| ||||||
Výstava díla Jiøího Hruky oèekává návtìvníky ÈESKÝ MALÍØ S CITEM FRANCOUZE Zuzana Novotná Rakovník Vernisá ve Výstavní síni Rabasovy galerie v Rakovníku zahájila ve ètvrtek výstavu díla malíøe Jiøího Hruky, která potrvá do 21.dubna. Po projevu øeditele Rabasovy galerie Václava Zoubka zahrálo dìtské houslové trio s klavírním doprovodem a poté pøedstavil umìlce profesor Èestmír Císaø z Akademie výtvarných umìní v Praze. Jiøí Hruka se narodil 10. února 1921 v Paøíi a od roku 1926 ije v Praze. Studoval na kole umìní ve Zlínì (19401942) u prof. V.Makovského. Pak byl odveden na nucené práce v Nìmecku. Poté vystudoval AVU v Praze u prof. V. Rady. Vystavovat zaèal v roce 1950 u nás i v zahranièí, naposledy loni v Praze v Galerii Nová síò. Absolvoval studijní cesty po celé Evropì, navtìvoval zejména Jugoslávii a Francii, tedy zemi, kde il po narození. Dílo J.Hruky má mnoho odstínù, støídmý kolorit. Mùeme jej zaøadit do expresivního realismu, nebo i do jakéhosi støedního proudu výtvarné produkce druhé poloviny dvacátých let. Zabývá se výluènì krajinomalbou, mìstskými a venkovskými motivy. V jeho díle najdeme i ateliérová zátií. Není mnoho umìlcù, kteøí by pracovali v plenéru, to je venku v pøírodì. Vìtina jeho obrazù zachycuje místa , která mu pøirostla k srdci, nebo ta, která navtívil. Nacházíme zde napøíklad tématické obrazy z Francie, jmenujme Pøístav v Nice, Na paøíském pøedmìstí, nebo Rue Nationale. Obrazy z Èech charakterizuje tøeba Letní den na Sázavì nebo Zima v Podbabì. V jeho pojetí malby najdeme mnoho spoleèného s prací jeho bezprostøedních pøedchùdcù i vrstevníkù. Pøesto se vám obrazy budou zdát nezamìnitelné. Právem si zaslouí své místo v èeském malíøství naí doby. Musím vám sdìliti pár slov a osobních dojmù na závìr. Po pøíchodu do galerie na mì dýchla zvlátní atmosféra, kterou u mne vyvolávají obrazy s tématikou krajiny pokadé. Zachytit na plátnì reálný obraz v té dané chvíli je vdy originální. Je-li to podmínìno pocitem autora a jeho rozpoloením, kadý z takových obrazù má svou dui a vyzaøuje pozitivní energii. U obrazù Jiøího Hruky jsem ten pocit mìla. Jsou tak osobité, jako jejich autor sám. I on vyzaøuje spoustu energie a pøenáí ji na své okolí. Nedokázala jsem zachytit slova, kterými mì provázel svou výstavou. Pøijïte si vychutnat sami atmosféru zákoutí i zátií, které na vás zapùsobí jako souzvuk èistých tónù. Objektiv, 19. 3. 2002 HRUKÙV STØEDNÍ KRAJINÁØSKÝ PROUD Marek Bradáè RAKOVNÍK. Druhá letoní výstava v Rabasovì galerii v Rakovníku navýsost transparentnì dokázala mnohoznaènost tváøí výtvarného umìní. Zatímco ji neijící Rudolf Puchold se doèkal reprezentativního pøedstavení kolekce své výtvarné grafiky, výstava malíøe Jiøího Hruky pøitakává tomu nejlepímu, co ve støedním proudu èeské krajináøské koly v druhé polovinì minulého století vzniklo. Jiøí Hruka (1921) se narodil v Paøíi, od svých pìti let vak ije v Praze. Po maturitì na reálném gymnáziu studoval na kole umìní ve Zlínì (1940 - 1942), pak byl odveden na nucené práce v Nìmecku (1942 - 1944). Ve studiích pokraèoval od r. 1945 na AVU v Praze, kde po pìti letech absolvoval ve speciálce prof. Vlastimila Rady. Dalích pìt let zùstal v úloze jeho asistenta. Od roku 1956 má na svém kontì na dvacet samostatných výstav. Ètvrteèní vernisá pøilákala do výstavních síní RG tradiènì lichotivý poèet okresní kulturní veøejnosti. Jednak je pøilákala váha dìl umìlce samotného, svou roli pak jistì sehrála i úèast dr. Èestmíra Císaøe, jen se po obvyklém úvodním slovì øeditele RG, akademického malíøe Václava Zoubka, ujal slavnostního proslovu. Pro pøiblíení povahy a kvality prezentovaných dìl nyní sáhnìme do tlumoku názorù tøí zmínìných persón. Mnì se obrazy Jiøího Hruky líbí. Jeho práce je pøíjemnì povìdomá, protoe sahá na spoustu tradièních malíøských technik, a je navíc podle mého názoru velice poctivá. Pøitom je vak velice sdìlná a schopná oslovit iroké publikum. A to je z pohledu galeristy vdy velice zajímavé a pøínosné. Své klientele díky autorovi toti snadno dokáe poskytnout pozitivní ivotní pocit, uvedl na adresu dìl Jiøího Hruky Václav Zoubek. My jsme s pøítelem Hrukou pøili na svìt v generaci poèátku 20. let 20. století, kdy se nai otcové vrátili z 1. svìtové války. I Hrukova tvorba, jak já ji vidím, reprezentuje celou velikou dráhu, kterou tato zemì od té doby prola. Jiøí procházel vemi vývojovými fázemi výtvarného umìní svým osobitým zpùsobem. Nikdy nikam neodboèoval, nikdy nepodléhal módì. I ve chvílích, kdy celému svìtu vládla abstraktní tvorba, zùstal vìrný klasickému èeskému krajináøství, které je na Rakovnicku velmi spjato pøedevím s Václavem Rabasem. On vìøí, e èeskou krajinu - a nejen venkovskou, ale i mìstskou - je tøeba zachytit pøesnì v podobì, jak do ní za svého ivota vrostl a jak si ji oblíbil. Tím ji tak zachovává v autentické podobì. A v tom je nejvìtí pøínos Jiøího Hruky. Díky nìmu toti i pøítí generace budou vìdìt, jak èeská krajina v dobì jejich pøedkù vypadala. Vezmìte si pro pøíklad mìsto Most. Porovnejte dnení realitu Mostu s díly kupøíkladu Emila Fily, který tuto severoèeskou krajinu zachycoval pøed nìkolika desetiletími v úplnì jiném rozpoloení. Stejnì tak oceòujeme gotickou, renesanèní a barokní malbu - tyto dokumenty nám pøibliují nejen realitu té doby, ale i umìlecké ztvárnìní. Jiøí Hruka pro nás vìrnì zachytil stav a náladu èeské krajiny v druhé polovinì 20. století, uvedl pro Raport dr. Èestmír Císaø. Kdy jsem v krajinì, najednou oívám. To je ivel U ten vzduch, ten vítr, ty mraky, ty hvìzdy! Ve mìstì se koukám jenom do zdi. V pøírodì se najednou znovu cítím jako èlovìk. A nezáleí na roèním období; vechna mají svou vlastní nezamìnitelnou náladu a krásu, odpovìdìl Jiøí Hruka. Jeho devìtadvacet expresivnì realistických, geometricky stylizovaných olejù, doplnìných pìticí pastelù, si v Rabasovì galerii mùete prohlédnout do 21. dubna. Pak je vystøídají malby ze soukromé sbírky Pravoslava Kotíka. Raport, 19. 3. 2002 Dr. Èestmír Císaø pøátelsky rozmlouvá s Jiøím Hrukou po skonèení vernisáe. Foto Marek Bradáè |