 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 8 |
RABASOVKA HOSTÍ PROJEKT ORBIS PICTUS: EUROPA
Marek Bradáč
RAKOVNÍK. K vizi integrace budoucí Evropy očima předních evropských osobností se nyní připojil i Rakovník a to ve čtvrtek zpřístupněnou výstavou v Rabasově galerii v rámci projektu Orbis Pictus: Europa.
Iniciativa české umělecké společnosti Orbis Pictus: Europa probíhá pod záštitou Senátu České republiky a za spolupráce s Českými centry a Odbory kultury příslušných místních úřadů. Jejím cílem je přispět kulturním potenciálem k prosazování myšlenky evropské integrace na co možná nejširším fóru.
Podstata projektu je skryta v myšlence vytvoření tzv. Nekonečného obrazu Orbis Pictus: Europa. Umělci jednotlivých zemí jsou vyzýváni, aby svobodně svým osobitým způsobem prezentovali ideu sjednocené Evropy třetího tisíciletí na vymezené části malířského plátna a navázali přitom na díla těch, kdo takto přispěli již před nimi. Jak se píše ve společném prohlášení Projektu, „je třeba mít na paměti, že kultura zprostředkovává vzájemné poznávání jednotlivých národů v oblastech mnohem bližších, než jsou jednání významných státníků či managerů.“
Od 13. června minulého roku, kdy byl projekt zahájen v Senátu na Valdštejnském náměstí, se tak stalo v holandském Naardenu, českých centrech v Paříži, Vídni nebo Bukurešti. Letos naši zem poctily jen dvě výstavy, a to v Turnově a právě u nás, v rakovnické Rabasově galerii, jako tzv. druhá linie Projektu.
Vznik a osudy díla o individuálním formátu zhruba 70 × 50 cm, které je přítomno na malířském stole i v Rabasově galerii, zachytí dokumentární film. Navíc, Nekonečný obraz bude patrně aspirovat na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Projekt Orbis Pictus: Europa by měl probíhat v horizontu několika let. V případě vstupu ČR do EU by byl dokončen v Bruselu, jinak v některém adekvátním evropském městě.
Stejnojmenná umělecká společnost jde však ve svých záměrech ještě dále. Jednotlivé pásy díla vzešlého z Projektu budou vystavovány jako souborné dílo i po částech. Cílem Umělecké společnosti je totiž nadále prohlubovat kulturní a společenskou spolupráci mezi evropskými národy.
Členy inkriminované společnosti jsou malíři Lubomír Pešek (předseda společnosti a autor projektu Orbis Pictus: Europa) a Ivan Bukovský (místopředseda), dále pak členové výboru společnosti, sochaři Petr Císařovský a Ellen Jilemnická. Všichni tito umělci prezentují svá díla i v Rabasově galerii. Pojďme na ně nahlédnout alespoň spěšným okem.
U Ivana Bukovského (1949) nacházíme evidentní absenci tématických zábran. Své imaginární vnitřní vize realizuje dynamicky, barevně hutně a trefně. Expresivní symboly přetavuje do magických, až naturalisticky vyostřených podobenství. Jeho lidské předlohy mají nezřídka podobu bezmocných rozmašírovaných těl bez tváře, snad po pádu z výšky, snad na pitevním stole. Postmodernisticky zobrazuje aktuální přítomnost minulého děsu.
Lubomír Pešek (1952) na to jde poněkud jinak. Není tak koloristicky tvrdý a tématicky nesmiřitelný. Ani geograficky popisný; u Peškových zasněných krajin nenajdete „nahoře“ nebo „dole“. Naleznete jen vpravdě nekonečnou pláň napěchovanou cizelovanými detaily. Jejich působivost umocňuje kombinovaná technika, která v jemné, šedočernokrémové kombinaci navozuje pocit mýtické, nedosažitelné, ale přeci živé, dýchající krajiny.
Sochařka Ellen Jilemnická (1946) se krom dvojice kreseb prezentuje především portréty. Nikoliv však kompletními; ať v pálené hlíně nebo sádře, hlavě vždy chybí část. A to překvapivě část od úst výše. Tyto „rozbité“ busty tak navozují pocit krize identity jedince. Tuto interpretaci posiluje i jediné dílo s kompletní tváří, sádrová Brána, kde mírumilovný obličej podpírá šestice podivných pilířů.
Poslední z vystavujících, Petr Císařovský (1950), se prezentuje pouze čtveřicí děl, a to je na zevrubnější popis přeci jen trochu málo. Navíc, když každé z nich má trochu odlišnou povahu. Kousek Čakra je jednolité, vyloženě expresivní, imaginativní dílo, u Objektu zase Císařovský zkombinoval pestrou paletu trubek a kovových plátů. Nahrubo opracovaná, masivní Sedící je zase prosta detailů, kdežto plochý, takřka „dvourozměrný“ Chodec se těší z pečlivě vypracované spony u opasku.
Ať už patříte k vyznavačům odvážného, drsného umění, nebo naopak ctíte krásu jemnější výtvarné práce, každopádně si nenechte ujít příležitost vidět poslední výstavu „Rabasovky“ v tomto roce. Projekt Orbis Pictus: Europa bude v Rakovníku ke shlédnutí do 12. ledna.
Raport, 10. 12. 2002
Svitek malířského plátna jako poselství
(zr)
Vyučený umělecký kovář, absolvent soukromého studia sochařství, někdejší frekventantka sochařsko – kamenické školy v Hořicích a malíř, vzešlý ze Smetanova ateliéru. Čtveřice zralých výtvarníků, kteří už všichni začali první decenium svého života s koncovkou –sát se sešla k velmi zajímavému projektu s názvem Orbis pictus : Europa. Dali dohromady malířsko–sochařskou výstavní kolekci a vyslali ji na cestu po galeriích evropských měst, užívajíc tak své umění jako komunikační prostředek, vznášející se nad pomalu již otřelými výroky, diskusemi a nevyřčenými otazníky o z nutnosti se integrujícím Starém kontinentu.
Svým celkem pětatřiceti obrazům a sochám ze sádry, hlíny i kovu přibalili na tu dlouhou cestu dlouhý svitek malířského plátna. Každé město, kde se jejich díla zastaví k odpočinku a rozmluvě se svými obdivovateli i kritiky, má tak šanci prostřednictvím svého uměleckého mluvčího – místního malíře – přidat k výstavnímu souboru jeden obraz. V Rakovníku našel tento projekt přístřeší v Rabasově galerii. Ve vnímavém období na přelomu roku se tak nabízí možnost pročistit svou mysl od reliktů všednosti při procházce kolem kovaných soch Petra Císařovského, maleb kombinovanými technikami Lubomíra Peška, sádrových či hliněných soch a kreseb Ellen Jilemnické nebo rozměrných pláten Ivana Bukovského. Právě expresivita Bukovského figurálních maleb patří nesporně k akcentům, mimochodem velmi dobře komponované, výstavy. Ikaros, Odpadky nebo Strážci času divákovo nitro rozhodně nekonejší. Výjimkou je harmonicky rozvržený a tlumenými barvami pojednaný Sen. Jilemnické otevřené hlavy z terakoty, zhrubělé šamotem jsou v protikladu k úbělu jejích sádrových plastik. Sochařka představuje i jednu svoji práci v bronzu, avšak její nesporné sochařské mistrovství dokumentuje Úzkost opět v pálené hlíně. Téměř kovová šedavá patina obrazů Lubomíra Peška s opakovaně vkomponovaným křížem je v harmonizujícím protikladu k někdy až fauvismem zavánějící Bukovského expresivitě. Císařovského industriální kompozice a kovové plastiky svou robustností a hmotností rozhodně nepotlačují kompoziční a myšlenkový náboj.
Rakovnická štace projektu Orbis pictus je hodna závažnosti ročního období, ve kterém ji naše město hostí. Obraz, kterým ji na nekonečném pruhu plátna obohatí náš Václav Zoubek, bude rakovnickým pozdravem uměním oslovované Evropě.
Objektiv, 23. 12. 2002
Petr Císařovský, Chodec (kované železo)
Svitek plátna je doplňován příspěvky k výtvarnému poselství