 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. Pokud jste alespoň očima přelétli tuto stranu v minulém čísle Raportu, neunikla vám fotografie z koncertu komorního sdružení Camerata Filarmonica a sboru La Gioia. Ten muž, který v jeho středu pěje part z Bachova díla, se totiž na Rakovnicku objevil zvonu. Jen ne v Lišanech, ale v Heroldově síni RG, kde pod jeho vedením zazpíval početný pěvecký sbor Chorus Carolinus.
Myšlenka na založení kladenského souboru Chorus Carolinus vznikla v létě roku 1998, kdy si několik členů chrámového sboru Schola Cantorum sanctae Caeciliae usmyslelo, že ve spolupráci s malým smyčcovým orchestrem ze ZUŠ Kladno-Moskevská nacvičí půlnoční Vánoční mši D-Dur Františka Xavera Brixiho. Úspěch vánočního představení ve Skaném přijel tělesa k pokračování. Na Vánoce o dva roky později, již pod názvem Chorus Carolinus, uvedl Kopřivovo Offertorium D Dur Vox clamantis.
Odtud již nebylo daleko k objevování zapomenutých pokladů ve smečenské sbírce hudebnin na kůru kostela Nejsvětější trojice. V souvislosti se studiem této sbírky loni soubor zahájil cyklus Obnovené premiéry skladeb smečenského kůru.
Smečenská sbírka obsahuje přes 660 skladeb – nejčastěji mše, offertoria, gradualia, nešpory, litanie, árie, motetta nebo mariánské písně. Z autorů je zde nejvíce zastoupen právě zmíněný Brixi a Joseph Haydn. Díky sbírce je možné ocenit i opusy hudební činností málo známého Pátera Františka de Paula Mensyho, který na Smečně kaplanoval 11 let. Jeho nedoceněné skladatelské úspěchy, společně s 250. výročím jeho narození, přivedl sbor na myšlenku znovuobjevit jeho dílo. A právě takový „znovuobjevovací“ koncert hostila ve čtvrtek večer Heroldova síň Rabasovy galerie.
Zdaleka nebylo vyprodáno; dokonce byl úspěch, že protagonisté – kterých se i s dirigentem Karlem Procházkou, oním mužem zvěčněným na fotografii z lišanského kostela, sešlo na sedmadvacet – nehráli přesilovku. Nicméně na kvalitě produkce se tento fakt nijak neprojevil. Zhruba pětačtyřicet diváků si závěr koncertu slušně oddálilo hlučným vytleskáním přídavku. Ale to předbíháme.
Program započal přednes Brixiho svatodušní Veni sancte Spiritus, následován dílem Žehnání se světem z pera patrně nejvýznamnějšího českého barokního skladatele, Adama Václava Michny. Autora další položky, Salve Regina, se bohužel doposud nepodařilo vypátrat. Avšak i ti, kteří o vážnou hudbu nejeví zájem, si tuto slavnou melodii budou pamatovat například z filmu Četník a mimozemšťané. První třetinu koncertu zakončilo zpěvné Moletto in D od pátera Mensyho, balancující na hraně pozdního baroka a nastupujícího klasicismu.
Druhý oddíl byl zasvěcen čistě sólovým partům. Nejprve se á capella představila dvojčata Barbora a Lucie Holečkovy (vidíte je na snímku), to s Michnovým Svatebním věnečkem, aby pak František Mikeš s (jinak dirigujícím) Karlem Procházkou nabídli druhou verzi Salve Reginy, tentokráte od skladatele B. Voitla. Poslední sólový příspěvek, již podpořený klavírem, si vzaly na paškál opět krásné dámy. Duo od Nicoly Porpory zapěla Kateřina Valentová a Pavlína Vančová.
Offertoriem in C, ukázkou z méně známé duchovní tvorby Jana Křtitele Vaňhala, taktéž nalezenou na smečenském kůru, odstartoval závěrečný set vystoupení. Bezprostředně po offertoriu přišel čas již na třetí Salve Reginu večera – a přiznejme, že tahle Mensyho byla nejkrásnější. Křehká, prostinká, bez orchestrální podpory, a „naléhavá ve své prosbě, v ideální souhře hudby a textového poselství,“ jak ji definovala Jitka Moučková, speaker koncertu.
Úplný závěr pak spočinul ve vrcholném baroku a na bedrech jednoho z nejlepších skladatelů všech dob, Georga Fridricha Händela. On (po stovkách let) i Chorus Carolinus se zaskvěli pompézními Korunovačními žalmy. Koncert nabídl výtečný zážitek především z výborné vokální složky (právě Chorus Carolinus), která výkon orchestru, jenž hlavně ve smyčcích občas rval za ucho – jednoznačně předčila.
Kladenský sbor tak jako v podstatě regionální těleso vnuklo myšlenku na další pozvání na Rakovnicko – ať už do příštího Festivalu duchovní hudby, nebo festivalu Rakovník bratří Burianů. Ani v jednom by se Chorus Carolinus určitě neztratil. Důkaz určitě poskytne i prosincový koncert v kostele sv. Vavřince v Senomatech, jehož přesný termín bude ještě upřesněn.
Raport, 12. 11. 2002
