 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 1 |
APOLLON BLAHOPŘÁL K NAROZENINÁM
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. V předminulém čísle jsme referovali o koncertu Romana Patočky. V tomto čísle si na jiném místě této strany můžete přečíst o koncertu Moniky Růžkové. V článku, do kterého jste se právě zakousli, zase o koncertu kvarteta Apollon. Všechny tři koncerty mají dva společné jmenovatele – housle a Heroldovu síň Rabasovy galerie.
Dramaturgie Rabasovy galerie byla v minulých týdnech na houslové koncerty opravdu štědrá. Po koncertu Romana Patočky a Moniky Růžkové přišla ve čtvrtek se vším dobrým do třetice – s koncertem kvarteta Apollon.
Ještě než se čtveřice jala přednášet repertoár, předstoupil před průměrně zaplněnou síň Radim Smýkal, zástupce Kruhu přátel hudby, aby ji informoval o cyklu 11 chystaných koncertů pro sezónu 2003–2004. S nimi vás blíže seznámí článek „Jaký bude abonentní cyklus KPH?“. Nyní se pojďme vrátit ke čtvrtečnímu koncertu Apollonu.
První houslista tohoto souboru, Pavel Kudelásek, profesor houslové hry na Pražské konzervatoři, ještě před uvedením prvního opusu v lehce omluvném tónu zažertoval, proč kvarteto nastoupilo v jemně uvolněném obleku bílých košil bez vázanky či motýlka.
Důvody jsou dvojí a oba velmi prozaické; jednak úmorné vedro a pak také akt solidarity. Cellista souboru Pavel Verner měl totiž onoho dne jeden ze svých těžších dnů, neboť si doma zapomněl smoking. Kalhoty alespoň vypůjčil otec druhého houslisty Apollonu, populární učitel mladých hudebních talentů a vedoucí orchestru Zvon Oto Křížanovský (Verner se tedy honosil jakýmsi „havlovským“ střihem), zbytek kvartetu pak kolegiálně zvolil neformální oděv.
Nejen pro tuto šlechetnou pomoc mu Kudelásek věnoval celý čtvrteční koncert. Oto Křížanovský, sedící nahoře na galerii, totiž toho dne slavil krásné narozeniny. Síň mu pak blahopřála dlouhým potleskem.
První polovina programu čítala jen dvě díla – oba kusy pocházely z pera českých skladatelů a oba stály za to. První, Smyčcový kvartet C Dur op. 5, napsal v 2. polovině 18. století František Xaver Richter, jeden z hlavních představitelů tzv. mannheimské školy. Svým dílem působivě dokumentoval dobové propojení odeznívajícího barokního stylu s nastupujícím klasicismem.
Smyčcový kvartet Es Dur s podtitulem „Slovanský“ od Antonína Dvořáka, napsaný v době boomu popularity (1878) po fenomenálním úspěchu Slovanských tanců na zakázku pro primaria tehdy slavného florentského kvarteta, naopak reflektoval požadavek zadavatele na co největší penzum slovanského ducha. Ten se pochopitelně projevil ponejprv v melodice, posléze také v celé struktuře skladby (2. věta čerpala z ruských dumek, třetí, konejšivá, zase evokovala malebné české „luhy a háje“).
Pokud si Apollon pamatujete z některého z koncertů cyklu Rakovnická nokturna, který pokaždé v jeho čtyřleté historii na nádvoří Muzea TGM čestně uzavíral, jistě víte, že toto těleso nemá v repertoáru pouze vážnou hudbu.
Když o přestávce, která po sáhodlouhém „Dvořákovi“ a dusném klimatu přišla publiku vhod, přišla takto informovanému publiku vhod i informace, že do Rabasovy galerie dorazil populární skladatel, TV moderátor a propagátor vážné hudby, syn Ilji Hurníka Lukáš Hurník, bylo jasné, že druhá polovina koncertu omluvu za neformální oblečení rozhodně nebude potřebovat.
Hurník, známý skladatelský „žánrový mixér“, totiž sám uvedl premiéru svého díla Pa de Deux. „Doposud jí slyšelo pouze pět lidí. Ti čtyři, co sedí na pódiu za mnou, a já. A teď vy,“ vysekl poklonu divákům. V tomto desetiminutovém kousku, speciálně zkomponovaném na žádost Radka Křížanovského, se vedle moderní vážné hudby objevily dokonce prvky klasické rockové hudby.
Rock poté přepustil žezlo jazzu. Tedy, jazzovým standardům adaptovaným Davidem Balakrishnanem pro smyčcový kvartet. Ostatně, Davidův Skylife po kouscích Cool od Leonarda Bernsteina, A Night in Tunisia z dílny Dizzy Gilespieho a Ecaroh od Horace Silvera druhou polovinu programu uzavřel.
Právě toto míšení vážné a jazzové hudby je patrně největším trumfem kvarteta Apollon. Nás Rakovnické může navíc těšit zdárná pokračovatelská linie „klanu Křížanovských“. Zatímco Milan (taktéž přítomný v síni) 15 let drhl baskytaru s Brutusem a otec Ota vychoval nesčetně talentů v klasických evergreenech, Radek pokračuje v „popularizační činnosti“ právě v Apollonu. A to je jen dobře.
Raport, 2003