 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 3 |
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. V minulém čísle jsme se z kapacitních důvodů s koncertem Bohdany Horecké a Kristiny Krkavcové v Heroldově síni Rabasovy galerie pouze poškádlili. Nyní mu splácíme dluh reportáží v rozsahu, který si zaslouží.
Bohdana Horecká a Kristina Krkavcová mají leccos společného. Mladý věk – Kristině je 22, Bohdana nedávno oslavila třiadvacátiny. Obě se seznámily v Ostravě během studia Janáčkovy konzervatoře. Jako třetí prvek je spojuje lokalita současného působení - obě studují na HAMU v Praze. Karlovarská rodačka Bohdana ve 3. ročníku u prof. Daniela Veise, Kristina, rodačka z Opavy, ve druhém, u prof. Ivana Klánského. Konečně za čtvrté, obě uspěly na mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec. Violoncellistka Bohdana se stala laureátkou roku 1997, klavíristka Kristina o rok později obsadila 3. místo.
Z výše uvedeného je jasné, že se režie koncertu nechopili žádní benjamínci. Mimochodem, tím ovšem není výčet ukončen. V roli „otáčeče Kristininých not“ se objevil Martin Kasík, jeden z našich nejlepších mladých klavíristů, kterého jste mohli naposledy vidět v TV při benefičním koncertě pro Karlův most, kde si úlohy s Kristinou vyměnil. Jako perličku dodám, že do Rakovníka přijel přímo ze svého turné po USA. Na jednu perličku se dostane i u Bohdany. Ta se do Rakovníka ráda vrací; s matkou, rakovnickou rodačkou, za prarodiči. Pak se není co divit, že tento koncert o poslední – přestupný – únorový den byl již její třetí zdejší.
Téměř dvouhodinové představení bylo koncipováno jako kříženec sólových a společných vystoupení. Úvod obstarala Bohdana natolik výmluvnou interpretací Suity na moravskou lidovou píseň Pavla Helebranda, že vzaly za své všechny předsudky, které by vůči její relativní umělecké nezralosti leckdo mohl ventilovat. Samozřejmě, RG hostila mnohem větší esa, dokonce i v tomto nástroji. Nicméně Bohdana, při své citelné plachosti a až panenské čistotě, je velmi vroucí. A to je u hráčů na smyčcové nástroje plusem k nezaplacení.
Po líbezných „českých“ tónech způsobila šok více jak půlhodinová adaptace nepředstavitelně harmonicky složité Sonáty d moll, op. 40 Dmitrije Šostakoviče, ve které k Bohdaně do světel reflektorů usedla už i Kristina. Vžitou terminologií pop-music by jej recenzent označil za ryze nekomerční dílo. Jemné interpretační nedostatky úvodních dvou vět vyvážilo báječně podané, mimořádně ponuré Largo, ve kterém, dlužno přiznat, již pozornost posluchačů na některých místech klesala, aby vše vyústilo ve finální, harmonicky daleko čitelnější Allegro plné grandiózně „šílených“ minutových sól pro oba nástroje.
Po přestávce Kristina sólově kompenzovala obtížnost předešlého opusu kvapnou „líbivkou“ Francouzské suity E dur č. 6 J. S. Bacha. Co se týče žánru, třetí razantní změna. Datem zrodu nejstarší položka repertoáru se bohužel ukázala jako nejslabší. Pozor, nikoli vinou interpretky, nýbrž velmi frekvenčně zúženým „kulatým“ zvukem křídla, a pak také etudovým, „prstokladově masakrujícím“ drilovém charakteru suity. Všechna úskalí a nástrahy však KK elegantně překonala.
I do „čtvrtice“ změna. Závěr koncertu přinesl modernu s občasnými, z dnešního hlediska již mírně „popovými“ prvky tradičního anglického folklóru – Koncert pro violoncello a klavír e moll britského autora přelomu 19. a 20. století Edwarda Elgara byl oproti Šoštakovičovi takřka procházkou růžovým sadem. Chytré a příjemné pohlazení na konec.
Možná právě ta zdánlivá nedospělost protagonistek nepřivábila do „krmelce“ síně více divácké „zvěře“. Možná část stálé klientely podlehla chuti, vůni a zvuku vždy fantastického Spiritual Kvintetu. Ale nás 27 v sále bylo svědkem sice stylově značně rozháraného, ale v mnohém nesporně velmi inspirativního a osvěžujícího večera. Vůbec mě nemrzelo, že jsem kolegovi Šváchovi pro ten den Spiritual „půjčil“.
Raport, 12. 3. 2002
