RABASOVA GALERIE RAKOVNK1
Recenze: AMFORA 37. lensk vstava vtvarn fotografie
AMFORA LIJE STÁLE STEJNÝ, PØÍRODNÍ OBSAH
Marek Bradáè

  RAKOVNÍK. Je-li èlovìku sedmatøicet, je stále v plné síle. Již sedmatøicet let rovnìž pùsobí i rakovnický fotoklub Amfora. Jestli je i on v plné síle, to mùžete posoudit ve výstavní síni na radnici, kde pod patronátem Rabasovy galerie ve ètvrtek zpøístupnil svou letošní rekapitulaèní výstavu.
  Rakovnický fotoklub si nemohl pro vernisហsvé výstavy vybrat hezèí datum, než dvì dvanáctky. Jak podotkl (bývalý èlen klubu) Ivo Mièka, který se zhostil role slavnostního øeèníka, „Amfora tu existovala za socialismu, žije i za kapitalismu, a kvalitu, tu si Amforáci od dob svého otce-zakladatele Karla Koubka bedlivì støeží.“
  Mièka rovnìž zmínil, že fotoklubem Amfora prošlo za jeho sedmatøicetiletou historii devìtapadesát èlenù. Ze vzpomínek na úplné zaèátky a z nepøerušeného èlenství se dnes mùže tìšit pouze ètveøice fotografù, a to Petr a Pavel Nejmanovi, Jaroslav Vojáèek a Václav Hvìzda, duše a hybatel souèasného fotoklubu.
  „Ti ostatní buï osedlali jiného konì, nebo v blízkosti svatého Petra obøím teleskopem sledují s pobavením tohle naše srocení a pøedevším okukují, kam Amfora od jejich odchodu do fografického nebe dokráèela,“ vzpomnìl Mièka. Vskutku, tìch, co øady Amfory navždy opustili, by vydalo na slušný fotokroužek. Jen v minulém roce klub ztratil Zdeòka Polcara, Františka Poštu a Ladislava Zíku.
  Èlenská základna je však stále živoucí. A je jen potìšitelné, že do Amfory èím dál více pøibývá ženský živel a jeho vidìní svìta. „Kde jsou ty èasy, kdy novostrašecká Maruška Zinnová pùsobila mezi hordou mužských skoro exoticky“, usmál se ve svém proslovu øeèník. Rovnìž milé muselo být pøivítání navrátilcù do øad èlenù klubu („znovunalezenými syny“ se stal Václav Laòka a Karel Chalupa), tak pøivítání nových èlenù (Miluše Schmalzové, Renaty Smetanové, Jiøího Veselého a Václava Vítovce).
  Pojïme se nyní trochu blíže podívat na samotnou náplò výstavy. Pøevažovala-li v minulé èinnosti fotoklubu Amfora fotografie nejrùznìjších pøírodních krás a zákoutí, pak na této sedmatøicáté jednoznaènì dominuje.
  Pøírodou se nechal okouzlit Jiøí Veselý, který „potrétuje“ brìzový nabo hladinu Vltavy, tak Miroslav Uher, jenž pøedstavuje svùj podzimní pohled na výlov rybníka èi na zákruty øeky Berounky, tak Miluše Schmalzová, kterou evidentnì fascinují vykotlané stromy nabo blízké pohledy na kvìty rostlin, tak Jaroslav Vojáèek, který nabízí snímek pichlavého krasavce, tak Jiøí Mìchura, kterého ke zvìènìní zlákaly zasnìžené høbety a plánì èeských luhù a hájù.
  Ve stejné linii pokraèuje i Josef Chrástka, jenž dvojicí smímkù zachycuje ráno na Bulovnì, tak Petr Nejman, jemuž uèarovalo do èervena zbarvené listopadové listí, Václav Hvìzda, kterému – podobnì jako Nejmanovi – se zalíbil vstup do lesního chrámu, nebo Renata Smetanová, jejímuž výseku jednoznaènì dominuje fotografie košaté úrody hroznového vína.
  Stejnou, by striktnì èernobílou tváøí pøírody, se chlubí i Karel Chalupa, jenž ovšem nezapøe jaksi tajuplnìjší vidìní svého okolí. Z vyjetých kolejí nevyboèuje ani Jindøich Richter, který se – podobnì jako Mìchura – soustøedil na prezentaci zimních nálad snad všech èeských hor a vrchovin. Koneènì, co jiného než detailnì prezentovanou krásu fauny a flóry lze èekat od navrátilce do „základní sestavy kádru“ Amfory, od Václava Laòky.
  Tvorba, která nezachycuje pøírodu, je tak na 37. výstavì Amfory v zoufalé menšinì. Aspoò nìjaký protipól vystavìl svými snímky ze zákulisí MS ve Formuli 1 Pavel Nejman nebo Václav Vítovec, který se pohøíchu jako jediný pokusil o èitelnìjší „umìní“, a to kolážovou hrou. Jisté vyèlenìní z tématicky pevného korpusu celku je možné vystopovat ještì u Martiny Pastorové, jež pøedestírá ètveøici „dovolenkových“ snímkù Život na lodi a velkoformátový Potrét konì. Naopak mírnì „cestopisný“ háv evokují již zmínìný autoøi – Jiøí Mìchura, kolekcí snímkù z Paøíže 3. tisíciletí, Jinøich Richter, serií starších ÈB snímkù náhodných èi vzájemnì si blízkých dvojic, a Petr Nejman, zátiším Zpíváme country a „prùmyslovou“ fotografií Noèní smìna II.
  Nabízí-li rokovnický fotoklub výsledky své práce za celý rok (aèkoli každý ze èlenù se realizuje i jinak a jiným, rozsáhlejším materiálem; sólovì letos vystavoval Chrástka, Vojáèek, Laòka a Mìchura), je oèekáváno alespoò nìjaké hodnocení. Inu, pøestože je mnohaletá èinnost Amfory hodna pøedevším velké úcty, respektu a pøíznì do další tvùrèí èinnosti, nelze se ubránit dojmu, že výsledky její práce stagnují. Nikdo její èleny pøirozenì nežene do technického experimentu èi držení kroku s moderní (napøíklad digitální) fotografií. Na dávku jistého staromilectví má každý právo. Ale ruku na srdce, i neinformovanému ètenáøi je pøi výètu dìl jasné, že svìží vítr na poli invence a tématické pestrosti Amfora potøebuje víc než sùl.
  Ovšem široké veøejnosti, které je tato kolekce urèena, se velice líbí. Kdybyste se do výstavní sínì na radnici zašli podívat sotva den po vernisáži, našli byste v návštìvní knize velikou spoustu blahopøání, díkù a slov pochvaly. A to je moc dobøe.
Raport, 17. 12. 2002