RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK3381
Recenze: Karel Franta – obrazy, kresby, ilustrace
FRANTA LASKÁ V NEPILOVĚ DUCHU
Marek Bradáč

  RAKOVNÍK. Celé prázdniny ovládal výstavní síně Rabasovy galerie ve Vysoké ulici českoněmecký sochař a malíř Václav Gatarik. Na linii osobitosti puncu se galerii podařilo úspěšně navázat i se začátkem školního roku. Další velké jméno, dílo, kus legrace i sám sebe ve čtvrtek přivezl Karel Franta.
  Dílo čtyřiasedmdesátiletého kreslíře, ilustrátora a malíře zná doslova každý Čech. Jeho jméno tedy žel již znatelně méně, protože k tiráži učebnice hudební výchovy, kterou Franta opatřil půvabnými malůvkami, se žáci čtvrtých ročníků základních škol prokousali jen řídce. Franta, litograf vyučený u Vojtěcha Michala v Melantrichu a později žák profesorů Pražské akademie Vladimíra Sychry a Miroslava Holého, ovšem vytvořil pro přední česká a německá vydavatelství vysoce kvalitní a osobité ilustrace k několika desítkám dalších (především dětských) knih, za které byl po právu pravidelně oceňován. Za všechny uveďme cenu Grand Prix UNICEF (1986) nebo zápis na čestnou listinu IBBY (1994).
  Karel Franta, ačkoli je to člověk múzami štědře ze všech stran oblíbán, neb krom výtvarna mu není cizí ani hudba a ochotnické herectví (v jednom případě dokonce herectví filmové, ve snímku o malíři Mikoláši Alšovi), si nicméně od šedesátých let, kdy začal v Československu i zahraničí pravidelně vystavovat, získal mezi milovníky výtvarného umění vysoký kredit. Pohodovost a grácie, která je s jeho osobností neodmyslitelně spjata, totiž přerostla i do jeho tvorby.
  Přestože, jak podtrhl ve slavnostní úvodní řeči ředitel RG, akademický malíř Václav Zoubek, v ní Franta mísí snad všechny směry, které poznamenaly české výtvarné umění v minulém století, především vytváří obrázky něžné, milé a vřelé, které lidi těší. Takřka pohádkové hlazení je patrně jejich největší devizou.
  Koneckonců, ohlas pozorovatele je pro umělce nesmírně důležitý. „Vždycky jsem se snažil mít co možná nejtěsnější kontakt s divákem. Proto mě také vždy eminentně zajímaly vzkazy v návštěvních knihách mých výstav. Na nich dobře vidím, jak mé práce na lidi působí. Víte, já nejsem malíř, který si něco namaluje a plácne to na zeď s tím, že to jednou možná někdo objeví. Já prostě potřebuju bezprostřední vazbu na diváka,“ zmínil mezi mnohým výjimečně svěží Franta během svého proslovu během odpolední vernisáže.
  Návštěvní knize ostatně vděčí za mnohé. Byla to právě ona, která jej svedla dohromady se spisovatelem Františkem Nepilem. Jeho řádky z nich postupně učinily životní přátele. Nepilovi, který Frantovi posléze takřka výlučně zahajoval výstavy (za což mu malíř děkoval vždy novou kresbou své proslulé předlohy – čerta), také patřila většina malířova téměř půlhodinového spontánního povídání. „O kresbách mluvit nebudu, ty by měly hovořit samy za sebe,“ elegantně se vyhnul vlastnímu pohledu na vystavovanou kolekci jednatřiceti obrazů a raději svůj čas věnoval líčení žertovných životních příhod prožitých v Nepilově společnosti. Neopomněl také zdůraznit, že tyto příhody spolu některými spisovatelovými zahajovacími projevy vtiskl do svého jediného počinu na poli literárním.
  Právě s Nepilem, přesněji s jeho metodikou tvorby a postojem k životu, pojí Frantu ještě více, než to na první pohled vypadá. Všem jeho obrazům vévodí něžnost, poetičnost a hravost, tak vlastní pracím a jazyku Nepilově. Můžete proto vzít jed na to, že je veskrze příjemné, nechat se jimi v „Rabasovce“ oblažit. A když už jsme v tom „trávení“, jed berte také na to, že stejně příjemná byla i samotná vernisáž. „Takhle veselou jsem snad žádnou v Rakovníku ještě nezažila. Až mi smíchem tekly z očí slzy,“ vystihla dokonale její průběh žena v řadě za mnou, jako bezprostřední reakci na Frantova slova. Než výstava 13. října skončí, stejně bezprostřední slova jistě zaplní i návštěvní knihu, kterou má Karel Franta tak rád.
Raport, 10. 9. 2002


Karel Franta živě rozpráví o Františku Nepilovi během vernisáže své výstavy v Rabasově galerii.
Foto Marek Bradáč


Výstava malíře a ilustrátora Karla Franty byla zahájena netradičně tradiční vernisáží
ČERTA NA ZEĎ NEMALUJ
Zuzana Novotná

  První týden v září probíhá pro většinu z nás stejným způsobem a vyznačuje se především velkými přípravami rodičů i jejich dětí na začátek nového školního roku. Možná je to jen shoda náhod, že právě tento týden byla zahájena v Rabasově galerii v Rakovníku kouzelná, ba přímo pohádkově laděná výstava jednoho z našich nejznámějších současných ilustrátorů dětských knih, malíře a grafika Karla Franty.
  Několik desítek obdivovatelů tohoto velkého umělce nejprve vyslechlo vřelý projev ředitele galerie, akademického malíře V. Zoubka, který s velkou úctou a radostí přivítal K. Frantu v Rakovníku. „Přestože se výstava jeho díla v našem městě objevuje poprvé, měli jsme jej možnost spatřit i u nás, neboť jsme si v minulosti dovolili jeden z jeho obrazů bez souhlasu autora použít jako námět na plakát“, prohlásil jakoby s jistými obavami V. Zoubek. Šarmantní a vřelý K. Franta mu tento nepatrný „prohřešek“ odpustil a se zájmem naslouchal, stejně jako všichni přítomní v kapli, jemným tónům „romantické kytary“ Jiřího Záhory. Přestože i pro něj bylo jeho vystoupení premiérou, zhostil se svého úkolu téměř perfektně a publikum jeho výkon přijalo velmi kladně. „Třešničkou na dortu“ by se dalo bezesporu označit vystoupení hlavního protagonisty vernisáže, zejména když bavil všechny přítomné povídáním o jednom ze svých nejlepších přátel, a sice o F. Nepilovi. Jakoby na vysvětlenou ke svým obrazům prohlásil: „Chtěl jsem, aby moje tvorba těšila nejen mne, ale každého diváka a snad proto moje obrázky vyprávějí samy.“
  Vyprávění o životě Karla Franty začíná v Libčicích nad Vltavou, kde se 1. 5. 1928 narodil. Vyučil se litografem, vystudoval grafickou školu v Praze a poté i Akademii pod vedením profesorů Sychry a Holého. Jeho tvorba nasákla mnoho stylů, od dekorativního až po surrealistický, a je plná pohody a dětství. Možná proto, že se věnuje i ochotnickému herectví a hudbě (zahrál si ve filmu o Mikuláši Alšovi), došlo k určitému propojení, které ovlivnilo jeho tvorbu. Ve svém životě vytvořil ilustrace k několika desítkám především dětských knih, za což byl několikrát oceněn a v roce 1986 získal i Grand Prix UNICEF. Je zapsán na čestné listině IBBY a pravidelně vystavuje doma i v zahraničí.
  Každý z nás se jistě setkal s některými z jeho nádherných ilustrací, zejména s jeho absolutně nenapodobitelnými „čertíky“. „Karbaník z pekla“ a „Belzebub“ spolu s ostatními obrázky čertů nadchnou jistě návštěvníky všech věkových kategorií. Ochuzeni nebudou ani ti z nás, kteří ke svému životu potřebují kromě „tvrdé reality a materialismu“ i kousek něhy, pohody a romantismu. Přijďte si vychutnat jedinečnou a neobvyklou pohodu, která na vás „dýchne“ prostřednictvím obrázků Karla Franty v Rabasově galerii. Nebudete litovat.
Objektiv, 10. 9. 2002