RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1
Recenze: Václav Upír Krejčí – Upírovy cestopisy ve fotografii i psané
UPÍR SVÉ FOTKY ZACHRAÒUJE VTIPEM
Marek Bradáè

  RAKOVNĂŤK. Jistì si vzpomĂ­náte na pøíval fotografickĂ˝ch vĂ˝stav, kterĂ˝mi loni Rabasova galerie doslova zahltila svĂąj prostor na rakovnickĂ© radnici. No vidĂ­te, po 37. vĂ˝stavì mĂ­stnĂ­ho fotoklubu Amfora a fotografickĂ© kolekci VzpomĂ­nky na Afriku Miluše SchmalzovĂ© se v tĂ©to „nudlièce“ ve ètvrtek objevily další snĂ­mky – nynĂ­ z pøístroje Václava UpĂ­ra Krejèího.
  Ve stejnĂ˝ den, tedy ve ètvrtek, to nebyla jediná rakovnická vĂ˝stava, která vplula do života. V Petrovcovì sĂ­ni Muzea TGM zahájily svou vĂ˝stavnĂ­ pouÂť obrazy malíøe Jiøího Šrámka. Tìm se však budeme vìnovat až v pøíštĂ­m èísle. Pøednost dostaly fotografie známĂ©ho rakovnickĂ©ho rodáka, populárnĂ­ho bavièe Václava UpĂ­ra Krejèího.
  Jelikož tohoto veselĂ©ho chlapĂ­ka s „krvesajnou“ pøezdĂ­vkou zná takøka celĂ˝ národ, spokojĂ­me se pouze s miniaturnĂ­ vizitkou a s veršovánkou, kterou jej pøedstavil Jaroslav Odehnal, UpĂ­rĂąv speciálnĂ­ vernisážnĂ­ host.
  UpĂ­r se narodil 13. øíjna 1955. Jak se sám pod svĂ˝m autoportrĂ©tem v sĂ­ni vyznává, vystudoval Vysokou školu života a „fotit zaèal už jako malĂ˝. Tedy, myslel si že fotĂ­. Vystrkoval na všechny nahĂ˝ zadeèek a volal: všichni se usmĂ­vejte, vyletĂ­ ptáèek.“ VidĂ­te a pøitom UpĂ­rovi opravdovĂ˝ ptáèek vyletìl až skoro o pĂąl stoletĂ­ pozdìji. Tato rakovnická vĂ˝stava je totiž jeho Ăşplnì prvnĂ­ fotografickou vĂ˝stavou v životì.
  Â„UpĂ­r, marná sláva, to je prostì hlava! Zná ho snad každá Nána, jako Cimrmana! A všichni jenom èumĂ­, co on umĂ­! Je jak z gumy. (Â…) Je to slavnĂ˝ spisovatel, herec, komik, zpìvák, mim – kdekdo si všim, že on je vším: vynálezce, cestovatel, básnĂ­k, z RakovnĂ­ka chasnĂ­k! (Â…) Ovládá i fotoaparát. A jak! Staèí jeden cvak a vyletĂ­ z nìj pták…“ hlaholil pøi veršovanĂ©m proslovu žoviálnĂ­ Odehnal.
  Nechme nynĂ­ reprodukce chvalozpìvĂą a pøejdìme k pøiblíženĂ­ náplnì vĂ˝stavy. Pokud nepoèítáme zmĂ­nìnĂ˝ autoportrĂ©t, UpĂ­r se chlubĂ­ tøiaètyøicĂ­tkou snĂ­mkĂą. ŽádnĂ˝ nepoøídil ve svĂ© domovinì. Všechny si totiž vyžádala Halina Pawlovská pro svĂąj èasopis ŠastnĂ˝ Jim. UpĂ­r tedy jezdil, psal svĂ©ráznĂ© cestopisy a pøi tĂ©to pøíležitosti dokumentoval, co vidìl, na kinofilm a (prĂ˝) obyèejnĂ˝ fotoaparát. Ostatnì, celá jeho snaha byla zvìènìna i v publikaci Cestopisy, jejĂ­muž podepisovánĂ­ se od ètyø do pìti odpoledne (kvĂąli nesrovnalostem ve startovnĂ­ hodinì na pozvánkách) vìnoval.
  Pohlížíme-li na nejprve nápaditost prezentace, pak vyzdvihnìme, že UpĂ­r se rozhodnì neopakuje. Jeden formát støídá druhĂ˝, velikostĂ­ i koneènĂ˝ch výøezĂą zvìtšenin je vskutku pøehršel. Tu je paspartovanĂ˝ snĂ­mek solitĂ©rem, tu má „bratøíèka“, tu je s nìkolika prostøíhán až do novĂ©ho geometrickĂ©ho obrazce.
  Pokud se blíže zamìøíme na obsah a øemeslnou zdatnost jejich zpracovánĂ­, už tak jásat nelze. Na rovinu si øeknìme, že UpĂ­r nenĂ­ žádnĂ˝ skvìlĂ˝ fotograf. Dokonce, zruènostĂ­ jej strèí do kapsy vìtšina AmforákĂą. Jeho snĂ­mky jsou mĂ­sty rozostøenĂ© – což vystupuje na povrch s každou zvìtšeninou – kompoziènì ne zrovna originálnĂ­ a barevnì nudnĂ©. Neodbytnì se takĂ© dere na svìt myšlenka, že po odstranìnĂ­ všech krás, kterĂ© pøed autorem vystavìly jinĂ© ruce, toho na UpĂ­rovĂ˝ch snĂ­mcĂ­ch nezbude mnoho.
  Ovšem, do karet zajĂ­mavosti a diváckĂ©ho Ăşspìchu mu hraje nìco jinĂ©ho. Pøednì, RakovnĂ­k mnoho slavnĂ˝ch rodákĂą zrovna nemá a když na nìj ona „slavná“ hrstka nezapomĂ­ná a vracĂ­ se (jako právì UpĂ­r), jeho spoluobèanĂ© se mu dokáží laskavì odvdìèit.
  Další nespornĂ˝ – a patrnì nejvìtší – benefit, kterĂ˝m UpĂ­r-fotograf oplĂ˝vá, je vtip. Ten na radnici projevuje pøedevším ve formì komentáøù svĂ˝ch produktĂą. SĂ©rii „dovolenkovĂ˝ch“ fotek s Michalem Nesvadbou (bĂ˝valĂ˝m partnerem z Mim Tria) znatelnì osvìžujĂ­ doušky typu „vynález pro pøeplnìnĂ© pláže“ (snĂ­mek UpĂ­ra s Michalem vtìsnanĂ˝ch na dvou lehátkách na sobì), nebo „chytánĂ­ lelkù“ (dvojice s ïábelskĂ˝m vĂ˝razem a sĂ­Âťkami na hmyz v rukou).
  UpĂ­rĂąv humor však nenĂ­ jen bøitce komentujĂ­cĂ­, nĂ˝brž dokáže bĂ˝t i poetickĂ˝. Napøíklad sĂ©rii snĂ­mkĂą z Benátek uvádĂ­ takto: „ChodnĂ­k je spíš vodnĂ­k. Kurvy to tu nemaj´ lehkĂ˝. MusĂ­ umìt plavat, když šlapouÂ… vodu. LidĂ© si pøed vlastnĂ­m prahem nezametou. V oknì sedĂ­ rybáø. Má nahozeno a chytá… Z vedlejšího okna žena vylila škopĂ­k. Trocha špĂ­ny plave na vodì, ale kukavĂąz nejede…“
  Už bylo øeèeno, že oè vĂ­ce je na vĂ˝stavì vtipu slovnĂ­ho, o to mĂ©nì fotografickĂ©ho. Ovšem nìkterĂ© kousky pøeci jen prokazujĂ­, že se legraci podaøilo procpat i do zábìru. Ty se vesmìs opĂ­rajĂ­ o kombinaci dvou elementĂą a jejich vĂ˝znamovĂ© èi tvarovĂ© žertovnĂ© kolize.
  Tøeba velkoplošnĂ˝ snĂ­mek Pisa a Pisa, kde slavná šikmá vìž míøí do rozkroku ženy, nebo snĂ­mek dcery Klárky nazvanĂ˝ UV podprsenka, kde (budoucĂ­) intimnĂ­ partie dìvèátka halĂ­ sluneènĂ­ brĂ˝le. Poutavì též vyznĂ­vá Amerika – symboly, kde nad vlajĂ­cĂ­mi státnĂ­mi zástavami USA pøelĂ©távajĂ­ volnĂ­ ptáci, opìtovnĂ˝ fĂłrek na fotce Jedna sopka èinná, druhá neèinná, kterĂ˝ stavĂ­ do kontrastu vulkán a ženskĂ˝ klĂ­n, nebo Porno, s exotickou kvìtinou, jež vypĂ­ná ohromnĂ˝ šlahoun jakoby do „vagĂ­ny“ rozeklanĂ©ho vrcholu vegetacĂ­ porostlĂ© hory.
  Shrnuto a podtrženo, ohromujĂ­cĂ­ho umìnĂ­ si v radnici od UpĂ­ra neužijete. Jeho vĂ˝stava má ovšem svìží, vtipnĂ˝ náboj, kterĂ˝ jejĂ­ prohlĂ­dku uèinĂ­ pøíjemnou širokĂ© škále veøejnosti.
Raport, 4. 3. 2003