RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1741
Recenze: Lucie Zejfartová, Dagmar Duždová a Gum Ho Shin
POVEDENÝ MEZINÁRODNÍ VOKÁLNÍ VEČÍREK
Marek Bradáč

  RAKOVNÍK. Pozoruhodný koncert pro soprán a basbaryton hostila ve čtvrtek večer Heroldova síň Rabasovy galerie. V repertoáru se skvěly především ukázky z operních děl.
  Čtvrteční komorní večer měl tři hlavní protagonisty. Pro ně platí jednoduchá rovnice „ač mladí, velmi šikovní a úspěšní“. Stačí, když si ve stručnosti prolétneme jejich vizitkami.
  Sopranistka Lucie Zeifartová, mimochodem jediná Češka ze trojice vystupujících, se může pochlubit relativně nejmenším množstvím úspěchů. Tato studentka HAMU může za patrně nejprestižnější považovat devítku představení originálního nastudování Mozartovy Figarovy svatby v rámci Zomeropera Alden Biesen v Belgii (Lucie zde zosobnila Zuzanku) a ztvárnění role Amora v opeře Dafne od Marca di Gagliana na Barokním festivalu ve Valdicích.
  To klavíristka Dagmar Dužďová, půvabná Slovenka, která mistry hlasu po celý večer doprovázela, je přeci jen jiné eso. V současnosti působí jako korepetitorka na Royal Scottish Academy of Music and Drama v Glasgow. Mezi její největší interpretační úspěchy může nepochybně řadit jak spolupráci s Alexandrem Stěpanovem, profesorem hry na klarinet na Petrohradské konzervatoři, nebo korepetitování na mistrovských hodinách britských umělců tak zvučných jmen, jako jsou barytonista Sir Thomas Allen, violoncellista Robert Cohen, kontrabasista Thomas Martin nebo klavírista Malcom Martineau. Těžko říci, jak to všechno stihne, ale k tomu všemu Dagmar ještě působí jako korepetitorka Bratislavského akademického sboru a skotských sborů Glasgow School´s Choir a North Lankashire Voices.
  Jediný mužský účastník večera disponuje obdobně lichotivým renomé. Jihokorejský basbarytonista Gum Ho Shin se prodral na mezinárodní scénu dík studiu na glasgowské akademii. Již během něj získal řadu prestižních studentských ocenění. Pro debut na profesionální operní scéně mu byla souzena Belgie, přesněji Zeifartové dobře známý festival v Alden Biesen. Ostatně, Gum je Luciin „dobrý známý“ i na pódiu. Zatímco ona zpívala Zuzanku, on Figara. Gum má však v rukávu ještě jeden trumf; jeho zatím posledním angažmá bylo ztvárnění role Imperial Commisioner Bonze v slavném kousku Madame Butterfly. Nikoli jedinkrát, nýbrž během čtyřměsíčního turné po USA a ve spolupráci s London City Opera.
  Z výše uvedeného je patrné, jak kvalitního přednesu se ve čtvrtek Heroldova síň dočkala. Pohříchu, počet obecenstva a prázdných židlí se skoro blížil poměru 50:50, ovšem ani umělce, ani „zbylé“ publikum to v ničem nerozhodilo.
  První polovinu koncertu si každý pěvec poctivě držel své sólové úseky. Gum se nejprve představil v pětidílném „lovesongu“ Dichterliebe Němce Roberta Schumanna, aby poté předal žezlo Lucii. Ta, po Němcově „strnulém popu“, přinesla svěží závan osobitého lyrismu, vycházejícího z norské lidové písně, v podobě čtveřice písní minicyklu Morgentau od Edwarda Hagerupa Griega.
  Návrat do teplé části Evropy si dvěma italskými písněmi vybral opět Gum. Slunný jih připomněla i Lucie, a to árií Serpiny z opery La Serva Padrona od předčasně zesnulého představitele tzv. neapolské školy, Giovanni Battista Pergolesiho. Těsně před přestávkou tento vrchol raně komické opery vystřídal Jihokorejec hřejivou českou klasikou, dvojicí Biblických písní Antonína Dvořáka. Lucie pak první polovinu definitivně uzavřela dvojdílnou ukázkou z cyklu V národním tónu.
  Kdyby někdo přišel do síně až na druhou polovinu, byl by v šoku. Zatímco ta první se nesla v obvyklém „komorním“ duchu, hned v úvodu druhého skočila Lucie Gumovi do náruče! Mohl za to duet Figara a Zuzanky, ve kterém oba protagonisté rozjeli v rámci možností i originální herecké etudy. Obecenstvo šílelo.
  Po árii se pak dočkal jak Richard Wagner (Tannhäuser), tak Giuseppe Verdi (Síla osudu), Giuseppe Puccini (Turandot) i náš Antonín Dvořák (jak jinak, Rusalka). Duet z Mozartovy opery Don Giovanni pak velice povedený mezinárodní vokální večírek završil.
Raport, 2003