RABASOVA GALERIE RAKOVNK1
Recenze: Karel Franta obrazy, kresby, ilustrace
FRANTA LASKÁ V NEPILOVÌ DUCHU
Marek Bradáè

  RAKOVNÍK. Celé prázdniny ovládal výstavní sínì Rabasovy galerie ve Vysoké ulici èeskonìmecký sochaø a malíø Václav Gatarik. Na linii osobitosti puncu se galerii podaøilo úspìšnì navázat i se zaèátkem školního roku. Další velké jméno, dílo, kus legrace i sám sebe ve ètvrtek pøivezl Karel Franta.
  Dílo ètyøiasedmdesátiletého kreslíøe, ilustrátora a malíøe zná doslova každý Èech. Jeho jméno tedy žel již znatelnì ménì, protože k tiráži uèebnice hudební výchovy, kterou Franta opatøil pùvabnými malùvkami, se žáci ètvrtých roèníkù základních škol prokousali jen øídce. Franta, litograf vyuèený u Vojtìcha Michala v Melantrichu a pozdìji žák profesorù Pražské akademie Vladimíra Sychry a Miroslava Holého, ovšem vytvoøil pro pøední èeská a nìmecká vydavatelství vysoce kvalitní a osobité ilustrace k nìkolika desítkám dalších (pøedevším dìtských) knih, za které byl po právu pravidelnì oceòován. Za všechny uveïme cenu Grand Prix UNICEF (1986) nebo zápis na èestnou listinu IBBY (1994).
  Karel Franta, aèkoli je to èlovìk múzami štìdøe ze všech stran oblíbán, neb krom výtvarna mu není cizí ani hudba a ochotnické herectví (v jednom pøípadì dokonce herectví filmové, ve snímku o malíøi Mikoláši Alšovi), si nicménì od šedesátých let, kdy zaèal v Èeskoslovensku i zahranièí pravidelnì vystavovat, získal mezi milovníky výtvarného umìní vysoký kredit. Pohodovost a grácie, která je s jeho osobností neodmyslitelnì spjata, totiž pøerostla i do jeho tvorby.
  Pøestože, jak podtrhl ve slavnostní úvodní øeèi øeditel RG, akademický malíø Václav Zoubek, v ní Franta mísí snad všechny smìry, které poznamenaly èeské výtvarné umìní v minulém století, pøedevším vytváøí obrázky nìžné, milé a vøelé, které lidi tìší. Takøka pohádkové hlazení je patrnì jejich nejvìtší devizou.
  Koneckoncù, ohlas pozorovatele je pro umìlce nesmírnì dùležitý. „Vždycky jsem se snažil mít co možná nejtìsnìjší kontakt s divákem. Proto mì také vždy eminentnì zajímaly vzkazy v návštìvních knihách mých výstav. Na nich dobøe vidím, jak mé práce na lidi pùsobí. Víte, já nejsem malíø, který si nìco namaluje a plácne to na zeï s tím, že to jednou možná nìkdo objeví. Já prostì potøebuju bezprostøední vazbu na diváka,“ zmínil mezi mnohým výjimeènì svìží Franta bìhem svého proslovu bìhem odpolední vernisáže.
  Návštìvní knize ostatnì vdìèí za mnohé. Byla to právì ona, která jej svedla dohromady se spisovatelem Františkem Nepilem. Jeho øádky z nich postupnì uèinily životní pøátele. Nepilovi, který Frantovi posléze takøka výluènì zahajoval výstavy (za což mu malíø dìkoval vždy novou kresbou své proslulé pøedlohy – èerta), také patøila vìtšina malíøova témìø pùlhodinového spontánního povídání. „O kresbách mluvit nebudu, ty by mìly hovoøit samy za sebe,“ elegantnì se vyhnul vlastnímu pohledu na vystavovanou kolekci jednatøiceti obrazù a radìji svùj èas vìnoval líèení žertovných životních pøíhod prožitých v Nepilovì spoleènosti. Neopomnìl také zdùraznit, že tyto pøíhody spolu nìkterými spisovatelovými zahajovacími projevy vtiskl do svého jediného poèinu na poli literárním.
  Právì s Nepilem, pøesnìji s jeho metodikou tvorby a postojem k životu, pojí Frantu ještì více, než to na první pohled vypadá. Všem jeho obrazùm vévodí nìžnost, poetiènost a hravost, tak vlastní pracím a jazyku Nepilovì. Mùžete proto vzít jed na to, že je veskrze pøíjemné, nechat se jimi v „Rabasovce“ oblažit. A když už jsme v tom „trávení“, jed berte také na to, že stejnì pøíjemná byla i samotná vernisáž. „Takhle veselou jsem snad žádnou v Rakovníku ještì nezažila. Až mi smíchem tekly z oèí slzy,“ vystihla dokonale její prùbìh žena v øadì za mnou, jako bezprostøední reakci na Frantova slova. Než výstava 13. øíjna skonèí, stejnì bezprostøední slova jistì zaplní i návštìvní knihu, kterou má Karel Franta tak rád.
Raport, 10. 9. 2002


Karel Franta živì rozpráví o Františku Nepilovi bìhem vernisáže své výstavy v Rabasovì galerii.
Foto Marek Bradáè


Výstava malíøe a ilustrátora Karla Franty byla zahájena netradiènì tradièní vernisáží
ÈERTA NA ZEÏ NEMALUJ
Zuzana Novotná

  První týden v záøí probíhá pro vìtšinu z nás stejným zpùsobem a vyznaèuje se pøedevším velkými pøípravami rodièù i jejich dìtí na zaèátek nového školního roku. Možná je to jen shoda náhod, že právì tento týden byla zahájena v Rabasovì galerii v Rakovníku kouzelná, ba pøímo pohádkovì ladìná výstava jednoho z našich nejznámìjších souèasných ilustrátorù dìtských knih, malíøe a grafika Karla Franty.
  Nìkolik desítek obdivovatelù tohoto velkého umìlce nejprve vyslechlo vøelý projev øeditele galerie, akademického malíøe V. Zoubka, který s velkou úctou a radostí pøivítal K. Frantu v Rakovníku. „Pøestože se výstava jeho díla v našem mìstì objevuje poprvé, mìli jsme jej možnost spatøit i u nás, nebo jsme si v minulosti dovolili jeden z jeho obrazù bez souhlasu autora použít jako námìt na plakát“, prohlásil jakoby s jistými obavami V. Zoubek. Šarmantní a vøelý K. Franta mu tento nepatrný „prohøešek“ odpustil a se zájmem naslouchal, stejnì jako všichni pøítomní v kapli, jemným tónùm „romantické kytary“ Jiøího Záhory. Pøestože i pro nìj bylo jeho vystoupení premiérou, zhostil se svého úkolu témìø perfektnì a publikum jeho výkon pøijalo velmi kladnì. „Tøešnièkou na dortu“ by se dalo bezesporu oznaèit vystoupení hlavního protagonisty vernisáže, zejména když bavil všechny pøítomné povídáním o jednom ze svých nejlepších pøátel, a sice o F. Nepilovi. Jakoby na vysvìtlenou ke svým obrazùm prohlásil: „Chtìl jsem, aby moje tvorba tìšila nejen mne, ale každého diváka a snad proto moje obrázky vyprávìjí samy.“
  Vyprávìní o životì Karla Franty zaèíná v Libèicích nad Vltavou, kde se 1. 5. 1928 narodil. Vyuèil se litografem, vystudoval grafickou školu v Praze a poté i Akademii pod vedením profesorù Sychry a Holého. Jeho tvorba nasákla mnoho stylù, od dekorativního až po surrealistický, a je plná pohody a dìtství. Možná proto, že se vìnuje i ochotnickému herectví a hudbì (zahrál si ve filmu o Mikuláši Alšovi), došlo k urèitému propojení, které ovlivnilo jeho tvorbu. Ve svém životì vytvoøil ilustrace k nìkolika desítkám pøedevším dìtských knih, za což byl nìkolikrát ocenìn a v roce 1986 získal i Grand Prix UNICEF. Je zapsán na èestné listinì IBBY a pravidelnì vystavuje doma i v zahranièí.
  Každý z nás se jistì setkal s nìkterými z jeho nádherných ilustrací, zejména s jeho absolutnì nenapodobitelnými „èertíky“. „Karbaník z pekla“ a „Belzebub“ spolu s ostatními obrázky èertù nadchnou jistì návštìvníky všech vìkových kategorií. Ochuzeni nebudou ani ti z nás, kteøí ke svému životu potøebují kromì „tvrdé reality a materialismu“ i kousek nìhy, pohody a romantismu. Pøijïte si vychutnat jedineènou a neobvyklou pohodu, která na vás „dýchne“ prostøednictvím obrázkù Karla Franty v Rabasovì galerii. Nebudete litovat.
Objektiv, 10. 9. 2002