RABASOVA GALERIE RAKOVNK1
Recenze: Vclav Gatarik sochy
SOCHAØ GATARIK POJÍ MODERNÍ EXPRESI S PRASTAROU MYTOLOGIÍ
Marek Bradáè

  RAKOVNÍK. Povìst jednièky mezi regionálními výstavními sínìmi ve ètvrtek potvrdila Rabasova galerie. Lukrativností vystavujícího umìlce i nápaditou a vkusnou instalací jeho dìl.
  Leccos o exkluzivitì prezentované kolekce napovìdìl již úvod, složený z výteèného výkonu Janka Lady na ve skladbì na pøíènou flétnu a erudovaného slova kunsthistorièky Mahuleny Nešlehové. Když se návštìvníci vernisáže po skonèení oficiální èásti rozprchli po galerii, nemohli pochybovat, jak ladnì Rabasova galerie vplula do dvoumìsíèního trièka prázdnin. Sonda do tvorby posledních 10 let èesko-nìmeckého sochaøe Václava Gatarika je jednoduše úžasná.
  „To víte, že by mì potìšilo, kdybych zde mohl ukázat více kamení. Jenže to je tìžké a jeho pøeprava drahá, takže jsem jich do Rakovníka mnoho nepøivezl. Ovšem, vstøícnì se celníci netváøí ani døevìné objekty. Když se mì ptali, co to vezu, øekl jsem, že jsou to nìjaké klacky. A že kus z nich spálím a kus si nechám. Tak mì nechali jet,“ glosuje se smíchem Václav Gatarik.
  Hledáme-li jeho typický rukopis, nalezneme jej v pøímo „pupeènìšòùrním“ spojení prastaré mytologie a ultramoderní hravé expresivity. Žák slavného sochaøe Jana Koblasy nepopírá svùj obdiv k mýtiènosti hmoty. Jak kámen, tak døevo vnímá jako živé materiály, nesoucí si své vlastní kódované informace, které je tøeba respektovat. Respektovat onu tajemnou sílu, jež zevnitø opanovává jeho díla, aby pak dynamicky krystalizovala na povrchu umnì vytvoøeným „zubem èasu“. „Jakýsi archaismus si nosím v duši, vlastnì jaksi neovladatelnì,“ pøitakává sochaø.
  Gatarik se nesnaží zakrýt ani sklon k monumentalitì, jdoucí s mýtièností ruku v ruce. Masiv však nenechává roztéci po povrchu, nýbrž jej žene do výšek. Tím dociluje pocitu jakési dávné šlechetnosti, pøed kterou je tøeba mít úctu. Èasto však skulpturu zakonèí opracovanou kvadratickou „hlavou“, èímž jí – a její rozpínavosti – dodává zemský øád a smysl (viz mamutí dílo Samota – Sám v sobì u vchodu do Heroldovy sínì).
  Pokud Gatarik volí kámen, upøednostòuje uhlazenìjší, nikoli však hladkou „pokožku“. Pokud volí døevo, ještì více hroubne. Vrypy jsou ménì opracované, tvrdé, hrubé, násilné, takže exponáty vyzaøují dojem vìènosti. „Když dìláte sochu, máte nìkolik možností. Mùžete z materiálu ubírat, nebo budovat. Zatímco z kamene se dá jen ubírat, døevo umožòuje oba prvky práce,“ porovnává oba materiály Gatarik.
  Ten definitivní tváø svým dílùm dodává citlivou, pøesto jakoby ledabylou barevnou úpravou. Vždy se snaží o co „nejpøírodnìjší“ vyznìní. Napøíklad „zelenkavᓠbarva zašlých støech dodává vytáhlé, jakoby v pøílbì skryté tváøi bojovníka (pøízraku) s hlubokými oèními dùlky démoniètìjší charakter (dílo Hlava). Jindy (dílo Sen) zase nahání hrùzu podtržením jakési tìlní exploze krvavou èervenou.
  Vždy však barvy s podkladem obdivuhodnì souzní; nikdy vás nenapadne, že byly malíøem dodìlány až ex-post. Objekty vypadají, že se takhle kdesi v hlubinì vìkù už zrodily (viz èernobílý Hlídaè evokující sochy z Velikonoèního ostrova). Kde se však zrodila „pøíšera“ Palác, to se radìji bojíte domyslet, zvláštì když stojíte pøímo pod osmerem jeho obøích (pavouèích?) noh.
  Ostatnì, výmluvný dùkaz své grafické síly pøedkládá i v samostatných malíøských kompozicích. Jednak olejem (famózní Jonáš, pøekypující dynamikou a poselstvím, které objevíte až po peèlivém prohlížení), tak tuší (osmidílná Zpráva) èi akrylem, a v poslední øadì kvašem. Tak je zpracován cyklus Japonský deník, jenž v sobì ukrývá valené vrstvy èerné, šedé a bílé barvy na podkladu japonského komixu (doporuèuji se zastavit u tøetího dílu, aktu ženy). „Kresba a malba jsou veledùležitou souèástí mé práce, nebo právì u nich vzniká výbìr toho, co udìlám,“ potvrzuje jejich kredit sám Gatarik.
  Právì zmiòované dílo Palác dokonale interpretuje povahu kvalit výstavy i práce výstavní sínì. Nepamatuji, kdy bylo nìco podobného nìkde v Rakovníku k vidìní. Nìco takhle nebojácného, originálního, moderního i prastarého zároveò, a ještì tak vkusnì naaranžováno. Nezapomeòte se v „Rabasovce“ stavit! Na Gatarika máte celé prázdniny.
Raport, 25. 6. 2002