RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK9
Viklický Trio
Heroldova síň
9. listopadu 2023 v 19.00 h


Emil Viklický – klavír
Petr Dvorský – kontrabas
Jiří Stivín Jr. – bicí nástroje

  Program:  
Sonny Rollins – No Moe
Traditional, úprava Emil Viklický – Ej lásko, lásko
Emil Viklický – Adventure In Black And Yellow
Traditional, úprava Emil Viklický – Na osičce
Herbie Hancock – Toys
Traditional, úprava Emil Viklický – Běží voda, běží
Emil Viklický – I Know, You know
George & Ira Gershwin – Who Cares?
Ahmad Jamal – Night Train Blues

Emil Viklický
     Emil Viklický je přední český jazzový pianista a hudební skladatel. Pochází z Olomouce z výtvarnické rodiny (otec byl asistentem malíře Jana Zrzavého v letech 1946–49). Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1966) absolvoval obor numerická matematika na přírodovědecké fakultě olomoucké Univerzity Palackého (1966–71, promovaný matematik), oboru se však později nevěnoval, protože již během studií přenesl svůj zájem na hudbu a zejména jazz. Svou roli v jeho rozhodnutí ale hrála i změna politických poměrů v tehdejším Československu po roce 1968–69. Chtěli si mě tehdy nechat na fakultě jako asistenta analýzy, a kdyby nebylo negativních změn ve společnosti, možná by to tak i dopadlo, vzpomíná Viklický v jednom z pozdějších rozhovorů.
     V první polovině 70. let hrál Viklický v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. Tehdy se začal prosazovat i v zahraničí. V roce 1976 zvítězil v mezinárodní soutěži jazzových klavíristů v Lyonu a ve stejném roce získal za skladbu Zelený satén první cenu v mezinárodní skladatelské soutěži v Monaku, ve stejné soutěži získal později (r. 1985) druhou cenu za skladbu Cacharel.
     Jeho první sólové album V Holomoci městě (1977) zaznamenalo velmi pozitivní ohlas u jazzové veřejnosti a kritiky (zisk ceny Supraphonu 1979). Viklickému se zde podařilo spojit standardní moderní jazzový projev s inspiracemi z hudby jeho moravského regionu.
     Další důležitý vklad do umělecké dráhy Viklického vnesl jeho studijní pobyt na prestižním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu (1977–78). Tam si prohluboval zejména své znalosti kompozice a aranžmá (u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mikea Gibbse ad.).
     Od návratu z USA vedl Viklický svou kvartetní formaci, vystupující zprvu pod názvem Československé jazzové kvarteto, později pod jeho vlastním jménem. S ansámblem Lou Blackburn International Quartet však vystupoval i v řadě evropských i mimoevropských zemí. Dlouhodobá a mimořádně intenzivní byla spolupráce s finským skladatelem, trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermilä. Viklický pobýval ve Finsku v letech 1982–83 a ze společných nahrávek vzniklo zahraniční kritikou vysoce hodnocené album Confluence.
     Ve své tvorbě 80. a 90. let se i nadále úspěšně snažil o fúzi folkloru s jazzem. Nejvíce spolupracoval se zpěvačkou Zuzanou Lapčíkovou a později též s primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou či zpěvačkou Ivou Bittovou.
     Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany, mimo jiné trumpetistou Joe Newmanem, pianistou Jamesem Williamsem a kytaristou Billem Frisellem, se postupně stále výrazněji věnuje kompozici soudobé hudby (viz např. CD Homage to Josip Plečnik, vydané při příležitosti Plečnikovy výstavy na Pražském hradě).
     Je autorem i tří oper. Ta první Faidra vyhrála v mezinárodní soutěži Nová Opera pro Prahu 2000. Dále složil komorní operu Oráč a smrt, inspirovanou disputací Jana ze Žatce, a operu Máchův deník aneb Hynku, jak si to představuješ?, napsanou v r. 2003 na objednávku Národního divadla.
     
Petr Dvorský, kontrabas
     Absolvoval Jazzovou Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a soukromě studoval klasickou hru na kontrabas u profesora Jana Kmenta, profesora Václava Fuky a profesora Jiřího Valenty. Od roku 1991, kdy vstoupil na Českou jazzovou scénu, spolupracoval s mnoha předními českými i zahraničními jazzmany jako např.: Sandy Lomax, Markem Vincim, Stevem Lacym, Lew Tabakinem, Stevem Houbenem, Jurajem Bartošem, Gabrielem Jonášem, Matúšem Jakabčicem, Karlem Růžičkou, Emilem Viklickým, Evou Olmerovou, Ingrid Jensen, Štepánem Markovičem, Lubošem Andrštem, Markusem Printupem, Najponkem a dalšími. Několik let po sobě byl nominován v anketě České jazzové společnosti jako talent roku. V letech 2004–2013 byl členem Bigbandu Českého rozhlasu. Ze současných projektů lze jmenovat Emil Viklický Trio a Quartet, Concept Art Orchestra a Petra Ernyei Trio – Quintet, Walter Fischbacher Trio, Alita Moses, Femi Temowo, Audrey Martell, Marianne Solivan a Ernie Adams. V letech 1999–2003 byl redaktorem jazzového časopisu JAM a v letech 2004–2005 ředitelem Letní jazzové dílny v Praze. Soukromě vyučuje hru na kontrabas
     
Jiří Stivín Jr., bicí nástroje
     český jazzový bubeník s přesahem do vážné hudby.
     Narodil se v Praze do hudební rodiny. Na bicí nástroje hraje od raného dětství. Od 15 let hraje v jazzové kapele saxofonisty Jiřího Stivína, se kterou odehrál stovky koncertů v Čechách i v zahraničí. Vystudoval konzervatoř v Praze u prof. Miloše Veselého. V roce 2021 absolvoval magisterský program Akademie múzických umění v Praze v oboru Jazzová hudba.
     Jako studiový hráč se podílel na desítkách CD českých i zahraničních umělců všech žánrů. V současné době působí ve skupinách Emil Viklický Trio, Radek Baborák Orquestrina, Adam Tvrdý Trio a mnoha dalších.