 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 8 |
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. Vůbec poprvé v tomto roce předstoupil před publikum dámský pěvecký sbor Magistrae Raconenses. Vinou horší propagace si však ve čtvrtek večer do Heroldovy síně našla cestu převážně jen ekipa rodinných příslušníků. Sbor vedený Věroslavou Borskou a Evou Perglerovou přitom minimálně v polovině programu představil zbrusu nový repertoár.
Rakovník bratří Burianů, Jesenice a Chrám sv. Bartoloměje. Do čtvrtka to byly poslední koncertní položky regionálního dámského pěveckého sboru Magistrae Raconenses. Naposledy se nejpočetnější hudební těleso okresu tedy posluchačům ukázalo o loňských Vánocích.
Tak dlouhá přestávka bohužel nenalákala do Heroldovy síně Rabasovy galerie důstojný počet diváků. Na koncertech „Rakovnických učitelek“ jste prakticky pokaždé nemohli sehnat volnou židli. Premiérové letošní vystoupení si nenechalo ujít jen několik desítek (převážně) rodinných příslušníků, kteří se o něm dozvěděli u rodinného krbu. Širší veřejnost však byla pozdní a nevýraznou propagací o informaci ochuzena.
Schéma publika se také podstatně projevilo na atmosféře. Upřímnost a spontaneita potlesku kontrastovala s jeho četností; za každičkou písní se rozezvučel (byť sporý) aplaus, čímž celý koncert utrpěl jistou roztříštěností a rozpačitostí. K jeho ladnému chodu nepřispělo ani klima. Temná obloha, která si během dne zašla pořádně „na malou“, přenesla dusno i do síně. Pódium pak prosytil jaksi ospalý tón.
„Učitelky“ musely překonat ještě jednu překážku, a to úbytek stavů. Krátkodobý – nemoce, rekreace – i dlouhodobý. „Nezastírám, že bychom potřebovali některé posty doplnit,“ souhlasil po koncertě korepetitor sboru Radim Smýkal. Patrně narážel na fakt, že kupříkladu ve druhém altu a v prvním sopránu se sešly jen čtyři pěvkyně. My bychom připojili i smutnou poznámku, že i tak útlý stav ještě některé členky ochuzují velmi nevýrazným zpěvem.
Narušené sebevědomí sboru se projevilo hned v první (a na úvod velmi těžké) Pergolesiho Stabat Mater. Naštěstí, Dvořákovy Moravské dvojzpěvy jsou osvědčeným číslem tělesa, které velmi dobře ovládá, takže se jistota poměrně rychle navrátila zpět. Krásný důkaz o tom podala i následující Foersterova Lesní studánka, precizně zazpívaná á capella.
Je nesmírná škoda, že se nepříznivých okolností sešlo tolik. Uplynulý půlrok totiž sbor a jeho vedení nelenil a připravil řadu novinek. Po Písničce Josefa Bohuslava Foerstera nejprve v první polovině koncertu ještě „naznačil“ druhou částí Laburdova Hořce, aby posléze takřka celou druhou polovinu programu, složeného výhradně z lidových písní, přednesl v premiéře. A přednesl ji velmi dobře; veselý, melodický a skočný tón lidové písně ostatně sboru evidentně svědčí.
Proč tolik lidovek? Impuls hledejme v přípravě na zářijový koncert v Masarykově muzeu v Lánech. Zde krom naznačeného sbor přidá ještě oblíbené hity prezidenta – osvoboditele Ach synku, synku nebo Teče voda, teče. Jsme-li u dalšího programu Magistrae Raconenses, pak zmiňme chystané koncerty v rámci festivalu vokální tvorby Rakovník bratří Burianů a následně dvojici vystoupení v Chrámu sv. Bartoloměje. Zde se těleso nejprve ukáže s mosteckým Severočeským pěveckým sborem učitelů, pak má v záloze tradiční koncert ve vánočním čase.
Raport, 2003
Magistrae Raconenses zpívají novinkový blok lidových písní.
Foto Marek Bradáč