| ||||||
LAÒKA SE KLANÍ MIMÉZE SKVÌLÝMI MAKROFOTOGRAFIEMI Marek Bradáè RAKOVNÍK. Výstavní síò na radnici se po valnou èást letoního roku stala Mekkou fotografie. Dalí záøez do paby vyryl Václav Laòka. Skuteènì, tento prostor opeèovávaný Rabasovou galerií zdá se být fotografii zasvìcen. Posuïte sami leden a únor, fotografie Jiøího ilera z Maroka. Kvìten a èerven, fotografie Jaroslava Vojáèka. Èerven s èervencem a fotografie Jaroslava Chrástky. Srpen a fotografie Josefa Øíhy. Záøí a fotografie Václava Podestáta. Nyní máme øíjen a na radnici se zabydlely pøírodovìdné fotografie Václava Laòky. A to jetì povate, e prosinec pøinese jetì výstavu rakovnického fotoklubu Amfora. Høedelský rodák Václav Laòka stihl prezentovat svou celkem ji ètvrtou fotografickou kolekci doslova v pøedveèer svých edesátin, které oslaví 25. øíjna. Promovaný biolog, absolvent dálkového studia na Pøírodovìdecké fakultì UK, se do té doby pøedstavil se snímky pøírody Kuby a Vietnamu a výstavou Pøíroda ve skle. Mnozí jej jistì znají jako dlouholetého pracovníka Domu dìtí a mládee (zde pùsobí od roku 1966), jako bývalého místostarostu mìsta nebo jako èlena Amfory. Pøedevím vak jako neúnavného ctitele a propagátora krás pøírody. Ètvrtou výstavou Laòka nemapoval geografickou krásu, nýbr krásu jediného jevu miméze. e nevíte, co to je? Autor pøispìchá s vysvìtlením. Tajuplný mechanismus mimetických jevù vzruuje pøírodovìdce u nìkolik století. Leè vysvìtlení bývá dodnes jen ve formì domnìnek a individuálních názorù. Výstraná miméze, jetì navíc zamìøená na kresby a zbarvení pøipomínající oèi vyích ivoèichù, mne zaujala natolik, e jsem se ji rozhodl vìnovat celou výstavu, komentuje náplò kolekce nazvané Svìt pavích ok její autor. I kdy to pøedcházející øádky nevyvracejí, na 226 snímcích vak nepøedkládá exotiku, ale faunu naeho bezprostøedního okolí. Kdy se v síni porozhlédnete, uvìdomíte si, jak máme slepé oèi vùèi zázrakùm pøírody a jak je má Laòka otevøené. To dotvrdil i ve svém proslovu (toho slavnostního se ujal Ivo Mièka), kdy podotkl, e s mimézí se setkáváme i mezi lidmi. Staèí prý jen pohlédnout na zelenou kamizolu lesníka nebo oranovou vestu silnièáøù, dopravní znaèky nebo pøelétavé názory. Laòka vak nefotil lidské plémì, ale vývojovì nií ivoèichy. Pøesnìji jejich paví oka, tedy skvostnì vybarvené skvrny podobající se oku na jejich tìlech. Je a neuvìøitelné, kolik tìchto skvrn se mezi ivoèichy objevuje, vyznává se fotograf, který dokumentoval tento jev na køídlech baboèek, tropických motýlù rodu Morpho, jasoòù, otakárkù, okáèù, martináèù a motýlù sovího oka, na tìlech broukù (hlavnì nosatcù, kovaøíkù a potemníkù) a jiné, s prominutím, havìti (cikády, strailky, plotice, kudlanky), a na tìlech ptákù. Neopomíjí vak ani útvary pøipomínající mimetická paví oka na rostlinách èi nerostech. Laòka je znám jako øemeslnì výteèný fotograf, který preciznì zvládá pøedevím techniku makrofotografie. Na radnici vak dokazuje, e má smysl i pro výtvarnou kompozici jako takovou, speciálnì v detailních zvìteninách výøezu motýlích køídel. To pak ivoèich ustupuje do pozadí a snímek zaèíná ít jako unikátní abstraktní obraz. Tím fotograf pøekroèil rámec úeji orientované a zasvìcencùm blízké kolekce a øíká si o pøízeò iroké obce milovníkù výtvarného umìní. Raport, 15. 10. 2002 |