| ||||||
lechetný dar dcery slavného malíøe rozíøil sbírku galerie RABASOVY GRAFIKY ZA KORUNU Marek Bradáè RAKOVNÍK. Stejnì jako u èlánku o výstavì Jiøího rámka i v reportái o nové výstavì v Rabasovì galerii chybí fotografie vystavujícího umìlce. Zatímco vak rámek svou tváø nikde v síni nezveøejnil, mistr, jen ukazuje svá díla ve Vysoké ulici, si jí pro výstavu dokonce sám zvìènil. A to dokonce pøed edesáti lety! Kdo e to je? Nikdo mení ne mu, jeho jméno hrdì nese rakovnická galerie. Václav Rabas. Snad není èlovìka, který by se po pøeètení úvodního odstavce domníval, e v galerii vystavuje pan domácí. Ani nemusíte být znalci výtvarného umìní, abyste vydedukovali, e Rabasovka dává na odiv díla slovutného mistra in memoriam. Pokud vak máte povìdomí o èinnosti RG alespoò mlhavé, stejnì se nezbavíte otazníku. Galerie pøece nabízí Rabasovy obrazy ve stálé expozici, tak jakápak vernisá. Jene RG ve ètvrtek øadovým vernisáním aktem skuteènì nabídla kulturní veøejnosti nového Rabase. Jak to dokázala, kdy tento slavný umìlec je delí dobu na pravdì boí? Urèité vodítko nabídne velice strohý název výstavy Rabas: Grafika. Ti, co se o náplò síní zajímají, toti jistì ví, e stálou expozici tvoøí Rabasovo krajináøské dílo. Ostatnì, jako realistický krajináø bývá malíø nejèastìji prezentován. Ovem ani tím není záhada zcela vyøeena. Srdeèní pøíznivci RG toti ví, e nìkolik mistrových grafických listù galerie vlastní. Definitivní odpovìï pøinesla a pøítomnost paní Jitky Bureové v první øadì Heroldovy sínì. Tato elegantní støíbrovlasá dáma, malíøova dcera, darovala galerii rozsáhlé grafické dílo svého otce za symbolickou jednu korunu. Jetì ne se na závìr paní Jitka dojatì rozvzpomnìla na osud tìchto grafik, ze tøí ètvrtin zaplnìnou Heroldovu síò potìila hudební vloka flétnistky Barbory Polánkové a klavíristky Milady Novákové a pøedevím pak zasvìcený proslov øeditele galerie, akademického malíøe Václava Zoubka. Ten auditorium ve zkratce provedl vemi podstatnými zákrutami Rabasova umìleckého ivota, aby tím napomohl k hlubímu porozumìní prezentovaného materiálu a docenìní jeho výjimeènosti. Pøednì, poprvé v historii lze takto ucelenì pochopit mistrùv umìlecký vývoj. Jak u jsme uvedli, vìtina milovníkù výtvarného kumtu jej stále pohøíchu vnímá hlavnì jako poctivého a øemeslnì abnormálnì zruèného krajináøe; noblesní kvalita dosud nejrozsáhlejí vystavené kolekce Rabasovy grafické tvorby jim jistì vezme dech. Ten vak nebere jen kvantita. Rabas zde in memoriam do základù boøí svùj krajináøský mýtus. A nejen krajináøský Václav podává pádný dùkaz o tom, e i on, navzdory pøedsudkùm, byl schopen dobøe se zhostit figurální kresby. Evidentnì mu v tom prospìla kola Maxe vabinského na praské akademii, kterou po pøeruení studia mistr nastoupil. Galerijní výstava také velmi dobøe nastiòuje symbolismus, který Rabas do svých grafik vkládal. Lapidárnì øeèeno, dìveèku se snopem v ruce nezhmotnil jen jako reálný odraz skuteènosti, ale do díla zakomponoval mnohem více metafor a pøenesených významù, které se se nìmi neodmyslitelnì pojily. Na zdech sínì se rovnì èitelnì obnauje Rabasùv tvùrèí posun v momentì, kdy zaèal takøka výhradnì pouívat døevoryt a linoryt (autentické propriety odpoèívají pod sklem). Koneènì, za takøka a reprezentativní lze oznaèit tématický materiál, který se po letech úmorné práce (Rabasovy grafické listy se dnes nesmírnì tìko shánìjí) a lechetném daru paní Bureové podaøilo galerii nashromádit. Zde máme na mysli jeho kniní ilustrace a cykly Èeské hlavy a Matce. Co se týèe komerènìjích ilustrací, za pozornost nepochybnì stojí obálky knih Löwensköldùv prsten od Selmy Lagerlöfové, Bláznivý mìsíc z pera Frantika Kropáèe nebo Smr od Jana Knoba, vesmìs pocházejících z roku 1927. Z portrétních Èeských hlav, vytvoøených v roce 1923, pak patrnì nejvíce zaujme busta T. G. Masaryka, Boeny Nìmcové a Bedøicha Smetany, z figurálního cyklu Matce potom za nejpoutavìjí vyberme legendární Rozsévaèku a dvojici drobnìjích prací plných pochopení a úcty k enì jako takové Dvojí bøímì a Na sklonku dní. Celkovì vzato, po projití nabízené kolekce si návtìvník jasnìji uvìdomí, proè si jméno Václava Rabase rakovnická galerie vybrala do svého títu. Ale velmi pravdìpodobnì si toho uvìdomí mnohem více, co je po takøka 70 letech od zrodu dìl pro Rabase vìru skvìlá vizitka. Raport, 11. 3. 2003 |