RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3171
Recenze: Jiří Hruška – malby
Výstava díla Jiřího Hrušky očekává návštěvníky
ČESKÝ MALÍŘ S CITEM FRANCOUZE
Zuzana Novotná

  Rakovník – Vernisáž ve Výstavní síni Rabasovy galerie v Rakovníku zahájila ve čtvrtek výstavu díla malíře Jiřího Hrušky, která potrvá do 21.dubna. Po projevu ředitele Rabasovy galerie Václava Zoubka zahrálo dětské houslové trio s klavírním doprovodem a poté představil umělce profesor Čestmír Císař z Akademie výtvarných umění v Praze.
  Jiří Hruška se narodil 10. února 1921 v Paříži a od roku 1926 žije v Praze. Studoval na Škole umění ve Zlíně (1940–1942) u prof. V.Makovského. Pak byl odveden na nucené práce v Německu. Poté vystudoval AVU v Praze u prof. V. Rady. Vystavovat začal v roce 1950 u nás i v zahraničí, naposledy loni v Praze v Galerii Nová síň. Absolvoval studijní cesty po celé Evropě, navštěvoval zejména Jugoslávii a Francii, tedy zemi, kde žil po narození.
  Dílo J.Hrušky má mnoho odstínů, střídmý kolorit. Můžeme jej zařadit do expresivního realismu, nebo i do jakéhosi středního proudu výtvarné produkce druhé poloviny dvacátých let. Zabývá se výlučně krajinomalbou, městskými a venkovskými motivy. V jeho díle najdeme i ateliérová zátiší. Není mnoho umělců, kteří by pracovali v „plenéru“, to je venku v přírodě. Většina jeho obrazů zachycuje místa , která mu přirostla k srdci, nebo ta, která navštívil. Nacházíme zde například tématické obrazy z Francie, jmenujme „Přístav v Nice“, „Na pařížském předměstí“, nebo „Rue Nationale“. Obrazy z Čech charakterizuje třeba „Letní den na Sázavě“ nebo „Zima v Podbabě“. V jeho pojetí malby najdeme mnoho společného s prací jeho bezprostředních předchůdců i vrstevníků. Přesto se vám obrazy budou zdát nezaměnitelné. Právem si zaslouží své místo v českém malířství naší doby.
  Musím vám sděliti pár slov a osobních dojmů na závěr.
  Po příchodu do galerie na mě dýchla zvláštní atmosféra, kterou u mne vyvolávají obrazy s tématikou krajiny pokaždé. Zachytit na plátně reálný obraz v té dané chvíli je vždy originální. Je-li to podmíněno pocitem autora a jeho rozpoložením, každý z takových obrazů má svou duši a vyzařuje pozitivní energii. U obrazů Jiřího Hrušky jsem ten pocit měla. Jsou tak osobité, jako jejich autor sám. I on vyzařuje spoustu energie a přenáší ji na své okolí. Nedokázala jsem zachytit slova, kterými mě provázel svou výstavou. Přijďte si vychutnat sami atmosféru zákoutí i zátiší, které na vás zapůsobí jako souzvuk čistých tónů.
Objektiv, 19. 3. 2002




HRUŠKŮV STŘEDNÍ KRAJINÁŘSKÝ PROUD
Marek Bradáč

  RAKOVNÍK. Druhá letošní výstava v Rabasově galerii v Rakovníku navýsost transparentně dokázala mnohoznačnost tváří výtvarného umění. Zatímco již nežijící Rudolf Puchold se dočkal reprezentativního představení kolekce své výtvarné grafiky, výstava malíře Jiřího Hrušky přitakává tomu nejlepšímu, co ve „středním proudu“ české krajinářské školy v druhé polovině minulého století vzniklo.
  Jiří Hruška (1921) se narodil v Paříži, od svých pěti let však žije v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval na škole umění ve Zlíně (1940 - 1942), pak byl odveden na nucené práce v Německu (1942 - 1944). Ve studiích pokračoval od r. 1945 na AVU v Praze, kde po pěti letech absolvoval ve speciálce prof. Vlastimila Rady. Dalších pět let zůstal v úloze jeho asistenta. Od roku 1956 má na svém kontě na dvacet samostatných výstav.
  Čtvrteční vernisáž přilákala do výstavních síní RG tradičně lichotivý počet okresní kulturní veřejnosti. Jednak je přilákala váha děl umělce samotného, svou roli pak jistě sehrála i účast dr. Čestmíra Císaře, jenž se po obvyklém úvodním slově ředitele RG, akademického malíře Václava Zoubka, ujal slavnostního proslovu. Pro přiblížení povahy a kvality prezentovaných děl nyní sáhněme do tlumoku názorů tří zmíněných persón.
  „Mně se obrazy Jiřího Hrušky líbí. Jeho práce je příjemně povědomá, protože sahá na spoustu tradičních malířských technik, a je navíc podle mého názoru velice poctivá. Přitom je však velice sdělná a schopná oslovit široké publikum. A to je z pohledu galeristy vždy velice zajímavé a přínosné. Své klientele díky autorovi totiž snadno dokáže poskytnout pozitivní životní pocit,“ uvedl na adresu děl Jiřího Hrušky Václav Zoubek.
  „My jsme s přítelem Hruškou přišli na svět v generaci počátku 20. let 20. století, když se naši otcové vrátili z 1. světové války. I Hruškova tvorba, jak já ji vidím, reprezentuje celou velikou dráhu, kterou tato země od té doby prošla. Jiří procházel všemi vývojovými fázemi výtvarného umění svým osobitým způsobem. Nikdy nikam neodbočoval, nikdy nepodléhal módě. I ve chvílích, kdy celému světu vládla abstraktní tvorba, zůstal věrný klasickému českému krajinářství, které je na Rakovnicku velmi spjato především s Václavem Rabasem.
  On věří, že českou krajinu - a nejen venkovskou, ale i městskou - je třeba zachytit přesně v podobě, jak do ní za svého života vrostl a jak si ji oblíbil. Tím ji tak zachovává v autentické podobě. A v tom je největší přínos Jiřího Hrušky.
  Díky němu totiž i příští generace budou vědět, jak česká krajina v době jejich předků vypadala. Vezměte si pro příklad město Most. Porovnejte dnešní realitu Mostu s díly kupříkladu Emila Fily, který tuto severočeskou krajinu zachycoval před několika desetiletími v úplně jiném rozpoložení. Stejně tak oceňujeme gotickou, renesanční a barokní malbu - tyto dokumenty nám přibližují nejen realitu té doby, ale i umělecké ztvárnění. Jiří Hruška pro nás věrně zachytil stav a náladu české krajiny v druhé polovině 20. století,“ uvedl pro Raport dr. Čestmír Císař.
  „Když jsem v krajině, najednou ožívám. To je živel… Už ten vzduch, ten vítr, ty mraky, ty hvězdy! Ve městě se koukám jenom do zdi. V přírodě se najednou znovu cítím jako člověk. A nezáleží na ročním období; všechna mají svou vlastní nezaměnitelnou náladu a krásu,“ odpověděl Jiří Hruška.
  Jeho devětadvacet expresivně realistických, geometricky stylizovaných olejů, doplněných pěticí pastelů, si v Rabasově galerii můžete prohlédnout do 21. dubna. Pak je vystřídají malby ze soukromé sbírky Pravoslava Kotíka.
Raport, 19. 3. 2002


Dr. Čestmír Císař přátelsky rozmlouvá s Jiřím Hruškou po skončení vernisáže.
Foto Marek Bradáč