 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
z cyklu Královské koncerty
7. prosince 2023 v 19.00 h
Mélusine Srovnal – viola da gamba
Edita Keglerová – cembalo
| Program: |
Marin Marais – Suita a moll pro violu da gamba a basso continuo (Prelude, Grand Ballet)
Jacques Morel – Chaconne G dur pro flétnu, violu da gamba a basso continuo
Francois Couperin – Concert Royal č. 9 E dur pro flétnu a basso continuo, In titulé “Ritratto dell‘ amore (Le Charmé, L’enjouement, Les Graces, Le je ne Scay quoy, La Vivacité, La Noble Fierté, La Douceur, L’ et Coetera)
Jean Philippe Rameau – Koncert č. 5 ze sbírky Pièces de clavecin en concerts (La Forqueray, La Cupis, La Marais)
Julie Braná
Julie Braná vystudovala obor příčná flétna na plzeňské konzervatoři u prof. M. Kroupové. V roce 2001 získala magisterský diplom s vyznamenáním na zobcovou flétnu u prof. P. Holtslaga na Hochschule für Musik und Theater v Hamburku. Studium zde úspěšně ukončila v roce 2004 koncertním certifikátem s vyznamenáním. Barokní a klasicistní příčnou flétnu studovala v letech 2001-2003 na Hochschule für Künste v Brémách u prof. M. Roota. Během studií absolvovala mistrovské interpretační kurzy např. v Německu a Norsku.
V roce 2003 založila jako první profesionální interpret hry na zobcovou flétnu v České republice třídu hlavního oboru zobcová flétna na Konzervatoři v Plzni. Profesorkou tohoto oboru je od roku 2006 i na Pražské konzervatoři a od roku 2017 zde vyučuje též hlavní obor barokní příčná flétna. Její pedagogické působení zásadně ovlivnilo také výuku na zobcovou flétnu v oblasti základních uměleckých škol - více než deset let velice úspěšně působila na ZUŠ B. Smetany v Plzni.
Julie Braná vystupuje a nahrává se souborem Ensemble Accento, jehož je spolu s cembalistkou Editou Keglerovou zakladatelkou, dále s plzeňským triem zobcových fléten Tre Fontane.
Více než deset let zastává post 1. flétny v jednom z nejvýznamnějších souborů staré hudby v Čechách - Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse a pravidelně hostuje v dalších neméně známých souborech: Musica Florea, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Baroco sempre giovanne.
Od roku 2016 hostuje jako sólistka a 1. flétnistka s velice známým a na poli staré hudby již řadu let etablovaným německým orchestrem Concerto Köln a spolupracuje i s dalšími zahraničními orchestry např. Akademie für alte Musik Berlin, Dresdner Barockorchester, Hannoversche Hofkapelle.
Edita Keglerová
Edita Keglerová vystudovala Konzervatoř v Plzni (obor klavír a cembalo) a pražskou AMU v cembalové třídě prof. Giedré Lukšaité-Mrázkové.
Následně pokračovala ve studiích v mistrovské třídě Jacquese Ogga na Královské Konzervatoři v Haagu a Královské hudební akademii v Londýně.
V roce 2007 úspěšně obhájila svoji doktorskou disertaci na AMU v oboru „Interpretace a teorie interpretace“. Je laureátkou několika mezinárodních hudebních soutěží. Jako sólistka nebo členka různých komorních souborů vystoupila na řadě významných pódií nejen v Evropě, ale i v zámoří (Japonsko, Nový Zéland, Jižní Afrika, USA). Spolupracuje mj. s ansámbly Pražský barokní soubor, Hipocondria, Barocco sempre giovane.
Nahrává pro vydavatelství Arco Diva, Supraphon a ARTA, kde vydala spolu se souborem Hipocondria Ensemble unikátní CD s kompletem cembalových koncertů J. A. Bendy.
V letech 2003–2005 vyučovala na JAMU v Brně. V současné době pedagogicky působí na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy a na Pražské konzervatoři, kde vede cembalové třídy. Od roku 2006 byla opakovaně zvána jako lektorka cembalové hry na Letní školu staré hudby v Prachaticích. V létě 2015 iniciovala založení nultého ročníku Hudebních kurzů ve Vrchlabí.
Mélusine Srovnal
Mélusine Srovnal začala svou hudební formaci ve sboru Pages de la Maîtrise du Centre de Musique Baroque de Versailles pod vedením Oliviera Schneebeliho. Po této zkušenosti se starou hudbou francouzského „Grand Siècle“ prohloubila své vzdělání ve vokální hudbě v Maîtrise de Notre-Dame de Paris pod vedením Nicole Corti a Lionel Sow. Témbr lehkého sopránu jí dovedl k práci například s Hervé Niquetem (Le Concert Spirituel), Jean-Claudem Malgloirem či Bruno Boterfem (Ludus Modalis).
Paralelně s vokální formací absolvovala výuku violoncella, po níž se orientovala na violu da gamba. Byla přijata do třídy Christopha Coina na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse de Paris a následně třídy Philippa Pierlota na Conservatoire Royal de Bruxelles. Jako gambistka měla příležitost hrát v souborech Riccercar Consort či Collegium Marianum.
Vnímavost pro dialog mezi kulturami ji vedla k iniciativě projektu v Sýrii (2007), jehož cílem bylo setkání orientální hudební tradice se starou evropskou hudbou. Ať zpěvačka či gambistka (nebo obojí) se Mélusine Srovnal účastní projektů, které propojují poučenou interpretaci staré hudby s divadlem. Spolupracuje se souborem Oneiroï (divadelní hry Métamorphos(é)es, Cabaret Baroque), Compagnie Oghma (divadelní hra o životě Tobiase Huma). Mélusine Srovnal s je zakládající členkou souboru Lunaris, s nímž natočila CD s názvem Exode.
