 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. Po prázdninové pauze se Heroldova síň Rabasovy galerie opět zahřála vážnou hudbou, která právě zde má své nejvýznamnější rakovnické hnízdečko. To jí čechrá dramaturgie galerie a Klub přátel hudby. Do Vánoc tady nechají vylíhnout pěknou řádku komorních vajec, a to jak v rámci samostatných koncertů RG, tak v rámci abonomá. To ve čtvrtek počal houslista Snítil s klavíristkou Nakajimou.
Premiérový koncert abonomá uvedl významný představitel místního Klubu přátel hudby a nepsaný patron vážné hudby v Rakovníku, Radim Smýkal. Ve svém proslovu obecenstvo obeznámil s dalším, značně štědrým programem komorních zážitků, které na milovníky vážné hudby v úžasném prostoru Heroldovy síně do Vánoc ještě čekají. A že je opravdu z čeho vybírat.
Jen Klub přátel hudby sám připravil na 17. října koncert Daniely Demuthové a Zuzany Němečkové (ve zvláštním obsazení zpěv – klavír – bicí nástroje), na 21. listopadu vystoupení violy Lubomíra Malého a klavíru Věry Hákové, a konečně adventní večer se čtyřčlenným tělesem s poetickým názvem Lyra da Camera, kde se pod sopránem Johany Rosické budou rozprostírat klavírní luhy Jitky Navrátilové, louhy flétny Jany Kartákové nebo bystřiny trubky Josefa Sadílka.
Ovšem lenošení si nedopřává ani dramaturgie Rabasovy galerie, která na čtyřku koncertů Klubu odpovídá silnou kartou pětice koncertů. Jako první se již tento týden, 3. října, v síni ukáží pěvecké sbory, jehož členy dělí několik generací – pěvecký sbor z Čisté Václav a dětský sbor Pavouček. Po nich, opět v rámci cyklu Rakovník bratří Burianů, dostane prostor další významný regionální sbor, tentokráte výhradně dámský. 24. října zazpívají Magistrae Raconenses.
7. listopadu pak obnovenou premiéru skladeb smečenského kůru představí kladenský soubor Chorus Carolinus. Přesně o týden později nedoprovodí na klavír profesorka Kronychová houslistku Moniku Růžkovou jako „obvykle“, nýbrž přiveze zatím neupřesněnou mladou zahraniční violoncellistku. Poslední ze zmiňovaných koncertů zosobní rakovnický učitel hudby Petr Suchomel, který znovu zavzpomíná na zesnulého písničkáře Milana Kopernického programem Můj malý Hemingway.
Vraťme se však nyní ke čtvrtečnímu premiérovému koncertu. Abonomá zahájil významný představitel české houslové školy, profesor Akademie múzických umění a člen řady komorních souborů (za všechny Vlachovo kvarteto), virtuóz Václav Snítil. Ve svém proslovu obecenstvo vždy obeznámil nejen s dobovým a žánrovým zařazením právě nachystaného opusu, ale obohatil jej i o dobové perličky a leckdy kuriózní peripetie, které vedly autora k jeho sepsání. Hluboké porozumění, jímž mísil svébytnou interpretaci úloh jednotlivých skladatelských mistrů v dějinách vážné hudby, přenesl i do svého projevu.
Po dvou letech, kdy se Snítil na rakovnickém pódiu opět představil, bylo velmi osvěžující vyslechnout přesvědčivý výkon české houslové špičky, která snoubí nejen perfektní, velmi úsporné zvládnutí hráčské techniky (tu, mimo jiné, studoval u Jaroslava Kociana) a techniky kompoziční (tuto, mimo jiné, studoval u Vítězslav Nováka), ale i sebevědomý a suverénní umělecký přednes.
Velmi nápomocna mu v tomto snažení byla členka japonské hudební společnosti Papillons, klavíristka Masako Nakajima. Zejména v málo hraném, dnes bychom řekli „nekomerční“ kousek z dílny operního génia Richarda Strausse, třívěté Sonatě Es dur op. 18, který je de facto sólovým dvokoncertem klavíru a houslí a stal se vrcholem čtvrtečního koncertu, předvedla spojení nejen perfektní, velmi ladné zvládnutí hráčské techniky (tu, mimo jiné, studovala na Toho Academy v Tokiu nebo u Jana Panenky na pražské AMU), ale i pokorný a procítěný umělecký přednes.
Abychom byli úplní, jestliže v programu první poloviny koncertu zazněla ještě Sonáta G Dur Wolfganga Amadea Mozarta, druhá polovina pak patřila čistě české muzice. A to z pera Antonína Dvořáka, Josefa Suka či Snítilova učitele Jaroslava Kociana, od jehož narození uplyne v únoru příštího roku právě 120. let. A protože Rakovničtí cyklu uvítali důstojnou kulisu takřka vyprodaného hlediště (což činí zhruba okolo 60 lidí), můžeme bezpochyby hovořit o startu do koncertní sezóny KPHR 2002–2003 jako o nadmíru vydařeném.
Raport, 1. 10. 2002