 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 2 |
Marek Bradáè
RAKOVNÍK. Výstavní síò na radnici se po valnou èást letošního roku stala Mekkou fotografie. Další záøez do pažby vyryl Václav Laòka.
Skuteènì, tento prostor opeèovávaný Rabasovou galerií zdá se být fotografii zasvìcen. Posuïte sami – leden a únor, fotografie Jiøího Šilera z Maroka. Kvìten a èerven, fotografie Jaroslava Vojáèka. Èerven s èervencem a fotografie Jaroslava Chrástky. Srpen a fotografie Josefa Øíhy. Záøí a fotografie Václava Podestáta. Nyní máme øíjen a na radnici se zabydlely pøírodovìdné fotografie Václava Laòky. A to ještì považte, že prosinec pøinese ještì výstavu rakovnického fotoklubu Amfora.
Høedelský rodák Václav Laòka stihl prezentovat svou celkem již ètvrtou fotografickou kolekci doslova v pøedveèer svých šedesátin, které oslaví 25. øíjna. Promovaný biolog, absolvent dálkového studia na Pøírodovìdecké fakultì UK, se do té doby pøedstavil se snímky pøírody Kuby a Vietnamu a výstavou Pøíroda ve skle. Mnozí jej jistì znají jako dlouholetého pracovníka Domu dìtí a mládeže (zde pùsobí od roku 1966), jako bývalého místostarostu mìsta nebo jako èlena Amfory. Pøedevším však jako neúnavného ctitele a propagátora krás pøírody.
Ètvrtou výstavou Laòka nemapoval geografickou krásu, nýbrž krásu jediného jevu – miméze. Že nevíte, co to je? Autor pøispìchá s vysvìtlením. „Tajuplný mechanismus mimetických jevù vzrušuje pøírodovìdce už nìkolik století. Leè vysvìtlení bývá dodnes jen ve formì domnìnek a individuálních názorù. Výstražná miméze, ještì navíc zamìøená na kresby a zbarvení pøipomínající oèi vyšších živoèichù, mne zaujala natolik, že jsem se ji rozhodl vìnovat celou výstavu,“ komentuje náplò kolekce nazvané Svìt pavích ok její autor.
I když to pøedcházející øádky nevyvracejí, na 226 snímcích však nepøedkládá exotiku, ale faunu našeho bezprostøedního okolí. Když se v síni porozhlédnete, uvìdomíte si, jak máme slepé oèi vùèi zázrakùm pøírody a jak je má Laòka otevøené. To dotvrdil i ve svém proslovu (toho slavnostního se ujal Ivo Mièka), kdy podotkl, že s mimézí se setkáváme i mezi lidmi. Staèí prý jen pohlédnout na zelenou kamizolu lesníka nebo oranžovou vestu silnièáøù, dopravní znaèky nebo pøelétavé názory.
Laòka však nefotil lidské plémì, ale vývojovì nižší živoèichy. Pøesnìji jejich „paví oka“, tedy skvostnì vybarvené skvrny podobající se oku na jejich tìlech. „Je až neuvìøitelné, kolik tìchto skvrn se mezi živoèichy objevuje,“ vyznává se fotograf, který dokumentoval tento jev na køídlech baboèek, tropických motýlù rodu Morpho, jasoòù, otakárkù, okáèù, martináèù a motýlù „sovího oka“, na tìlech broukù (hlavnì nosatcù, kovaøíkù a potemníkù) a jiné, s prominutím, „havìti“ (cikády, strašilky, ploštice, kudlanky), a na tìlech ptákù. Neopomíjí však ani útvary pøipomínající mimetická paví oka na rostlinách èi nerostech.
Laòka je znám jako øemeslnì výteèný fotograf, který preciznì zvládá pøedevším techniku makrofotografie. Na radnici však dokazuje, že má smysl i pro výtvarnou kompozici jako takovou, speciálnì v detailních zvìtšeninách výøezu motýlích køídel. To pak živoèich ustupuje do pozadí a snímek zaèíná žít jako unikátní abstraktní obraz. Tím fotograf pøekroèil rámec úžeji orientované a zasvìcencùm blízké kolekce a øíká si o pøízeò široké obce milovníkù výtvarného umìní.
Raport, 15. 10. 2002
