| ||||||
RODINA PØIVEZLA ÚASNOU VÝSTAVU IN MEMORIAM Marek Bradáè RAKOVNÍK. Pozoruhodné krajiny Frantika Hodonského v tìchto dnech hostí ve svých hlavních síních ve Vysoké ulici Rabasova galerie. Jejich poutavost a malíøský kumt z nich nemizí ani po malíøovì smrti. Jméno Frantiek Hodonský není pravidelným návtìvníkùm Rabasovy galerie neznámé. Pøed dvìma roky zde toti vystavoval Plovoucí smaragdy (ádné kameny, nýbr takto poeticky nazvaný výbìr z díla) syn pana Hodonského, nesoucí stejné køestní jméno. Ten nechybìl ani na ètvrteèní vernisái; ovem pan otec, jeho díla nyní sínì zaplnily, vak ano. Pøed tøemi lety bohuel navdy opustil tento svìt. Velikou péèí rodiny vak jeho díla stále ijí výstavním ivotem. To je jen dobøe. Jak vzpomíná v katalogu výstavy Ilona Tunklová, Frantiek procházel svou umìleckou cestou bez vlivu velkých výtvarných center, s tichou zarputilostí a neokázalostí. Aèkoli RG má tu èest prezentovat spíe výsek z poslední tvorby, právì ona cesta, onen vývoj, je u Hodonského velmi podstatný. Ji od poèátkù viditelnì vkládal do svých krajin celou svou osobnost; citlivì a vnímavì reagoval na dìje v pøírodì jaksi samoèinnì probíhající a nechával se jimi okouzlovat. Postupem èasu se èím dál více oprooval od popisnosti a pokorného zachycování reálné pøedlohy a nechal se jetì více unáet vlnami emocí. Tvarovì se zjednoduil, barevnému vyjádøení pøidal na expresivitì. Zbyla v podstatì pouze jen idea a poselství vìci. I malíøova technika doznala zmìn. Olejù ubývalo, neb Frantiek se stále radìji chápal pastelù (ostatnì, ty také tvoøí gró výstavy v RG). Jimi sice definitivnì rezignoval na detail (podobnì jako v poèátcích tvorby zanevøel na figurální elementy), ovem jetì lépe tak mohl zachycovat harmonické prolévání jednotlivých pøírodních elementù, gradovat dopady svìtla a zdùrazòovat hloubku prostoru. Hodonského, rodáka z Moravského Písku, vak nefascinovala ledajaká krajina; takøka výhradnì a výhradnì v plenéru zachycoval promìny jiní Moravy, konkrétnì milované Pálavy, oblastí okolo Dolních Vìstonic, Pohanska a Mikulova. Èasto se vracel i k tématice topolù, které sám poeticky nazýval katedrálami jiní Moravy. Nekochal se vak jen liniemi povrchù; jeho zájem èasto spoèinul na odrazu hladiny jezera, tùnì, nebo mokøiny. Ve posledních dílech u inspiraci zatajoval, vìtina (ji takøka èistì abstraktních) dìl u nese lakonickou popisku Bez názvu. Podle mého Frantiek Hodonský pøedstavuje nejen velmi zralý zpùsob, kterak zacházet s krajinomalbou. Navíc jsou jeho obrazy divácky nesmírnì pøitalivé. Ve své tvorbì tak sráí dva èasto protikladné rysy pravdivost a nevypoèítavou líbivost. Tím tak nevìdomky dokládá, e v regionech èasto døímají desítky zajímavých a bohuel pro vnìjí svìt jaksi ztracených talentù, hodnotí Hodonského osobnost øeditel RG, akademický malíø Václav Zoubek. Skuteènì, s jeho slovy se lze cele ztotonit. Jen je k nim poctivé pøipojit i dík rodinì, která nelitovala úsilí a prostøedkù, o dílo svého milovaného Frantika peèuje a dává mu ít i po odchodu jejich tvùrce. Tím jen uzavírá kruh lásky k blinímu svému, který z Hodonského vskutku pozoruhodných obrazù stále intenzívnì sálá. Ké by se z podobného tìstí a úcty mohlo tìit více podobnì talentovaných tvùrcù, jakým byl Hodonský. Raport, 11. 2. 2003 |