RABASOVA GALERIE RAKOVNK1
Recenze: Vclav Podestt fotografie
Václav Podestát – mistr obyèejných okamžikù
Jan Švácha

  RAKOVNÍK. V úterý 17. záøí se ve Výstavní síni na radnici uskuteènila vernisហfotografií Václava Podestáta. Nejprve tedy nìkolik slov o tomto, v souèasné dobì zøejmì jednom z nejlepších èeských fotografù.
  Narodil se 22. 5. 1960 v Kralovicích. Vystudoval Støední zemìdìlskou technickou školu v Plasích (1979), Institut výtvarné fotografie Svazu èeských fotografù v Praze (1988) a katedru fotografie FAMU v Praze. Pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, zabývá se hlavnì reklamní a krajináøskou fotografií a fotografií umìleckohistorických památek. Na èásteèný úvazek pracuje jako organizátor výstav, fotograf a redaktor Vlastivìdného sborníku v Muzeu a galerii severního Plzeòska. Od roku 1997 je pedagogem Institutu tvùrèí fotografie Slezské univerzity v Opavì, kde vyuèuje pøedmìty Subjektivní dokument a Dokumentární soubor a podílí se na organizaci výstav.
  Fotografuje od roku 1978. Zpoèátku se zamìøoval na krajinné motivy a zátiší, pozdìji na minimalistické kompozice s výtvarnì pùsobivým využitím svìtel a stínù (cyklus Prostory, 1984–86). Od poloviny 80. let se vìnuje zejména dokumentární fotografii (cykly Lidé z Porty, soubory o náboženských slavnostech, soubor o životì mentálnì postižených dìtí Život beze snù, 1986–87, diplomová práce z FAMU o starých lidech, cyklus o invalidech apod.), pokraèuje však i v tvorbì výtvarnì zamìøených fotografií (napø. poetický cyklus Iluze). V 90. letech ve své volné tvorbì rozvíjí zejména rozsáhlý cyklus zobecòujících subjektivních dokumentù z rùzných èástí svìta Lidé. Mìl øadu individuálních výstav (Plasy, Plzeò, Praha, Salcburk, Cheb, Opava, Ostrava, Mariánská Týnice, Loket, Jáchymov, Sokolov, Nejdek, Pøíbor, Liberec, Bratislava, Kladno aj.) a zúèastnil se mnoha skupinových expozic (napøíklad Èeskoslovenský listopad 1989 v Praze, Èeských Budìjovicích, Grazu, Štrasburku a Norimberku, Jistoty a hledání v èeské fotografii 90. let v Praze, Brnì, Karlových Varech, Skopelosu, Bratislavì a Berlínì, Èeská fotografie 90. let v Chicagu, Vilniusu a Kaunasu, Propojeni obrazem – Èeská humanitární fotografie 1990–2000 v Praze, Kyjevì a dalších mìstech, a Souèasná èeská dokumentární fotografie v Hertenu a Leverkusenu). Jeho fotografie jsou zastoupeny napøíklad v Chebském muzeu a v Galerii 4 v Chebu, Slezském zemském muzeu v Opavì, v Evropském domì fotografie a v Národní knihovnì v Paøíži a v Litevské spoleènosti fotografického umìní ve Vilniusu. Je èinný rovnìž jako publicista a kritik, spolupracuje zejména s Plzeòským deníkem a s èasopisy Ateliér a Foto a video.
  Z pøedchozího výètu je vidìt, že do Rakovníka zavítal skuteènì pan fotograf. Kdo tomu nevìøí, mìl by do Výstavní síò na radnici navštívit. Na fotografiích z metropolí svìta v èernobílém formátu jsou v dokonalé kompozici ztvárnìni pøedevším obyèejní lidé. Když hovoøím o metropolích, musím se lehce poopravit a podotknout, že urèité místo mezi fotografiemi z rùzných koutù zemìkoule zabírá i rakovnický region. A fotografie okolí Lužné zahøejí srdce každého patriota. Když hovoøím o lidech, musím podotknout, že se nejedná o suchou dokumentaristiku, ale každá fotografie obsahuje urèitou porci poesie. Lidé se v èernobílém spektru nalézají v mnoha rùzných situacích. Návštìvník výstavy zde nalezne veselost i tragiènost, pøevládá ovšem zamyšlenost nad problémem. Když si udìláte chvilku èasu navíc a projdete si výstavu víckrát, zjistíte, že každá fotografie obsahuje urèitý pøíbìh. Mùžete se ptát, proè usnul muž na lavièce amfiteátru ve Štrasburku, co hledá a kam jde holohlavý chlapec u oprýskané zdi s velkými dveømi v Poèátcích a podobnì. A umìní, které nás donutí klást si otázky, je umìním nezastupitelným. Výstava potrvá do 6. øíjna.
Raport, 24. 9. 2002

Výstava fotografií Václava Podestáta potìšila nejen èleny Amfory
Cit pro okamžik
Zuzana Novotná

  Setkání obdivovatelù umìní fotografování, pøátel z klubu Amfora, médií i rakovnických návštìvníkù zaèalo vernisáží. Tak nìjak by se dalo oznaèit dìní, které vypuklo minulé úterý odpoledne ve výstavní síni RG na radnici. Nemohlo tomu být jinak, pokud vystavuje nᚠ„starý dobrý známý“, fotograf Václav Podestát. Snad mi toto oznaèení odpustí, protože je myšleno upøímnì a vystihuje radost a úctu, s jakou byl opìt v Rakovníku pøijat.
  Úvodní projev vyšel z úst Václava Zoubka, který podtrhoval zejména pøíjemnou spolupráci s autorem a jeho cit pro okamžiky, díky nìmuž vzniklo už spousta fotografií, které nejsou nikdy pøedem aranžované, ale jejich dokonalá kompozice vystihuje aktuálnost. Poté promluvil teoretik fotografie Vladimír Birgus, dobrý pøítel V. Podestáta a zároveò i kolega ze Slezské university v Opavì. Závìreèná slova patøila samozøejmì autorovi. Kromì vzpomínek na okamžiky, které strávil po prvním pøíchodu do Rakovníka, kde se pøed ním „otevøel svìt“ a on zaèal objevovat krásu a pøátelství, nezapomnìl podìkovat svým bývalým kolegùm z Amfory. Krásná slova patøila i jeho mamince, která jej k fotografování pøivedla. S dojetím a pøíjemným úsmìvem popøál všem „pìkné podívání“ a nechal pøítomné, aby se ponoøili do hloubky jeho „lidských“ fotografií, vystavovaných po celém svìtì.
  Fotograf a pedagog Mgr. Václav Podestát se narodil 22. 5. 1960 v Kralovicích a nepochybnì patøí k nepøehlédnutelným osobnostem souèasné èeské fotografie. Na svém kontì má øadu autorských výstav a úèastí na významných skupinových expozicích. Vyuèuje na Institutu tvùrèí fotografie Slezské university v Opavì. Jeho práce najdeme nejen v èeských sbírkách, ale také ve fondech Evropského domu fotografie nebo Národní knihovny v Paøíži. Kromì toho publikuje èlánky a recenze v odborném tisku i v denících. Jeho dílo zahrnuje krajináøské snímky, zátiší, imaginativní fotografie z cyklu Iluze, citlivé humanistické dokumenty o starých lidech, náboženských slavnostech, nebo o lidech tìlesnì èi duševnì postižených. Nejdùležitìjší èástí tohoto díla je neukonèený cyklus subjektivních dokumentù s názvem Lidé. V zachycených, zdánlivì banálních situacích jsou skryté vizuální symboly a metafory. Snímky vznikaly v Kralovicích, Londýnì, Paøíži, Poznani i v Berlínì, ale to není vùbec dùležité, protože v nich nejde o konkrétní místa, ani o konkrétní lidi, ale o lidské vzahy, sny, touhy, vlastní pocity i nálady.
  V tom je V. Podestát skuteèným mistrem, mistrem fotografie. Za svou práci a pøínos fotografickému umìní získal již nìkolik ocenìní, napøíklad cenu Svazu èeských fotografù a Fotochemy i cenu Èeského literárního fondu v Praze.
  Je velmi nesnadné popisovat jednotlivé fotografie vystavené na radnici, protože, jak už jsem uvedla, není vùbec dùležité odkud pocházejí a jak je autor oznaèil. Patøí mezi dokumenty a ty se ani popsat nedají. Každý je musí vidìt na vlastní oèi a vytvoøit si o nich svùj úsudek podle pocitù, které v nìm vyvolají. Ponechávají zároveò prostor k vlastní imaginaci a jakoby naznaèené autorovými pocity a náladami vás stejnì pøivedou k pocitu, že se na nì zaènete dívat nejen svýma, ale i jeho oèima. Pak teprve pochopíte, co vám jejich prostøednictvím hodlal sdìlit. A to je mùj soukromý názor na tento druh umìní, které mì témìø vždy velmi zaujme a nutí k zamyšlení. Zkuste to i vy a nebudete zklamáni. Myslím, že vám Václav Podestát má co øíci a jistì se zaøadí mezi vaše oblíbené fotografy, nebo jeho osobnost je stejnì tajemná a milá, jako je jeho dílo.
Objektiv, 24. 9. 2002


Autor (vlevo), V. Zoubek (uprostøed) a V. Birgus (napravo) pøi úvodním projevu vernisáže.


V. Podestát s úsmìvem rozdával autogramy svým obdivovatelùm.