 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 6 |
Heroldova síň
13. prosince 2001 v 19.30 h
Pavel Červinka – baryton (opera ND)
Václav Slivanský – flétna (Státní opera)
Otomar Kvěch – klavír (cembalo) (Český rozhlas)
| Program: |
J. Seidel – Koleda Chtíc aby spal
Anonym – Maličký Ježíšek
A. J. Sehling – Ukolébavka
W. A. Mozart – Andante pro flétnu
Anonym – Ó, svatá doba vánoční
J. J. Ryba – Z růže zkvetla lilie
Anonym – Adeste fideles
G. Ph. Telemann – Sonata f moll
Anonym – Ach, hospodáři náš
Anonym – Pastorely cizích národů
J. S. Bach – Sonáta e moll
J. J Ryba – Rozmilý slavíčku
A. Michna – Spanilá z archy holubičko
K. Stecker – Koledy – výběr
Jitka Soběhartová
Sopranistka Jitka Soběhartová, sólistka opery Národního divadla v Praze, patří mezi výrazné postavy současné pěvecké generace. V široké oblasti jejího repertoárového zájmu zaujímá přední místo opera, kde uplatňuje nejen své pěvecké, ale i herecké schopnosti. Tato její mimořádná dispozice jakoby byla předurčena už jejím prvním angažmá ve Státním divadle v Ústí nad Labem. Plně se pak tato schopnost rozvinula v Národním divadle v Praze, kde přijímá angažmá v roce 1984. Národní divadlo reprezentuje sopranistka Jitka Soběhartová i na zahraničních zájezdech (Japonsko, Švédsko, Německo, Rakousko, Dánsko, Španělsko). Z operního repertoáru Jitky Soběhartové uveďme tyto role: Mařenka (B. Smetana „Prodaná nevěsta“), Vendulka (B. Smetana „Hubička“), Zuzanka (W. A. Mozart „Figarova svatba“), Zerlina (W. A. Mozart „Don Giovanni“), Markétka (Ch. Gounod „Faust a Markétka“), Musetta (G. Puccini „Bohéma“), Nanetta (G. Verdi „Falstaff“).
Velice úspěšně se Jitka Soběhartová uplatňuje i při interpretaci koncertního repertoáru z děl českých a světových skladatelů. Kupříkladu: A. Dvořák: Stabat mater, Svatební košile, G. Mahler: 4. symfonie G – dur, Mozartovy koncertní árie a další. K početným rozhlasovým a televizním snímkům připočteme spolupráci se Supraphonem i nahrávku videokazety s Českou mší vánoční Jana Jakuba Ryby.
Pavel Červinka
Barytonista Pavel Červinka je absolventem pražské konzervatoře, kde studoval u renomovaných pedagogů a předních operních pěvců prof. Jana Berlíka a prof. Teodora Šrubaře. Po absolutoriu našel sólové uplatnění v barytonovém oboru v divadle F. X. Šaldy. Zde během svého desetiletého působení (1963–1972) vytvořil více než padesát rolí českého i světového operního repertoáru. Je to celý barytonový obor Smetanových oper, Antonín Dvořák: Jakobín (Bohouš), G. Verdi: Ttrubadúr (Luna), Maškarní ples (Renato), Nabucco (Nabucco), P. I. Čajkovskij: E. Oněgin (Oněgin) a řada postav v operách soudobých českých a světových skladatelů.
V letech 1972–1980 byl sólistou Státního divadla v Ostravě. V tomto období rozšířil svůj repertoár o další významné role jako: S. Prokofjev: Vojna a mír (Andrej), G. Gershwin: Porgy a Bess (Porgy), G. Verdi Don Carlos (Rodrigo), Rigoletto (Rigoletto) a další.
Od roku 1981 je sólistou ND v Praze, kde se vrátil k řadě svých předešlých rolí, v některých případech v originále. Nově přibyly role jako B. Martinů: Trojí přání (Juste), B. Smetana: Libuše (Přemysl), Braniboři v Čechách (Tausendmark) a jiné. Od roku 1983 spolupracoval s pedagožkou J. Logačevovou.
Po rozdělení ND na dva samostatné celky byl též od 1. 4. 92 do konce roku 1997 sólistou Státní opery Praha. Zde vytvořil rovněž několik zajímavých rolí, např. R. Wagner: Tannhauser (Wolfram), Rienzi (Cecco), L. Janáček: Jenůfa (stárek) a další.
Pavel Červinka hostuje i v dalších našich divadlech, m. j. v Brně, Ústí nad Labem, Ostravě, Liberci, ale též na koncertních podiích s písňovým a operním repertoárem. Spolupracuje se symfonickými orchestry, s rozhlasem a televizí. S ostravským divadlem vystoupil v roli Oněgina v Itálii, postavu Rigoletta zpíval v Bulharsku a Rumunsku. Dále vystoupil na jevištích SRN, Rakouska, Finska, Polska a Švýcarska. V opslední době se věnuje i chrámové hudbě v doprovodu předních varhaníků.
Otomar Kvěch
Otomar Kvěch se narodil 25. 5. 1950 v Praze. Vystudoval hru na varhany a skladbu v Praze na Konzervatoři a na AMU. Pracoval v Národním divadle v Praze, na Svazu skladatelů, nyní je dramaturgem hudební redakce v Českém rozhlase, zároveň vede oddělení skladby na Konzervatoři v Praze.
Je autorem řady děl orchestrálních (4 symfonie, koncertantní díla) i komorních (mj. 6 smyčcových kvartetů, 3houslové sonáty, písňové cykly, varhanní hudba, ad.). Ve své tvůrčí estetice stojí do jisté míry v opozici vůči takzvané Musica Nova. Pokračuje v té linii evropské hudby, která vyznává rovnoměrnou propojenost všech hudebních prostředků: melodické linie, stavební a souzvukové logiky, zřetelného rytmického členění. Zvukovou stránku skladby považuje sice za důležitou složku hudebního jazyka, nicméně zvuk je pro něj hlavně „nosičem“ celistvé hudební myšlenky. Jeho hudba je provozována jak v tuzemsku, tak v zahraničí.
Jako varhaník, cembalista a klavírista se uplatňoval především v dobách jeho působení v Národním divadle. Doprovázel tehdy především pěvce, natáčel v Českosklovenském rozhlase varhanní party v orchestrálních skladbách. V 90. letech se k této činnosti vrátil. Spolupracoval při posledních koncertech Eduarda Hakena, dále doprovází řadu pražských instrumentalistů a zpěváků. Vystupoval na řadě podií v Čechách, hrává rovněž v zahraničí.
Předprodej vstupenek v pokladně Rabasovy galerie.
