RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK4
Recenze: Roman Frič – klavír
FRIČ ZVLÁDL EXTRÉMNÍ REPEROÁR NA JEDNIČKU
Marek Bradáč

  RAKOVNÍK. Virtuózním výkonem se ve čtvrtek večer v Heroldově síni Rabasovy galerie blýskl klavírista Roman Frič.
  Návštěva recitálu Romana Friče vzbuzovala velká očekávání. Protagonista je totiž věkem poměrně mladý a koncertní program si nechal „nabít“ velmi ostrými náboji. Bohužel, do Heroldovy síně si tentokráte našlo cestu jen málo posluchačů. Odhadem jich mohlo být okolo pětadvaceti. Škoda, protože Fričův výkon lze hodnotit v superlativech.
  Roman Frič, absolvent AMU ze třídy profesora Ivana Klánského, má na kontě řadu interpretačních úspěchů. Za všechny jmenujme vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži L. van Beethovena v Hradci nad Moravicí, v soutěži Fryderika Chopina v Mariánských Lázních, nebo v Mezinárodní klavírní soutěži v Annemasse – Gaillard.
  Frič si však své nadání nenechává pro sebe; pedagogicky působí na ústecké universitě Jana Evangelisty Purkyně, kde se věnuje sólovým klavíristům. Mimochodem, zde také ovlivnil rakovnickou pianistku Ivanu Růžkovou.
  Jak už jsme avizovali, pro svůj rakovnický recitál si připravil nesmírně náročný program. V jeho úvodu se „rozehřál“ nijak robustní, spíše uměřenou Mozartovou Sonátou D dur KV 311. Poslední v podstatě „oddechové“ číslo si dopřál s Dumkou op. 59 Petra Iljiče Čajkovského. Málo známá romantická dumka, vyzařující tíhu nad těžkým osudem ruského lidu, pak Fričovi posloužila jako můstek pro stěžejní kousek první poloviny programu.
  Tím byly Etudy – obrazy virtuózního ruského klavíristy Sergeje Rachmaninova. Trojice etud (es moll, g moll a c moll), představující pomyslnou nadstavbu vrcholu Chopinovy tvorby, poskytla Fričovi dokonalou příležitost pro demonstraci brilantního zvládnutí techniky.
  Po přestávce však Frič z nastavené laťky neslevil. Ba dokonce naopak; málokdy se vídá a slýchá, aby si někdo troufl zařadit čtyři Chopinova Scherza. Roman Frič se však během pětačtyřiceti minut s interpretačně nesmírně náročnými díly vypořádal na výbornou. A vzhledem k opravdu extrémní obtížnosti partitury se chce skoro za jedničku přidat i hvězdičku.
  Nezbývá pak než věřit, že stejné hodnocení si 14. března v podvečer vyslouží i obecenstvo, které doufejme v hojnějším počtu zavítá na koncert klavíru a klarinetu souboru Musica Grata.
Raport, 18. 2. 2003