 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 70 |
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. Výstavní síň na radnici se po valnou část letošního roku stala Mekkou fotografie. Další zářez do pažby vyryl Václav Laňka.
Skutečně, tento prostor opečovávaný Rabasovou galerií zdá se být fotografii zasvěcen. Posuďte sami – leden a únor, fotografie Jiřího Šilera z Maroka. Květen a červen, fotografie Jaroslava Vojáčka. Červen s červencem a fotografie Jaroslava Chrástky. Srpen a fotografie Josefa Říhy. Září a fotografie Václava Podestáta. Nyní máme říjen a na radnici se zabydlely přírodovědné fotografie Václava Laňky. A to ještě považte, že prosinec přinese ještě výstavu rakovnického fotoklubu Amfora.
Hředelský rodák Václav Laňka stihl prezentovat svou celkem již čtvrtou fotografickou kolekci doslova v předvečer svých šedesátin, které oslaví 25. října. Promovaný biolog, absolvent dálkového studia na Přírodovědecké fakultě UK, se do té doby představil se snímky přírody Kuby a Vietnamu a výstavou Příroda ve skle. Mnozí jej jistě znají jako dlouholetého pracovníka Domu dětí a mládeže (zde působí od roku 1966), jako bývalého místostarostu města nebo jako člena Amfory. Především však jako neúnavného ctitele a propagátora krás přírody.
Čtvrtou výstavou Laňka nemapoval geografickou krásu, nýbrž krásu jediného jevu – miméze. Že nevíte, co to je? Autor přispěchá s vysvětlením. „Tajuplný mechanismus mimetických jevů vzrušuje přírodovědce už několik století. Leč vysvětlení bývá dodnes jen ve formě domněnek a individuálních názorů. Výstražná miméze, ještě navíc zaměřená na kresby a zbarvení připomínající oči vyšších živočichů, mne zaujala natolik, že jsem se ji rozhodl věnovat celou výstavu,“ komentuje náplň kolekce nazvané Svět pavích ok její autor.
I když to předcházející řádky nevyvracejí, na 226 snímcích však nepředkládá exotiku, ale faunu našeho bezprostředního okolí. Když se v síni porozhlédnete, uvědomíte si, jak máme slepé oči vůči zázrakům přírody a jak je má Laňka otevřené. To dotvrdil i ve svém proslovu (toho slavnostního se ujal Ivo Mička), kdy podotkl, že s mimézí se setkáváme i mezi lidmi. Stačí prý jen pohlédnout na zelenou kamizolu lesníka nebo oranžovou vestu silničářů, dopravní značky nebo přelétavé názory.
Laňka však nefotil lidské plémě, ale vývojově nižší živočichy. Přesněji jejich „paví oka“, tedy skvostně vybarvené skvrny podobající se oku na jejich tělech. „Je až neuvěřitelné, kolik těchto skvrn se mezi živočichy objevuje,“ vyznává se fotograf, který dokumentoval tento jev na křídlech baboček, tropických motýlů rodu Morpho, jasoňů, otakárků, okáčů, martináčů a motýlů „sovího oka“, na tělech brouků (hlavně nosatců, kovaříků a potemníků) a jiné, s prominutím, „havěti“ (cikády, strašilky, ploštice, kudlanky), a na tělech ptáků. Neopomíjí však ani útvary připomínající mimetická paví oka na rostlinách či nerostech.
Laňka je znám jako řemeslně výtečný fotograf, který precizně zvládá především techniku makrofotografie. Na radnici však dokazuje, že má smysl i pro výtvarnou kompozici jako takovou, speciálně v detailních zvětšeninách výřezu motýlích křídel. To pak živočich ustupuje do pozadí a snímek začíná žít jako unikátní abstraktní obraz. Tím fotograf překročil rámec úžeji orientované a zasvěcencům blízké kolekce a říká si o přízeň široké obce milovníků výtvarného umění.
Raport, 15. 10. 2002
