 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
ÈESKÝ MALÍØ S CITEM FRANCOUZE
Zuzana Novotná
Rakovník – Vernisáž ve Výstavní síni Rabasovy galerie v Rakovníku zahájila ve ètvrtek výstavu díla malíøe Jiøího Hrušky, která potrvá do 21.dubna. Po projevu øeditele Rabasovy galerie Václava Zoubka zahrálo dìtské houslové trio s klavírním doprovodem a poté pøedstavil umìlce profesor Èestmír Císaø z Akademie výtvarných umìní v Praze.
Jiøí Hruška se narodil 10. února 1921 v Paøíži a od roku 1926 žije v Praze. Studoval na Škole umìní ve Zlínì (1940–1942) u prof. V.Makovského. Pak byl odveden na nucené práce v Nìmecku. Poté vystudoval AVU v Praze u prof. V. Rady. Vystavovat zaèal v roce 1950 u nás i v zahranièí, naposledy loni v Praze v Galerii Nová síò. Absolvoval studijní cesty po celé Evropì, navštìvoval zejména Jugoslávii a Francii, tedy zemi, kde žil po narození.
Dílo J.Hrušky má mnoho odstínù, støídmý kolorit. Mùžeme jej zaøadit do expresivního realismu, nebo i do jakéhosi støedního proudu výtvarné produkce druhé poloviny dvacátých let. Zabývá se výluènì krajinomalbou, mìstskými a venkovskými motivy. V jeho díle najdeme i ateliérová zátiší. Není mnoho umìlcù, kteøí by pracovali v „plenéru“, to je venku v pøírodì. Vìtšina jeho obrazù zachycuje místa , která mu pøirostla k srdci, nebo ta, která navštívil. Nacházíme zde napøíklad tématické obrazy z Francie, jmenujme „Pøístav v Nice“, „Na paøížském pøedmìstí“, nebo „Rue Nationale“. Obrazy z Èech charakterizuje tøeba „Letní den na Sázavì“ nebo „Zima v Podbabì“. V jeho pojetí malby najdeme mnoho spoleèného s prací jeho bezprostøedních pøedchùdcù i vrstevníkù. Pøesto se vám obrazy budou zdát nezamìnitelné. Právem si zaslouží své místo v èeském malíøství naší doby.
Musím vám sdìliti pár slov a osobních dojmù na závìr.
Po pøíchodu do galerie na mì dýchla zvláštní atmosféra, kterou u mne vyvolávají obrazy s tématikou krajiny pokaždé. Zachytit na plátnì reálný obraz v té dané chvíli je vždy originální. Je-li to podmínìno pocitem autora a jeho rozpoložením, každý z takových obrazù má svou duši a vyzaøuje pozitivní energii. U obrazù Jiøího Hrušky jsem ten pocit mìla. Jsou tak osobité, jako jejich autor sám. I on vyzaøuje spoustu energie a pøenáší ji na své okolí. Nedokázala jsem zachytit slova, kterými mì provázel svou výstavou. Pøijïte si vychutnat sami atmosféru zákoutí i zátiší, které na vás zapùsobí jako souzvuk èistých tónù.
Objektiv, 19. 3. 2002
HRUŠKÙV STØEDNÍ KRAJINÁØSKÝ PROUD
Marek Bradáè
RAKOVNÍK. Druhá letošní výstava v Rabasovì galerii v Rakovníku navýsost transparentnì dokázala mnohoznaènost tváøí výtvarného umìní. Zatímco již nežijící Rudolf Puchold se doèkal reprezentativního pøedstavení kolekce své výtvarné grafiky, výstava malíøe Jiøího Hrušky pøitakává tomu nejlepšímu, co ve „støedním proudu“ èeské krajináøské školy v druhé polovinì minulého století vzniklo.
Jiøí Hruška (1921) se narodil v Paøíži, od svých pìti let však žije v Praze. Po maturitì na reálném gymnáziu studoval na škole umìní ve Zlínì (1940 - 1942), pak byl odveden na nucené práce v Nìmecku (1942 - 1944). Ve studiích pokraèoval od r. 1945 na AVU v Praze, kde po pìti letech absolvoval ve speciálce prof. Vlastimila Rady. Dalších pìt let zùstal v úloze jeho asistenta. Od roku 1956 má na svém kontì na dvacet samostatných výstav.
Ètvrteèní vernisáž pøilákala do výstavních síní RG tradiènì lichotivý poèet okresní kulturní veøejnosti. Jednak je pøilákala váha dìl umìlce samotného, svou roli pak jistì sehrála i úèast dr. Èestmíra Císaøe, jenž se po obvyklém úvodním slovì øeditele RG, akademického malíøe Václava Zoubka, ujal slavnostního proslovu. Pro pøiblížení povahy a kvality prezentovaných dìl nyní sáhnìme do tlumoku názorù tøí zmínìných persón.
„Mnì se obrazy Jiøího Hrušky líbí. Jeho práce je pøíjemnì povìdomá, protože sahá na spoustu tradièních malíøských technik, a je navíc podle mého názoru velice poctivá. Pøitom je však velice sdìlná a schopná oslovit široké publikum. A to je z pohledu galeristy vždy velice zajímavé a pøínosné. Své klientele díky autorovi totiž snadno dokáže poskytnout pozitivní životní pocit,“ uvedl na adresu dìl Jiøího Hrušky Václav Zoubek.
„My jsme s pøítelem Hruškou pøišli na svìt v generaci poèátku 20. let 20. století, když se naši otcové vrátili z 1. svìtové války. I Hruškova tvorba, jak já ji vidím, reprezentuje celou velikou dráhu, kterou tato zemì od té doby prošla. Jiøí procházel všemi vývojovými fázemi výtvarného umìní svým osobitým zpùsobem. Nikdy nikam neodboèoval, nikdy nepodléhal módì. I ve chvílích, kdy celému svìtu vládla abstraktní tvorba, zùstal vìrný klasickému èeskému krajináøství, které je na Rakovnicku velmi spjato pøedevším s Václavem Rabasem.
On vìøí, že èeskou krajinu - a nejen venkovskou, ale i mìstskou - je tøeba zachytit pøesnì v podobì, jak do ní za svého života vrostl a jak si ji oblíbil. Tím ji tak zachovává v autentické podobì. A v tom je nejvìtší pøínos Jiøího Hrušky.
Díky nìmu totiž i pøíští generace budou vìdìt, jak èeská krajina v dobì jejich pøedkù vypadala. Vezmìte si pro pøíklad mìsto Most. Porovnejte dnešní realitu Mostu s díly kupøíkladu Emila Fily, který tuto severoèeskou krajinu zachycoval pøed nìkolika desetiletími v úplnì jiném rozpoložení. Stejnì tak oceòujeme gotickou, renesanèní a barokní malbu - tyto dokumenty nám pøibližují nejen realitu té doby, ale i umìlecké ztvárnìní. Jiøí Hruška pro nás vìrnì zachytil stav a náladu èeské krajiny v druhé polovinì 20. století,“ uvedl pro Raport dr. Èestmír Císaø.
„Když jsem v krajinì, najednou ožívám. To je živel… Už ten vzduch, ten vítr, ty mraky, ty hvìzdy! Ve mìstì se koukám jenom do zdi. V pøírodì se najednou znovu cítím jako èlovìk. A nezáleží na roèním období; všechna mají svou vlastní nezamìnitelnou náladu a krásu,“ odpovìdìl Jiøí Hruška.
Jeho devìtadvacet expresivnì realistických, geometricky stylizovaných olejù, doplnìných pìticí pastelù, si v Rabasovì galerii mùžete prohlédnout do 21. dubna. Pak je vystøídají malby ze soukromé sbírky Pravoslava Kotíka.
Raport, 19. 3. 2002
Dr. Èestmír Císaø pøátelsky rozmlouvá s Jiøím Hruškou po skonèení vernisáže.
Foto Marek Bradáè