| ||||||
Václav Podestát mistr obyèejných okamikù Jan vácha RAKOVNÍK. V úterý 17. záøí se ve Výstavní síni na radnici uskuteènila vernisá fotografií Václava Podestáta. Nejprve tedy nìkolik slov o tomto, v souèasné dobì zøejmì jednom z nejlepích èeských fotografù. Narodil se 22. 5. 1960 v Kralovicích. Vystudoval Støední zemìdìlskou technickou kolu v Plasích (1979), Institut výtvarné fotografie Svazu èeských fotografù v Praze (1988) a katedru fotografie FAMU v Praze. Pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, zabývá se hlavnì reklamní a krajináøskou fotografií a fotografií umìleckohistorických památek. Na èásteèný úvazek pracuje jako organizátor výstav, fotograf a redaktor Vlastivìdného sborníku v Muzeu a galerii severního Plzeòska. Od roku 1997 je pedagogem Institutu tvùrèí fotografie Slezské univerzity v Opavì, kde vyuèuje pøedmìty Subjektivní dokument a Dokumentární soubor a podílí se na organizaci výstav. Fotografuje od roku 1978. Zpoèátku se zamìøoval na krajinné motivy a zátií, pozdìji na minimalistické kompozice s výtvarnì pùsobivým vyuitím svìtel a stínù (cyklus Prostory, 198486). Od poloviny 80. let se vìnuje zejména dokumentární fotografii (cykly Lidé z Porty, soubory o náboenských slavnostech, soubor o ivotì mentálnì postiených dìtí ivot beze snù, 198687, diplomová práce z FAMU o starých lidech, cyklus o invalidech apod.), pokraèuje vak i v tvorbì výtvarnì zamìøených fotografií (napø. poetický cyklus Iluze). V 90. letech ve své volné tvorbì rozvíjí zejména rozsáhlý cyklus zobecòujících subjektivních dokumentù z rùzných èástí svìta Lidé. Mìl øadu individuálních výstav (Plasy, Plzeò, Praha, Salcburk, Cheb, Opava, Ostrava, Mariánská Týnice, Loket, Jáchymov, Sokolov, Nejdek, Pøíbor, Liberec, Bratislava, Kladno aj.) a zúèastnil se mnoha skupinových expozic (napøíklad Èeskoslovenský listopad 1989 v Praze, Èeských Budìjovicích, Grazu, trasburku a Norimberku, Jistoty a hledání v èeské fotografii 90. let v Praze, Brnì, Karlových Varech, Skopelosu, Bratislavì a Berlínì, Èeská fotografie 90. let v Chicagu, Vilniusu a Kaunasu, Propojeni obrazem Èeská humanitární fotografie 19902000 v Praze, Kyjevì a dalích mìstech, a Souèasná èeská dokumentární fotografie v Hertenu a Leverkusenu). Jeho fotografie jsou zastoupeny napøíklad v Chebském muzeu a v Galerii 4 v Chebu, Slezském zemském muzeu v Opavì, v Evropském domì fotografie a v Národní knihovnì v Paøíi a v Litevské spoleènosti fotografického umìní ve Vilniusu. Je èinný rovnì jako publicista a kritik, spolupracuje zejména s Plzeòským deníkem a s èasopisy Ateliér a Foto a video. Z pøedchozího výètu je vidìt, e do Rakovníka zavítal skuteènì pan fotograf. Kdo tomu nevìøí, mìl by do Výstavní síò na radnici navtívit. Na fotografiích z metropolí svìta v èernobílém formátu jsou v dokonalé kompozici ztvárnìni pøedevím obyèejní lidé. Kdy hovoøím o metropolích, musím se lehce poopravit a podotknout, e urèité místo mezi fotografiemi z rùzných koutù zemìkoule zabírá i rakovnický region. A fotografie okolí Luné zahøejí srdce kadého patriota. Kdy hovoøím o lidech, musím podotknout, e se nejedná o suchou dokumentaristiku, ale kadá fotografie obsahuje urèitou porci poesie. Lidé se v èernobílém spektru nalézají v mnoha rùzných situacích. Návtìvník výstavy zde nalezne veselost i tragiènost, pøevládá ovem zamylenost nad problémem. Kdy si udìláte chvilku èasu navíc a projdete si výstavu víckrát, zjistíte, e kadá fotografie obsahuje urèitý pøíbìh. Mùete se ptát, proè usnul mu na lavièce amfiteátru ve trasburku, co hledá a kam jde holohlavý chlapec u oprýskané zdi s velkými dveømi v Poèátcích a podobnì. A umìní, které nás donutí klást si otázky, je umìním nezastupitelným. Výstava potrvá do 6. øíjna. Raport, 24. 9. 2002 Výstava fotografií Václava Podestáta potìila nejen èleny Amfory Cit pro okamik Zuzana Novotná Setkání obdivovatelù umìní fotografování, pøátel z klubu Amfora, médií i rakovnických návtìvníkù zaèalo vernisáí. Tak nìjak by se dalo oznaèit dìní, které vypuklo minulé úterý odpoledne ve výstavní síni RG na radnici. Nemohlo tomu být jinak, pokud vystavuje ná starý dobrý známý, fotograf Václav Podestát. Snad mi toto oznaèení odpustí, protoe je myleno upøímnì a vystihuje radost a úctu, s jakou byl opìt v Rakovníku pøijat. Úvodní projev vyel z úst Václava Zoubka, který podtrhoval zejména pøíjemnou spolupráci s autorem a jeho cit pro okamiky, díky nìmu vzniklo u spousta fotografií, které nejsou nikdy pøedem aranované, ale jejich dokonalá kompozice vystihuje aktuálnost. Poté promluvil teoretik fotografie Vladimír Birgus, dobrý pøítel V. Podestáta a zároveò i kolega ze Slezské university v Opavì. Závìreèná slova patøila samozøejmì autorovi. Kromì vzpomínek na okamiky, které strávil po prvním pøíchodu do Rakovníka, kde se pøed ním otevøel svìt a on zaèal objevovat krásu a pøátelství, nezapomnìl podìkovat svým bývalým kolegùm z Amfory. Krásná slova patøila i jeho mamince, která jej k fotografování pøivedla. S dojetím a pøíjemným úsmìvem popøál vem pìkné podívání a nechal pøítomné, aby se ponoøili do hloubky jeho lidských fotografií, vystavovaných po celém svìtì. Fotograf a pedagog Mgr. Václav Podestát se narodil 22. 5. 1960 v Kralovicích a nepochybnì patøí k nepøehlédnutelným osobnostem souèasné èeské fotografie. Na svém kontì má øadu autorských výstav a úèastí na významných skupinových expozicích. Vyuèuje na Institutu tvùrèí fotografie Slezské university v Opavì. Jeho práce najdeme nejen v èeských sbírkách, ale také ve fondech Evropského domu fotografie nebo Národní knihovny v Paøíi. Kromì toho publikuje èlánky a recenze v odborném tisku i v denících. Jeho dílo zahrnuje krajináøské snímky, zátií, imaginativní fotografie z cyklu Iluze, citlivé humanistické dokumenty o starých lidech, náboenských slavnostech, nebo o lidech tìlesnì èi duevnì postiených. Nejdùleitìjí èástí tohoto díla je neukonèený cyklus subjektivních dokumentù s názvem Lidé. V zachycených, zdánlivì banálních situacích jsou skryté vizuální symboly a metafory. Snímky vznikaly v Kralovicích, Londýnì, Paøíi, Poznani i v Berlínì, ale to není vùbec dùleité, protoe v nich nejde o konkrétní místa, ani o konkrétní lidi, ale o lidské vzahy, sny, touhy, vlastní pocity i nálady. V tom je V. Podestát skuteèným mistrem, mistrem fotografie. Za svou práci a pøínos fotografickému umìní získal ji nìkolik ocenìní, napøíklad cenu Svazu èeských fotografù a Fotochemy i cenu Èeského literárního fondu v Praze. Je velmi nesnadné popisovat jednotlivé fotografie vystavené na radnici, protoe, jak u jsem uvedla, není vùbec dùleité odkud pocházejí a jak je autor oznaèil. Patøí mezi dokumenty a ty se ani popsat nedají. Kadý je musí vidìt na vlastní oèi a vytvoøit si o nich svùj úsudek podle pocitù, které v nìm vyvolají. Ponechávají zároveò prostor k vlastní imaginaci a jakoby naznaèené autorovými pocity a náladami vás stejnì pøivedou k pocitu, e se na nì zaènete dívat nejen svýma, ale i jeho oèima. Pak teprve pochopíte, co vám jejich prostøednictvím hodlal sdìlit. A to je mùj soukromý názor na tento druh umìní, které mì témìø vdy velmi zaujme a nutí k zamylení. Zkuste to i vy a nebudete zklamáni. Myslím, e vám Václav Podestát má co øíci a jistì se zaøadí mezi vae oblíbené fotografy, nebo jeho osobnost je stejnì tajemná a milá, jako je jeho dílo. Objektiv, 24. 9. 2002 Autor (vlevo), V. Zoubek (uprostøed) a V. Birgus (napravo) pøi úvodním projevu vernisáe. V. Podestát s úsmìvem rozdával autogramy svým obdivovatelùm. |