RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2180
Recenze: Václav Upír Krejčí – Upírovy cestopisy ve fotografii i psané
UPÍR SVÉ FOTKY ZACHRAŇUJE VTIPEM
Marek Bradáč

  RAKOVNÍK. Jistě si vzpomínáte na příval fotografických výstav, kterými loni Rabasova galerie doslova zahltila svůj prostor na rakovnické radnici. No vidíte, po 37. výstavě místního fotoklubu Amfora a fotografické kolekci Vzpomínky na Afriku Miluše Schmalzové se v této „nudličce“ ve čtvrtek objevily další snímky – nyní z přístroje Václava Upíra Krejčího.
  Ve stejný den, tedy ve čtvrtek, to nebyla jediná rakovnická výstava, která vplula do života. V Petrovcově síni Muzea TGM zahájily svou výstavní pouť obrazy malíře Jiřího Šrámka. Těm se však budeme věnovat až v příštím čísle. Přednost dostaly fotografie známého rakovnického rodáka, populárního baviče Václava Upíra Krejčího.
  Jelikož tohoto veselého chlapíka s „krvesajnou“ přezdívkou zná takřka celý národ, spokojíme se pouze s miniaturní vizitkou a s veršovánkou, kterou jej představil Jaroslav Odehnal, Upírův speciální vernisážní host.
  Upír se narodil 13. října 1955. Jak se sám pod svým autoportrétem v síni vyznává, vystudoval Vysokou školu života a „fotit začal už jako malý. Tedy, myslel si že fotí. Vystrkoval na všechny nahý zadeček a volal: všichni se usmívejte, vyletí ptáček.“ Vidíte a přitom Upírovi opravdový ptáček vyletěl až skoro o půl století později. Tato rakovnická výstava je totiž jeho úplně první fotografickou výstavou v životě.
  „Upír, marná sláva, to je prostě hlava! Zná ho snad každá Nána, jako Cimrmana! A všichni jenom čumí, co on umí! Je jak z gumy. (…) Je to slavný spisovatel, herec, komik, zpěvák, mim – kdekdo si všim, že on je vším: vynálezce, cestovatel, básník, z Rakovníka chasník! (…) Ovládá i fotoaparát. A jak! Stačí jeden cvak a vyletí z něj pták…“ hlaholil při veršovaném proslovu žoviální Odehnal.
  Nechme nyní reprodukce chvalozpěvů a přejděme k přiblížení náplně výstavy. Pokud nepočítáme zmíněný autoportrét, Upír se chlubí třiačtyřicítkou snímků. Žádný nepořídil ve své domovině. Všechny si totiž vyžádala Halina Pawlovská pro svůj časopis Šťastný Jim. Upír tedy jezdil, psal svérázné cestopisy a při této příležitosti dokumentoval, co viděl, na kinofilm a (prý) obyčejný fotoaparát. Ostatně, celá jeho snaha byla zvěčněna i v publikaci Cestopisy, jejímuž podepisování se od čtyř do pěti odpoledne (kvůli nesrovnalostem ve startovní hodině na pozvánkách) věnoval.
  Pohlížíme-li na nejprve nápaditost prezentace, pak vyzdvihněme, že Upír se rozhodně neopakuje. Jeden formát střídá druhý, velikostí i konečných výřezů zvětšenin je vskutku přehršel. Tu je paspartovaný snímek solitérem, tu má „bratříčka“, tu je s několika prostříhán až do nového geometrického obrazce.
  Pokud se blíže zaměříme na obsah a řemeslnou zdatnost jejich zpracování, už tak jásat nelze. Na rovinu si řekněme, že Upír není žádný skvělý fotograf. Dokonce, zručností jej strčí do kapsy většina Amforáků. Jeho snímky jsou místy rozostřené – což vystupuje na povrch s každou zvětšeninou – kompozičně ne zrovna originální a barevně nudné. Neodbytně se také dere na svět myšlenka, že po odstranění všech krás, které před autorem vystavěly jiné ruce, toho na Upírových snímcích nezbude mnoho.
  Ovšem, do karet zajímavosti a diváckého úspěchu mu hraje něco jiného. Předně, Rakovník mnoho slavných rodáků zrovna nemá a když na něj ona „slavná“ hrstka nezapomíná a vrací se (jako právě Upír), jeho spoluobčané se mu dokáží laskavě odvděčit.
  Další nesporný – a patrně největší – benefit, kterým Upír-fotograf oplývá, je vtip. Ten na radnici projevuje především ve formě komentářů svých produktů. Sérii „dovolenkových“ fotek s Michalem Nesvadbou (bývalým partnerem z Mim Tria) znatelně osvěžují doušky typu „vynález pro přeplněné pláže“ (snímek Upíra s Michalem vtěsnaných na dvou lehátkách na sobě), nebo „chytání lelků“ (dvojice s ďábelským výrazem a síťkami na hmyz v rukou).
  Upírův humor však není jen břitce komentující, nýbrž dokáže být i poetický. Například sérii snímků z Benátek uvádí takto: „Chodník je spíš vodník. Kurvy to tu nemaj´ lehký. Musí umět plavat, když šlapou… vodu. Lidé si před vlastním prahem nezametou. V okně sedí rybář. Má nahozeno a chytá… Z vedlejšího okna žena vylila škopík. Trocha špíny plave na vodě, ale kukavůz nejede…“
  Už bylo řečeno, že oč více je na výstavě vtipu slovního, o to méně fotografického. Ovšem některé kousky přeci jen prokazují, že se legraci podařilo procpat i do záběru. Ty se vesměs opírají o kombinaci dvou elementů a jejich významové či tvarové žertovné kolize.
  Třeba velkoplošný snímek Pisa a Pisa, kde slavná šikmá věž míří do rozkroku ženy, nebo snímek dcery Klárky nazvaný UV podprsenka, kde (budoucí) intimní partie děvčátka halí sluneční brýle. Poutavě též vyznívá Amerika – symboly, kde nad vlajícími státními zástavami USA přelétávají volní ptáci, opětovný fórek na fotce Jedna sopka činná, druhá nečinná, který staví do kontrastu vulkán a ženský klín, nebo Porno, s exotickou květinou, jež vypíná ohromný šlahoun jakoby do „vagíny“ rozeklaného vrcholu vegetací porostlé hory.
  Shrnuto a podtrženo, ohromujícího umění si v radnici od Upíra neužijete. Jeho výstava má ovšem svěží, vtipný náboj, který její prohlídku učiní příjemnou široké škále veřejnosti.
Raport, 4. 3. 2003