| ||||||
FRANTA LASKÁ V NEPILOVÌ DUCHU Marek Bradáè RAKOVNÍK. Celé prázdniny ovládal výstavní sínì Rabasovy galerie ve Vysoké ulici èeskonìmecký sochaø a malíø Václav Gatarik. Na linii osobitosti puncu se galerii podaøilo úspìnì navázat i se zaèátkem kolního roku. Dalí velké jméno, dílo, kus legrace i sám sebe ve ètvrtek pøivezl Karel Franta. Dílo ètyøiasedmdesátiletého kreslíøe, ilustrátora a malíøe zná doslova kadý Èech. Jeho jméno tedy el ji znatelnì ménì, protoe k tirái uèebnice hudební výchovy, kterou Franta opatøil pùvabnými malùvkami, se áci ètvrtých roèníkù základních kol prokousali jen øídce. Franta, litograf vyuèený u Vojtìcha Michala v Melantrichu a pozdìji ák profesorù Praské akademie Vladimíra Sychry a Miroslava Holého, ovem vytvoøil pro pøední èeská a nìmecká vydavatelství vysoce kvalitní a osobité ilustrace k nìkolika desítkám dalích (pøedevím dìtských) knih, za které byl po právu pravidelnì oceòován. Za vechny uveïme cenu Grand Prix UNICEF (1986) nebo zápis na èestnou listinu IBBY (1994). Karel Franta, aèkoli je to èlovìk múzami tìdøe ze vech stran oblíbán, neb krom výtvarna mu není cizí ani hudba a ochotnické herectví (v jednom pøípadì dokonce herectví filmové, ve snímku o malíøi Mikolái Alovi), si nicménì od edesátých let, kdy zaèal v Èeskoslovensku i zahranièí pravidelnì vystavovat, získal mezi milovníky výtvarného umìní vysoký kredit. Pohodovost a grácie, která je s jeho osobností neodmyslitelnì spjata, toti pøerostla i do jeho tvorby. Pøestoe, jak podtrhl ve slavnostní úvodní øeèi øeditel RG, akademický malíø Václav Zoubek, v ní Franta mísí snad vechny smìry, které poznamenaly èeské výtvarné umìní v minulém století, pøedevím vytváøí obrázky nìné, milé a vøelé, které lidi tìí. Takøka pohádkové hlazení je patrnì jejich nejvìtí devizou. Koneckoncù, ohlas pozorovatele je pro umìlce nesmírnì dùleitý. Vdycky jsem se snail mít co moná nejtìsnìjí kontakt s divákem. Proto mì také vdy eminentnì zajímaly vzkazy v návtìvních knihách mých výstav. Na nich dobøe vidím, jak mé práce na lidi pùsobí. Víte, já nejsem malíø, který si nìco namaluje a plácne to na zeï s tím, e to jednou moná nìkdo objeví. Já prostì potøebuju bezprostøední vazbu na diváka, zmínil mezi mnohým výjimeènì svìí Franta bìhem svého proslovu bìhem odpolední vernisáe. Návtìvní knize ostatnì vdìèí za mnohé. Byla to právì ona, která jej svedla dohromady se spisovatelem Frantikem Nepilem. Jeho øádky z nich postupnì uèinily ivotní pøátele. Nepilovi, který Frantovi posléze takøka výluènì zahajoval výstavy (za co mu malíø dìkoval vdy novou kresbou své proslulé pøedlohy èerta), také patøila vìtina malíøova témìø pùlhodinového spontánního povídání. O kresbách mluvit nebudu, ty by mìly hovoøit samy za sebe, elegantnì se vyhnul vlastnímu pohledu na vystavovanou kolekci jednatøiceti obrazù a radìji svùj èas vìnoval líèení ertovných ivotních pøíhod proitých v Nepilovì spoleènosti. Neopomnìl také zdùraznit, e tyto pøíhody spolu nìkterými spisovatelovými zahajovacími projevy vtiskl do svého jediného poèinu na poli literárním. Právì s Nepilem, pøesnìji s jeho metodikou tvorby a postojem k ivotu, pojí Frantu jetì více, ne to na první pohled vypadá. Vem jeho obrazùm vévodí nìnost, poetiènost a hravost, tak vlastní pracím a jazyku Nepilovì. Mùete proto vzít jed na to, e je veskrze pøíjemné, nechat se jimi v Rabasovce oblait. A kdy u jsme v tom trávení, jed berte také na to, e stejnì pøíjemná byla i samotná vernisá. Takhle veselou jsem snad ádnou v Rakovníku jetì nezaila. A mi smíchem tekly z oèí slzy, vystihla dokonale její prùbìh ena v øadì za mnou, jako bezprostøední reakci na Frantova slova. Ne výstava 13. øíjna skonèí, stejnì bezprostøední slova jistì zaplní i návtìvní knihu, kterou má Karel Franta tak rád. Raport, 10. 9. 2002 Karel Franta ivì rozpráví o Frantiku Nepilovi bìhem vernisáe své výstavy v Rabasovì galerii. Foto Marek Bradáè Výstava malíøe a ilustrátora Karla Franty byla zahájena netradiènì tradièní vernisáí ÈERTA NA ZEÏ NEMALUJ Zuzana Novotná První týden v záøí probíhá pro vìtinu z nás stejným zpùsobem a vyznaèuje se pøedevím velkými pøípravami rodièù i jejich dìtí na zaèátek nového kolního roku. Moná je to jen shoda náhod, e právì tento týden byla zahájena v Rabasovì galerii v Rakovníku kouzelná, ba pøímo pohádkovì ladìná výstava jednoho z naich nejznámìjích souèasných ilustrátorù dìtských knih, malíøe a grafika Karla Franty. Nìkolik desítek obdivovatelù tohoto velkého umìlce nejprve vyslechlo vøelý projev øeditele galerie, akademického malíøe V. Zoubka, který s velkou úctou a radostí pøivítal K. Frantu v Rakovníku. Pøestoe se výstava jeho díla v naem mìstì objevuje poprvé, mìli jsme jej monost spatøit i u nás, nebo jsme si v minulosti dovolili jeden z jeho obrazù bez souhlasu autora pouít jako námìt na plakát, prohlásil jakoby s jistými obavami V. Zoubek. armantní a vøelý K. Franta mu tento nepatrný prohøeek odpustil a se zájmem naslouchal, stejnì jako vichni pøítomní v kapli, jemným tónùm romantické kytary Jiøího Záhory. Pøestoe i pro nìj bylo jeho vystoupení premiérou, zhostil se svého úkolu témìø perfektnì a publikum jeho výkon pøijalo velmi kladnì. Tøenièkou na dortu by se dalo bezesporu oznaèit vystoupení hlavního protagonisty vernisáe, zejména kdy bavil vechny pøítomné povídáním o jednom ze svých nejlepích pøátel, a sice o F. Nepilovi. Jakoby na vysvìtlenou ke svým obrazùm prohlásil: Chtìl jsem, aby moje tvorba tìila nejen mne, ale kadého diváka a snad proto moje obrázky vyprávìjí samy. Vyprávìní o ivotì Karla Franty zaèíná v Libèicích nad Vltavou, kde se 1. 5. 1928 narodil. Vyuèil se litografem, vystudoval grafickou kolu v Praze a poté i Akademii pod vedením profesorù Sychry a Holého. Jeho tvorba nasákla mnoho stylù, od dekorativního a po surrealistický, a je plná pohody a dìtství. Moná proto, e se vìnuje i ochotnickému herectví a hudbì (zahrál si ve filmu o Mikulái Alovi), dolo k urèitému propojení, které ovlivnilo jeho tvorbu. Ve svém ivotì vytvoøil ilustrace k nìkolika desítkám pøedevím dìtských knih, za co byl nìkolikrát ocenìn a v roce 1986 získal i Grand Prix UNICEF. Je zapsán na èestné listinì IBBY a pravidelnì vystavuje doma i v zahranièí. Kadý z nás se jistì setkal s nìkterými z jeho nádherných ilustrací, zejména s jeho absolutnì nenapodobitelnými èertíky. Karbaník z pekla a Belzebub spolu s ostatními obrázky èertù nadchnou jistì návtìvníky vech vìkových kategorií. Ochuzeni nebudou ani ti z nás, kteøí ke svému ivotu potøebují kromì tvrdé reality a materialismu i kousek nìhy, pohody a romantismu. Pøijïte si vychutnat jedineènou a neobvyklou pohodu, která na vás dýchne prostøednictvím obrázkù Karla Franty v Rabasovì galerii. Nebudete litovat. Objektiv, 10. 9. 2002 |