Chrám sv. Bartoloměje 12. září 2016 v 19.00 h




| CAMERATA HELVETICA V roce 1962 založil dirigent Urs Schneider soubor Camerata Helvetica, který se rekrutoval ze členů symfonického orchestru „Pro Musica“ v St. Gallen. Netrvalo dlouho a orchestr získal obrovské renomé a doznal vysokých uměleckých kvalit. Za 20 let odehrál orchestr každoročně v průměru 25 koncertů (vždy v červenci a srpnu) po celém Švýcarsku a byl proto důležitou a vysoce ceněnou součástí švýcarského kulturního dění. Vedení orchestru velmi intenzivně podporuje mladé švýcarské hudebníky. Kolem 110 mladých umělců od roku 2000 mělo šanci vystoupit sólově s tímto ansámblem a nasbírat cenné zkušenosti pro jejich budoucí život coby profesionálních hudebníků. Za tuto činnost orchestr získal zvláštní ocenění. Vědomě též pečuje o prakticky neznámé skladatele od baroka, klasicismu a romantismu až po současnost. Pečlivě se stará i o díla současných švýcarských autorů, jako je R. Blum, E. Isoz, P. Mieg, A. Moeschinger, J. F. Zbinden, W. Vogel, A. Keller, L. Nadelmann, A. Schibler a J. Daetwyler, provedli i mnoho premiér. V roce 1979 tehdejší federální člen rady Dr. Kurt Furgler velmi pomohl orchestru po ekonomické stránce. Orchestr vystupoval velmi často i v zahraničí, mimo jiné i na festivalech ve Frankfurtu nad Mohanem, Stuttgartu, Mnichově, Innsbrucku, Klagenfurtu, Vídni, Wroclawi, Ostende, Amsterdamu, Haarlemu, Florencii, Livornu, Soluni, Athénách, Cannes, Paříži, Valencii, Barceloně, mezinárodním festivalu na Ibize a mnoha dalších. O všestrannosti orchestru se můžete přesvědčit na velkém množství nahrávek na CD, LP, ale i v rádiu či televizi. Urs Schneider – dirigent Narodil se v roce 1939 v St. Gallen. Ve svých šesti letech začal svá studia hrou na housle, která absolvoval v roce 1961 s diplomem na konzervatoři v Curychu. Dirigování studoval u Rafaela Kubelíka v Lucernu, Igora Markevitche v Madridu a Otto Klemperera v Curychu a Londýně. V patnácti letech založil svůj první orchestr „Pro Musica Orchestra“, který se později rozrostl až na 70ti členné těleso. V roce 1962 založil „Komorní orchestr Východního Švýcarska“ (Camerata Helvetica). Urs Schneider byl mimo jiné šéfdirigentem a uměleckým vedoucím „Shreveport Symphony a Opera Society“ (USA), Cameraty Stuttgart, dále byl pozván jako nástupce Bernharda Paumgartnera do „Camerata Academica Salzburg“, působil i v „Haifa Symphony Orchestra“, Izrael (se kterým absolvoval v roce 1984 velké evropské turné) a zajímavá je jistě i jeho spolupráce s orchestrem „Pražští komorní sólisté“. Byl spoluzakladatelem a šéfdirigentem „National Taiwan Symphony Orchestra“ a pravidelný hostující dirigent v Bělehradě. Urs Schneider byl dlouhá léta členem poroty „Concours International des Jeunes Chefs d‘orchestre“ na festivalu v Besançonu a dirigentské soutěže Constantin Silvestri v Bukurešti. V roce 2000 byl prezidentem poroty ve Švýcarsku „Grand Prix Euro Vision des Jeunes musiciens“. Působil též jako vedoucí dirigentských kurzů v Braunwaldu, Haifě, Taipei (Taiwan University), Charkově a New Yorku. 1962 zahájil svou mezinárodní kariéru čtyřmi koncerty v USA. Od té doby vedl více než 180 velkých orchestrů ve všech evropských zemích, stejně jako v USA, Jižní Americe, Jižní Africe, Austrálii a na Dálném východě. Zvláštní význam v roce 1969 měla pro něho spolupráce s četnými orchestry bývalého východního bloku (Československa, Polska, Pobaltí, Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska, Gruzie, Arménie, Sibiře) s cílem poskytnout jim znalost německého romantismu (Mendelssohn, Brahms, Bruckner, Mahler). Kromě četných rozhlasových a televizních záznamů Urs Schneider nahrál 60 LP a CD. Je jedním z nejúspěšnějších a nejvíce v zahraničí angažovaných švýcarských dirigentů. Eva Garajová – alt Mezzosopranistka Eva Garajová je absolventkou Konzervatoře v Bratislavě (Ružena Illenbergerová) a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě (Hana Štolfová-Bandová). Dále studovala v Osimu, (Accademia d‘arte lirica – Mario Melani), v Buffalu (Gary Burgess) a na mistrovských kurzech u Enzy Ferrari, Julie Hamari a Christy Ludwig. Během svých zahraničních stáží se představila v titulní roli Lukrécie v opeře Benjamina Brittena The Rape of Lucretia a v Pucciniho opeře Suor Angelica v Greater Buffalo Opera Company. Již jako studentka VŠMU se stala členkou Komorní opery v Bratislavě a v roce 1995 debutovala jako Olga v opeře Evžen Oněgin v Banské Bystrici. V témže roce začala spolupracovat se Státní operou Praha, kde během svého působení nastudovala více než dvacet rolí světového operního repertoáru (mimo jiné Mozart – Cosi fan tutte, Rossini – II Turco in Italia, Bizet – Carmen, Boito – Nerone, Ponchielli – La Gioconda, Janáček – Káťa Kabanová). V roce 2000 získala prestižní Cenu Masarykovy akademie umění a Cenu Gustava Mahlera Evropské unie za umění. V roce 2006 vystoupila v Bratislavě jako host galakoncertu José Carrerase se španělskými a italskými písněmi. Zúčastnila se též přípravy filmové nahrávky opery Liška Bystrouška (Deutsches Symphonie Orchester v Berlíně a dirigent Kent Nagano) a nahrávky této opery pro BBC ve spolupráci s ČT Brno (2002 – 2004). S Filharmonií Brno a dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem a znovu na festivalu Pražské jaro 2007 s Pražskými symfoniky zpívala v Glagolské mši Leoše Janáčka. Pravidelně účinkuje se špičkovými symfonickými a komorními orchestry, zejména se Slovenskou filharmonií (Beethoven, Liszt – Missa solemnis, Mozart, Verdi – Requiem, Dvořák, Rossini – Stabat Mater, Berlioz – La Mort de Cléopatre) a Státním komorním orchestrem Žilina. Spolupracuje i s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Vladimírem Válkem (Křička – Severní noci a Stravinský – Oedipus Rex, Mahler – Symfonie č. 2), dirigentem Petrem Altrichtrem (Filharmonie Brno, Slovenská filharmonia), Pražskou komorní filharmonií s dirigentem Jiřím Bělohlávkem (Beethoven – Missa solemnis). Účinkování ve skladbě Zápisník zmizelého na festivalu Autunno musicale a Como (2002) znamenalo počátek spolupráce s klavíristou Marianem Lapšanským. Dnes je Eva Garajová zařazena mezi nejvýznamnější interprety písňové literatury své generace v Česku i na Slovensku. Její nahrávky pro vydavatelství Arco Diva vzbuzují svou autentičností pozornost i na mezinárodní hudební scéně. V roce 2014 iniciovala založení festivalu v Karlově Studánce, kterého je uměleckým garantem a je zakladatelkou komorního cyklu Pražské múzy a Nadačního fondu Evy Garajové pro komorní hudbu. Jitka Hosprová – viola Ve svém oboru je průkopnice. Jitka Hosprová, první česká sólistka na violu, je světově uznávaná pro své umění. Na svých CD prezentuje od r. 2001 klenoty české violové literatury a světové klasické moderny. Vystudovala Akademii múzických umění v Praze obor viola u doc. Jana Pěrušky a spolupracovala s legendárním italským violistou Luigi Albertem Biancchim, který ji dovedl k virtuoznímu mistrovství. Sólově spolupracuje s řadou světových orchestrů – Vídeňský rozhlasový orchestr, Orchestre Lorain, Belgická Filharmonie, Camerata Chile, Česká Filharmonie, FOK, France Chamber Orchestra atd. Jako sólistka se představila na řadě světových hudebních festivalů – Presenses – Francie, Rheingau Sommer, Kulturtage Dresden, Pražský podzim, Pražské jaro, Moravský podzim, Smetanova Litomyšl, Kartágský hudební podzim a jiné. Zdobí ji sólová debutová vystoupení v Londýně, Vídni, Paříži, Stockholmu, Římě, Santiagu de Chile, Washingtonu D.C. a New Yorku. „Jitky vášnivý vztah k viole dává publiku jasně na vědomí existenci tohoto přehlíženého nástroje, přináší fascinující violovou literaturu a inspiruje skladatele ke komponování nových děl. Je to strhující umělkyně na pohled,“ říká o ní DeeAnne Hunstein, ředitelka Hunstein Artist Services v New Yorku. Jitka Hosprová je nejen vyhledávanou sólistkou, ale též komorní umělkyní. Jako host vystupuje s předními českými kvartety a tvoří spolu s harfistkou K. Englichovou a flétnistou C. Jansem (LUX) exkluzivní trio Bohemia Luxembourge. Sólistka hraje na italský nástroj z roku 1856 Andrea Postacchini a na český nástroj model Amati 1615 z roku 2010 Petra Zdražila. W. A. Mozart – Divertimento in D-Dur, KV 136 (1. Allegro, 2. Andante, 3. Presto) Ottorino Respighi – Il Tramonto (Poemetto Lirico pro alt a orchestr) Paul Hindemith – Trauermusik pro violu a orchestr Georg Philipp Telemann – Koncert G dur pro violu a orchestr Alfred Felder – Sagemattler-Walzer
|