RABASOVA GALERIE RAKOVNK2
Recenze: Bohdana Horeck a Kristina Krkavcov
ÈTYØI ŠLEHY CELLA A KØÍDLA
Marek Bradáè

  RAKOVNÍK. V minulém èísle jsme se z kapacitních dùvodù s koncertem Bohdany Horecké a Kristiny Krkavcové v Heroldovì síni Rabasovy galerie pouze poškádlili. Nyní mu splácíme dluh reportáží v rozsahu, který si zaslouží.
  Bohdana Horecká a Kristina Krkavcová mají leccos spoleèného. Mladý vìk – Kristinì je 22, Bohdana nedávno oslavila tøiadvacátiny. Obì se seznámily v Ostravì bìhem studia Janáèkovy konzervatoøe. Jako tøetí prvek je spojuje lokalita souèasného pùsobení - obì studují na HAMU v Praze. Karlovarská rodaèka Bohdana ve 3. roèníku u prof. Daniela Veise, Kristina, rodaèka z Opavy, ve druhém, u prof. Ivana Klánského. Koneènì za ètvrté, obì uspìly na mezinárodní soutìži Beethovenùv Hradec. Violoncellistka Bohdana se stala laureátkou roku 1997, klavíristka Kristina o rok pozdìji obsadila 3. místo.
  Z výše uvedeného je jasné, že se režie koncertu nechopili žádní benjamínci. Mimochodem, tím ovšem není výèet ukonèen. V roli „otáèeèe Kristininých not“ se objevil Martin Kasík, jeden z našich nejlepších mladých klavíristù, kterého jste mohli naposledy vidìt v TV pøi benefièním koncertì pro Karlùv most, kde si úlohy s Kristinou vymìnil. Jako perlièku dodám, že do Rakovníka pøijel pøímo ze svého turné po USA. Na jednu perlièku se dostane i u Bohdany. Ta se do Rakovníka ráda vrací; s matkou, rakovnickou rodaèkou, za prarodièi. Pak se není co divit, že tento koncert o poslední – pøestupný – únorový den byl již její tøetí zdejší.
  Témìø dvouhodinové pøedstavení bylo koncipováno jako køíženec sólových a spoleèných vystoupení. Úvod obstarala Bohdana natolik výmluvnou interpretací Suity na moravskou lidovou píseò Pavla Helebranda, že vzaly za své všechny pøedsudky, které by vùèi její relativní umìlecké nezralosti leckdo mohl ventilovat. Samozøejmì, RG hostila mnohem vìtší esa, dokonce i v tomto nástroji. Nicménì Bohdana, pøi své citelné plachosti a až panenské èistotì, je velmi vroucí. A to je u hráèù na smyècové nástroje plusem k nezaplacení.
  Po líbezných „èeských“ tónech zpùsobila šok více jak pùlhodinová adaptace nepøedstavitelnì harmonicky složité Sonáty d moll, op. 40 Dmitrije Šostakovièe, ve které k Bohdanì do svìtel reflektorù usedla už i Kristina. Vžitou terminologií pop-music by jej recenzent oznaèil za ryze nekomerèní dílo. Jemné interpretaèní nedostatky úvodních dvou vìt vyvážilo bájeènì podané, mimoøádnì ponuré Largo, ve kterém, dlužno pøiznat, již pozornost posluchaèù na nìkterých místech klesala, aby vše vyústilo ve finální, harmonicky daleko èitelnìjší Allegro plné grandióznì „šílených“ minutových sól pro oba nástroje.
  Po pøestávce Kristina sólovì kompenzovala obtížnost pøedešlého opusu kvapnou „líbivkou“ Francouzské suity E dur è. 6 J. S. Bacha. Co se týèe žánru, tøetí razantní zmìna. Datem zrodu nejstarší položka repertoáru se bohužel ukázala jako nejslabší. Pozor, nikoli vinou interpretky, nýbrž velmi frekvenènì zúženým „kulatým“ zvukem køídla, a pak také etudovým, „prstokladovì masakrujícím“ drilovém charakteru suity. Všechna úskalí a nástrahy však KK elegantnì pøekonala.
  I do „ètvrtice“ zmìna. Závìr koncertu pøinesl modernu s obèasnými, z dnešního hlediska již mírnì „popovými“ prvky tradièního anglického folklóru – Koncert pro violoncello a klavír e moll britského autora pøelomu 19. a 20. století Edwarda Elgara byl oproti Šoštakovièovi takøka procházkou rùžovým sadem. Chytré a pøíjemné pohlazení na konec.
  Možná právì ta zdánlivá nedospìlost protagonistek nepøivábila do „krmelce“ sínì více divácké „zvìøe“. Možná èást stálé klientely podlehla chuti, vùni a zvuku vždy fantastického Spiritual Kvintetu. Ale nás 27 v sále bylo svìdkem sice stylovì znaènì rozháraného, ale v mnohém nespornì velmi inspirativního a osvìžujícího veèera. Vùbec mì nemrzelo, že jsem kolegovi Šváchovi pro ten den Spiritual „pùjèil“.
Raport, 12. 3. 2002