluchovým postižením.
Vladimír Javorský
Vladimír Javorský po studiu herectví na JAMU v Brně působil v letech 1986–1991 v brněnském Divadle Husa na provázku, kde se výrazně podílel na řadě představení. Další jeho angažmá bylo v letech 1993–1996 v pražském Činoherním klubu (např. Andrew v Sexu noci svatojánské, Figaro ve Figarově svatbě aj.). Jeho jméno se od tohoto období objevuje i v dalších divadlech, kde občas hostuje (Divadlo Archa, Viola, Divadlo v Řeznické, Divadlo v Dlouhé ad.). Členem Činohry Národního divadla se stal v roce 1999 (titulní role v Shakespearově Hamletovi a Klicperově Hadriánovi z Římsů, Kníže Myškin v adaptaci Dostojevského Idiota, Kotrlý v Havlově Pokoušení a mnoho dalších). Na Nové scéně hostoval v mluvené roli v komorní opeře Toufar. Vladimír Javorský má na svém kontě asi padesát filmových a televizních rolí (např. Největší z pierotů, Báječná léta pod psa, Poupata, Čapkovy kapsy, Nevinné lži, Andělé všedního dne, Americké dopisy, Bylo nás pět, Já, Mattoni, Bohéma aj.). K nejvýznamnějším oceněním jeho umění patří Český lev a Cena české filmové kritiky za hlavní mužský herecký výkon ve filmu Poupata z roku 2011.
Atila Vörös
Atila Vörös pochází z Dunajskej Stredy na jižním Slovensku. V roce 1984 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bratislavě. Po studiích pracoval jako výtvarník ve filmových ateliérech Koliba, kde se podílel na filmech Juraje Jakubiska nebo Jána Luthera. V roce 1995 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, obor Klasická malba pod vedením profesora Bedřicha Dlouhého. Po studiích se vrátil do Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, kde se podílel na vzniku samostatné Galerie Jídelna. Vedle činnosti restaurátorské a galerijní se věnoval malbě a sochařství ve výtvarném ateliéru Eastern. Od roku 2002 je na volné noze a věnuje se výtvarné činnosti – malbě, sochařství, knižním ilustracím apod.
Rudolf Živec
Rudolf Živec je jednou z mála osobností, které definovaly výraz „V Jing“ v Česku a staly se jeho zakladately. Působí v České Lípě a od roku 1999 s přáteli vymýšlí metody, jak ozvláštnit hudební performance pohyblivým obrazem. Je autorem přístrojů na přepínání videí, tvoří obsah pomocí videomixů, kamer a jiných zdrojů signálu. Jeho umění se vyvíjí s vývojem moderních technologií.
Za svou kariéru spolupracoval s mnoha významnými umělci na poli elektronické, alternativní a vážné hudby v Čechách i v zahraničí. V současnosti spolupracuje s akademickým malířem Atilou Vörösem. Originálním propojením pohyblivého obrazu a kresby hledá spojení mezi zvukem a prostorem, diváky a interprety, a to zcela jedinečnou a nepřenositelnou formou.
Marek Šulc
Marek Šulc na pražské HAMU vystudoval zpěv (prof. Miloslav Podskalský) a hudební management.
Pod vedením Martina Haselböcka se několikrát účastnil mistrovských kurzů barokní hudby v rakouském Gmundenu. V letech 2004–2018 byl členem souboru Schola Gregoriana Pragensis.
Pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704 nebo Cappella Mariana. V roce 2010 účinkoval jako člen vokálního ansámblu na několika koncertech Bobbyho McFerrina. Je členem umělecké rady festivalu Lípa Musica a hudebním ředitelem rádia Classic Praha.
