 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 5 |
krajinářské kresby
Středočeská galerie v Praze
Malá síň RG
23. února–22. dubna 1984
vernisáž 23. února 1984 v 16.30 h
Výstavu uvede Jan Rýz, pracovník Středočeské galerie
Odešel prvý druh z řady mladých umělců, kteří po válce se vrátili ke svému dílu a k osvětové práci v Umělecké besedě.
Doba příliš krátká, abychom bez bolesti se mohli smířit s osudnou skutečností, abychom mohli pochopit řád věčného koloběhu života a reagovat naň bez hlubokého pohnutí a soucitu. A přece jak mnoho práce a dobrého díla lze za pouhých deset let vykonat.
Jak solidní musil být základ, jak zdravé byly kořeny umělecké osobnosti Boháčkovy, když v krátké lhůtě, která mu byla osudem určena k tvorbě mužných let, mohl vytvořit dílo tak vzácných hodnot, když po krátké době deseti let můžeme konstatovat žeň tak úrodnou a zralou.
Jak čistý a neporušený byl bánický sen, který zde byl tak bohatě realizován.
Věrný ideálům svého mládí, které prožil na jediné vrásce Země, jedné z těch, které se hluboko zařezávají do úrodné roviny rodného jeho kraje na Mladoboleslavsku, vrací se po válce do své světničky, kde se svou rodinou v naprostém odříkání žil svůj příkladně skromný a nenáročný život. Navazuje na své předválečné období uvědomělou kompoziční tvorbou, oživovanou ujasněným a oproštěným studiem skutečnosti, resignuje na všecku světskou slávu a vrací se zcela zaujat jen pro práci na své líše a nezná nad ni jiné rozkoše po celý další žívot. Srůstá lidsky zcela se svým krajem, ve kterém kořeny jeho tvorby nacházejí bezpečně nové zdroje růstu.
Světlo, které poskytovalo okénko nízké jizby, a kout u prostého rodinného stolu to byla jeho dílna. (Velký prostorný ateliér byl ideál, který zůstal umělci nesplněn, stejně jako zůstala nesplněna touha po možnosti realizace děl v tom měřítku pro které byla myšlena.)
V uzounkém světě své lidské existence srůstá stále těsněji se svou prací, že snad nebylo dne v jeho životě, kdy by myšlenkově se byl od ní odklonil.
Uctíváme dnes dělníka, kterému práce byla vším. Práce uvědomělá a cílevědomá. – Miluje Francouze, ale staví na hodnotách domácích. Sta a sta studií, se kterými jsme se mohli seznámit v jeho pozůstalosti, svědčí, jak usilovně a poctivě se probíjel ke svému pojetí české krajiny a za organické spojení této krajiny s člověkem, který z ni vyrůstá, a především o formové vyjádření tohoto více duchovního problému doby.
V podstatě lyrik – můžeme říci vedle Preislera největší náš lyrik v přítomnosti – dospivá v posledních dílech až k přísně monumentální závažnosti a pokračuje tak v cestě, kterou se ubíral Antonín Slavíček.
Pořádajíce posmrtnou výstavu svého kamaráda, měli jsme především na mysli ukázat nejpodstatnější složky jeho tvorby, zejména vrcholné období posledních dvou let, a prosíme českou veřejnost, zejména uměleckou, aby dílu Boháčkovu věnovala zaslouženou pozornost. Výtvarníci Umělecké besedy se vynasnaží i v letošním svém sborníku Životě podat ucelený obraz jeho osobnosti.
Omezuji se proto v této chvíli, takřka nad čerstvě nasypaným rovem, na vyslovení našeho smutku nad odchodem jednoho z nejlepších kamarádů a spolupracovníků. Svým horoucím zaujetím uměleckým byl příkladem všem nám, kterým proud života soukromého i veřejného uložil zejména po převratě i jiné povinnosti než čistě individuální práce umělecké. Byl nám živým obrazem ryzího umělce.
Byl nám ale také vzorem krásného člověka.
I kdyby nebyl Boháček zanechal dílo tak krásné a bohaté, byl by odchod jeho pro ty, kdo ho znali, stejný bolestný. Člověk po kterém zůstane v duších současníků mezera a v srdcích tesknota. Člověk, který zlepšuje svět a činí život krásnějším již svou prostou existencí. Boháček neměl za živa nepřátel. – Nechť se stanou jeho přáteli všichni, kdo se seznámí s jeho odkazem!
Václav Rabas – slouo na rozloučenou nad hrobem 27. srpna 1928
Životopisné údaje
Karel Boháček účastník nástupu genenace, která na počátku dvacátého století obnovila aktivitu a význam Výtvarného odboru Umělecké besedy v našem umění se narodil 4. srpna 1886 ve Velkých Zamachách u Mladé Boleslavi. Po studiu Keramické školy v Bechyni, studoval od roku 1903 pražskou Akademii ve školách profesorů V. Bukovace, R. Ottenfelda, F. Thieleho a K. Krattnera. Na jaře roku 1909 se seznámil s Václavem Rabasem, Janem Šedivým, Josefem Vokálkem a vstoupil s nimi do Umělecké besedy. Stejně jako během studia žil střídavě v Praze a Zamachách. I. světovou válku prožil v zákopech a lazaretech. Na bojištích ruské a italské fronty byl dvakrát raněn. Ke své tvorbě se vrátil až po válce již trvale usazen doma v Zamachách, tady v tíživých hmotných podmínkách chalupničil a maloval. Vystavoval s Uměleckou besedou po prvním předválečném vystoupení v roce 1910 ještě v letech 1920–1922 a 1927. V roce 1927 se u něho projevila tuberkulosa. Léčil se v sanatoriu na Pleši. Po operaci 21. srpna 1928 zemřel v Praze.
| 1. | Krajina | uhel | |||
| 2. | Krajina | uhel | |||
| 3. | V horách | pastel | |||
| 4. | Krajina | akvarel | |||
| 5. | Krajina | pastel | |||
| 6. | Krajina | pastel | |||
| 7. | Krajina | pastel | |||
| 8. | Stromy ve stráni | tužka | |||
| 9. | Krajina s vesnicí | tužka | |||
| 10. | Pole | akvarel | |||
| 11. | Hory | akvarel | |||
| 12. | Dům pod kopcem | akvarel | |||
| 13. | Pole | akvarel | |||
| 14. | Vesnice | tužka | |||
| 15. | Pole | akvarel | |||
| 16. | Krajina | akvarel | |||
| 17. | Krajina | tužka | |||
| 18. | Stráň se stromy | tužka | |||
| 19. | Krajina s povozem | tužka | |||
| 20. | Cesta v lese | uhel | |||
| 21. | Krajina | tužka | |||
| 22. | Krajina | tužka |
Výstavu uspořádala Rabasova galerie v Rakovníku ve spolupráci se Středočeskou galerii v Praze. Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku. Autor textu Václav Rabas – podle knihy „Cestou – stati a zápisy“ NČSVU Praha 1958. Náklad 300 výtisků. Povoleno SKNV Praha čj. kult 223/84. Vytiskly Tiskařské záv. n. p. Pnaha, prov. 64 Rakovník. 5049 84
