RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK59
Jan Riedelbauch, Daniel Wiesner
Heroldova síň
12. února 2004 v 19.30 h
Jan Riedelbauch – flétna
Daniel Wiesner – klavír

  Program:  
František Antonín Benda – Sonáta F dur pro flétnu a continuo (1. Adagio, 2. Allegro, 3. Vivace)
Ludwig van Beethoven – Sonáta cis moll op. 22 . 2 „Měsíční svit“ (1. Adagio sostenuto, 2. Allegretto, 3. Presto agitato)
Francis Poulenc – Sonáta pro flétnu a klavír (1. Allegro malinconico, 2. Cantilena, 3. Presto giocoso)
Václav Riedlbauch – Obraz pro flétnu a klavír „Zátiší s mrtvým slavíkem“
Bohuslav Martin – Sonáta pro flétnu a klavír (1. Allegro moderato, 2. Adagio, 3. Poco allegro)

Jan Riedelbauch
     Nar. 29. 11. 1948 ve Strakonicích. Je absolventem pražské konzervatoře ve třídě prof. P. Brocka a AMU v Praze ve třídě prof. F. Čecha. Soukromě studoval u prof. M. Munclingera a G. Nováka. Sedm let působil jako 1. flétnista v orchestru opery Národního divadla v Praze. Od roku 1977 se věnuje pedagogické činnosti na pražské konzervatoři. Jako profesor flétnové hry vyučoval na mnoha univerzitách v USA (Chicago, Boston, Oxford, La Crosse, Superior a další) v Mexiku, na hudebních ústavech prakticky v celé Evropě a v Japonsku. Stejně intenzivně se věnuje i sólové a komorní hře (Pražské dechové kvinteto, Gran Duetto Concertante – spolu s kytaristou M. Klausem). V roce 2002 mu udělila francouzská vláda vyznamenání založené Napoleonem Bonapartem v roce 1808 (Rytíř řádu Akademických Palem) za propagování francouzské klasické i moderní hudby po celém světě. Z řady ocenění za CD nahrávky jmenujme alespoň „Choc du Monde de la Musique“( nejlepší nahrávka roku 1999 z celosvětové produkce pro Pražské dechové kvinteto za dílo L. Janáčka, pro stejný soubor nejvyšší ocenění časopisů Repertoire a Diapason za nahrávky F. Poulenca a J. Francaixe.
     
Daniel Wiesner
     Daniel Wiesner ( 1969 ) studoval na pražské konzervatoři u prof. Valentiny Kameníkové a na AMU ve třídě prof. Petera Toperczera. V letech 1988 a 1990 absolvoval mistrovské kurzy u Rudolfa Kehrera ve Výmaru. Kromě několika cen z domácích soutěží, které získal ještě za studií na konzervatoři, je Daniel Wiesner vítězem Mezinárodní klavírní soutěže v Glasgow (1990) a nositelem ceny ze soutěže „Vianna da Motta“ v Lisabonu (1991). V roce 1993 obdržel Cenu Hlávkovy nadace. Jako sólista a vyhledávaný komorní hráč vystupoval na koncertech ve většině evropských zemí a také v USA a Jordánsku. Je členem několika komorních souborů (od roku 1994 je členem komorního souboru „In modo camerale“ který získal v roce 1996 Cenu Českého spolku pro komorní hudbu a v témže roce se stal finalistou soutěže komorní hudby v japonské Osace), spolupracuje s renomovanými sólisty. Řadu skladeb svého širokého repertoáru premiéroval a má též obsáhlou diskografii. Natočil několik sólových CD, mj. s díly S. Prokofjeva, L. Janáčka, K. B. Jiráka a M. Kabeláče, spolu s Petrem Jiříkovským nahrál skladby B. Smetany pro čtyřruční klavír. Od roku 2001 je členem Fibichovy společnosti, kde spoluorganizuje podzimní Festival melodramů, nahrál společně s předními českými herci CD s melodramy Zdeňka Fibicha. Intenzivně se věnuje soudobé hudbě, zvláště české, má na svém kontě mnoho desítek premiér novinek a několik CD nahrávek (společně s Petrem Macečkem nahrál reprezentativní průřez soudobou českou hudbou pro housle a klavír). V roce 1998 vystoupil D. Wiesner v pražském Rudolfinu na samostatném večeru v prestižním cyklu „Světová klavírní tvorba“. Nahrává pravidelně pro Český rozhlas, pro nějž bude v roce 2002 nahrávat jedno z nejrozsáhlejších děl klavírní literatury, „20 pohledů na Ježíška“ Oliviera Messiaena. V sezóně 2001-2002 chystá s Petrem Macečkem koncerty v Lucembursku (prosinec 2001), zájezd do Švédska (únor 2002) a sólové účinkování na abonentních koncertech s Českou filharmonií a dirigentem Ch.Mackerrasem (duben 2002 - 3. klavírní koncert Bély Bartóka). Od roku 2002 je členem souboru „Ensemble Martinů“, který propaguje zvláště hudbu B. Martinů a českou soudobou hudbu.