RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1433
Recenze: Jarmila Malátová – malované sochy
RELIÉFNÍ ŠPERKY PLNÉ SYMBOLICKÉ NĚHY
Marek Bradáč

  RAKOVNÍK. Nebývá zvykem, aby se jeden a týž umělec objevil ve stejné výstavní síni v tak krátkém časovém horizontu jako Jarmila Malátová. Prezentace jejích děl ve výstavní síni Rabasovy galerie na radnici však má i po sotva tříleté „přestávce“ své náležité opodstatnění. Cyklus jejích malovaných reliéfů vyšperkovaných drahokamy oplývá originalitou i kvalitou řemeslného zpracování.
  
  Dvaasedmdesátiletá sochařka, absolventka PF UK a žákyně Karla Lidického a Cyrila Boudy, se ve výstavní síni na radnici se svou tvorbou poprvé pochlubila v závěru roku 2000. Její náplň tvořily především trojrozměrné plastiky a sochařské kresby, avšak již tehdy paní Malátová na sebe upozornila drobnými reliéfními pískovcovými soškami.
  Jak vylíčil ředitel RG Václav Zoubek, asi rok poté se vlastně náhodou setkal s pracemi sochařky znovu – tentokráte mu ukázala svou nejnovější tvorbu na vzorku přítomném v kufru vozu. Byl to krásný reliéf vyzdobený malbou a drahým kamenem. Na přání autorky reagoval ředitel pregnantně; díky tomu se ve čtvrtek 29. května Malátová po sotva tříleté pauze mohla „vrátit na místo činu“, aby za asistence poměrně slušného počtu přihlížejících (který však nepřekračoval „dýchatelnou“ normu) veřejně prezentovala svou nejnovější kolekci.
  V ní hraje zmíněnou cestou krášlený drobný reliéf jednoznačně prim. Trojrozměrné sochy cíleně upozadila; na radnici vystavuje pouhé tři kusy Zrození tvaru, Příroda a Měkké tvary. Avšak ani tyto pískovcové skulptury nenechává v přírodní kráse – dvě z nich obdarovala barvou metodou polychromie. Ladem paní Jarmila nenechala ležet ani kresby. Jelikož šestice tématicky kopíruje hlavní „reliéfní“ podíl výstavy, nechme jejich atmosféru vysvitnout níže.
  Jak je patrné z jednatřicítky vystavených reliéfů, Jarmila Malátová se čím dál více noří do náruče světa duchovních sil. Obrací se k hodnotám, na které dříve přesýpací, nyní tikající či rovnou digitální hodiny nemají vliv. Reflektuje jak majestátnost přírody, která ji v harmonické dokonalosti obklopuje v „pozemském“ měřítku, tak bezbřehost vesmíru a energií z něj proudících.
  Zprostředkovatelem oné reflexe je jí dávný výtvarný symbol ušlechtilosti a mýtické symboliky – drahý kámen. Ten nechává tajuplně ukotven v rozměrově drobném, takřka dvourozměrném reliéfu. Barevně střídmý pískovec totiž jen mírně brázdí vrypy, takže svými jemnými proporcemi budí nadmíru mírumilovný dojem. Přímo do něho nebo do jeho okolí, které zvýrazní malbou v sytých (nejčastěji pastelových) odstínech, pak zasadí vybroušený kámen jako symbol nehynoucí, čisté dominanty přírodních sil.
  Ten se pak stává jakousi uměleckou třešní na reliéfním dortu. Červeň oné pomyslné třešinky ovšem není barevným jedináčkem. Malátová užívá krom červeného karneolu i čirý křišťál, zelený malachit či modrý achát, což jí přináší dostatečně pestré vyjadřovací spektrum symboliky. Exklusivitu a jakousi „nadpozemskou“ výlučnost kamene pak zdůrazní zlatou či stříbrnou „fólií“; v těchto honosných rukavičkách jej pak pískovec drží v náručí.
  Harmonický efekt pak sochařka podtrhuje sladěním „celkového balení“ – podkladovou plochu i rám zasklených „kvádříků“ s reliéfem vždy nechá precizně korespondovat s převažující barevnou náladou „okolní krajiny“ reliéfu.
  Přestože se při prohlídce někdo patrně neubrání pocitu jistého stereotypu, neboť formátově i koncepčně jsou si díla velmi podobná, a přestože někomu nemusí imponovat jejich příliš „něžná“, až naivní vyjadřovací „rétorika“, originalita nápadu a řemeslná kvalita jeho ztvárnění však takřka určitě budou v hodnocení dominovat. Navíc je možné nechat oči odpočinout na osobité kresbě či volné plastice, takže se k „reliéfním šperkům“ vždy rády vrátí.
Raport, 2003