RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2
Miroslav Pangrác
z ranné i současné malířské a sochařské tvorby
Rabasova galerie v Rakovníku
Středočeská galerie v Praze
Malá síň RG a Výstavní síň muzea
20. září–28. října 1984
vernisáž 20. září 1984 v 17.00 h ve Výstavní síni muzea

     výstavu zahájí ředitel Středočeské galerie v Praze Josef Schlesinger, akademický malíř
     o díle Miroslava Pangráce promluví Dr. Vlastimil Vinter


Podobizna dívky, 1955–57


Pieta na barikádě, detail, 1951


Miroslav Pangrác


Zimní ráno v Rakovníku, 1945


Nádraží v Rakovníku, 1958


Polní cesta, 1970


Otík, 1956


Děcko v šátečku, 1955


Podobizna malíře Arnošta Folprechta, 1969–70


Podobizna národní umělkyně Otýlie Beníškové, 1954


Dášenka, 1963–64


Mireček, 1972–73


Vystěhovalci (motiv z okupace), 1963–67
     KAŽDÝ ČLOVĚK SE VE ZRALEJŠÍM VĚKU rád alespoň ve vzpomínkách vrací do míst svého dětství a mládí, tím spíše pak umělec, který tu nachází nejen návaznost na minulé zážitky a inspirační zdroje, nýbrž také citové impulsy pro další tvůrčí práci. Nalezli bychom k tomu mnoho dokladů v literatuře, hudbě i výtvarném umění. Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, akademický sochař, vyjadřuje svůj stálý vztah k rodnému Rakovníku, s nímž jsou spojeny počátky jeho umělecké dráhy, nyní také výstavou, zaměřenou především na raná výtvarná díla. Tato hlavní část výstavy je umístěna v budově muzea, doplňující pohled na novější a soudobou umělcovu tvorbu je instalován v prostoru Galerie Václava Rabase.
     Miroslav Pangrác projevoval výtvarné sklony a nadání již v časném mládí. Jako chlapec se rád pohyboval v malebných koutech starého Rakovníka, jehož dávnou historii připomínaly zbytky středověkých opevnění s Vysokou branou. Výtvarné podněty mu přinášely také pořádané výstavy – Rakovnické salony, na nichž byli zastoupeni i autoři tak zvučných jmen, jako byli malíři Václav Rabas, Vojtěch Tittelbach, Antonín Pelc, Pravoslav Kotík, či sochaři Josef Fojtík a Václav Markup. Profesoři kreslení tamnějšího gymnázia, František Lexa a Rudolf Puchold chodívali se svými studenty kreslit do města a okolí a Miroslav Pangrác se k nim často přidružoval. Výtvarné snažení podporoval i jeho učitel kreslení na měšťanské škole Jan Mostecký. První olejomalbu na motiv starého Rakovníka vytvořil již v 16 letech a jeho přáním bylo státi se malířem. V roce 1940 vznikl rovněž portrét jeho dědečka. Z následujícího roku to byly např. čtyři obrazy, charakterizující na krajinných motivech roční období, a malba Babiččina kuchyně. Když v roce 1941 dokončil měšťanskou školu, přijal ho do své keramické dílny v Rakovníku sochař František Nonfried, absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Kromě toho, že pokračoval v kreslení a malování, přišel zde Miroslav Pangrác po prvé do styku se sochařskou hlínou a vedle méně náročných dekorativních reliéfů modeloval i figurální plastiky na sociální motivy (Žebrák, Metař, Loučení – matka s dětmi), které spolu s početným souborem jeho obrazů bylo možno v Rakovníku zhlédnout na výstavě amatérských malířů a fotografů koncem roku 1941. V této době vznikají v plastice i jeho první dětské portréty. Na jaře 1942 byl Miroslav Pangrác pracovním úřadem přeřazen na šachtu u Rakovníka. Z tohoto prostředí čerpal náměty pro svou pokračující výtvarnou činnost v plastikách (Zraněný horník, Navalování kamene) i v některých obrazech (Cesta na šichtu aj.).
     Od září 1942 byl Miroslav Pangrác přijat na Odbornou školu keramickou v Bechyni, kterou vedl akademický sochař Bohumil Dobiáš st. Nyní začíná skutečná umělecká průprava mladého adepta sochařství, směrovaná prof. Dobiášem vzhledem k jeho talentu na další, vyšší pokračování v budoucnu. Již v prvním období studia zde náš autor vytváří značně náročné práce, jako je figurální kompozice ve vysokém reliéfu s názvem Léto či plastika Sv. Jiří na koni. V té době též modeluje podobizny některých rakovnických občanů a za dětský trojportrét Sourozenci Kučerovic získal na výstavě učňovských prací v prosinci roku 1944 v Rakovníku první cenu. V roce 1945 vzniká kompozičně dobře zvládnutá skupina Loupežníci. Miroslav Pangrác neustává však ani v malování. Oblíbeným motivem zůstávají zákoutí starého Rakovníka i pohledy krajinné. V podání i pojetí jeho olejomaleb, zachycujících také okolí Bechyně, nastává, podstatná změna, ovlivněná možností studia v bohaté knihovně bechyňské školy. Zatímco dříve jeho obrazy vyznívaly zejména v krajinomalbách do impresivního realismu, nabývají nyní pod příkladem díla Vincenta van Gogha a Edvarda Muncha stylizovaného přednesu a expresivního výrazu potemnělých barev modrozeleného ladění (např. Loďky na Lužnici, olej, 1944). Poznává tu ale z reprodukcí i dílo Štursovo.
     Těžiště tvůrčího zaměření Miroslava Pangráce se tak přece jen přesouvá do oblasti sochařské. Po absolvování keramické školy v Bechyni r. 1946, se kterou se spolu s Jiřím Kodymem, dnes renomovaným grafikem, a sochařem Josefem Pavlíčkem rozloučili společnou výstavou svých prací v místnostech školy, se přihlásil na pražskou Akademii výtvarných umění. Byl přijat na základě předložených prací – zmíněného trojportrétu a plastiky Lidická žena – jednoho z prvních výtvarných děl na toto tema. V prvních letech na akademii u prof. Jana Laudy vznikají další sochařské podobizny, např. význačných občanů, kteří se podíleli na utváření kulturního života v Rakovníku, jako byl historik města Jan Renner či osvětový pracovník Josef Kopřiva nebo známých ze sousedství a jejich dětí. V roce 1949 Miroslava Pangráce doporučuje Jan Lauda jako jednoho z tří nejlepších žáků osobním dopisem tehdejšímu rektorovi akademie, prof. Karlu Pokornému do jeho speciálky. Zde se r. 1950 úspěšně zúčastnil soutěže na pomník Jiřího Wolkera pro Prahu – umístil se mezi čtyřmi nejlepšími. Ani tehdy však neustává v malování a častý pobyt u přítele Jiřího Kodyma ve vsi Klikově u Třeboně mu dává nové motivické podněty k obrazům z jižních Čech (např. Nádraží v Suchdole nad Lužnicí, olej, 1949). Z téhož roku je i obraz Lom u Bechyně. V roce 1951 Miroslav Pangrác absolvoval akademii a tehdy přichází i jedno z prvních oficiálních uznání jeho tvorby: Podobiznu otce v bronzu (1951) kupuje do svých sbírek Národní galerie.
     Za ranou tvorbu počítá autor svá díla přibližně do roku 1955. Práce z celého tohoto období, které Miroslav Pangrác vlastně po prvé k příležitosti svých šedesátých narozenin předkládá veřejnosti v rodném Rakovníku, ukazují jeho umělecký vývoj od raných začátků ve velmi příznivém světle. Je tu třeba ocenit především onen osudově cílevědomý zájem o výtvarnou tvorbu a jednoznačně motivované úsilí o dosahování stále dokonalejšího zvládnutí výrazových prostředků a formy svých prací, obsahově zaměřených z podstatné části v plastice na sociálně orientované náměty a na podobizny rakovnických spoluobčanů, v malbě na motivy ze starého Rakovníka. Jeho obrazy, v řádu lineární i barevné kompozice vykazující zprvu plenérový, později expresivně sevřený výraz, mají nesporné výtvarné hodnoty a kromě toho dnes i cenu historicko-dokumentární, neboť ikonograficky zachycují tvář města, která v současné době již v mnohých pohledech je neexistující minulostí.
     Expozice stručného výběru děl jeho hlavní tvůrčí epochy, která byla uvedena zejména vítěznými návrhy na sochu Jaro české hudby na náhrobek Františka Škroupa a její realizaci v konečné podobě v bronzu na hřbitově v holanském Rotterdamu, bere rovněž ohled na umělcův vztah k rodnému městu, mezi jehož významné osobnosti patří slavná herečka, národní umělkyně Otýlie Beníšková, pěvec Emil Burian, houslista Ladislav Štibor, spisovatel Karel Mejstřík. Sochař ve svých novějších i nejnovějších dílech, k nimž náleží zejména jeho vynikající dětské podobizny a práce komorního rázu, jako je Otvírání studánek, návrh plastiky na náhrobek Bohuslava Martinů, dosahuje mimořádně emotivního poetického účinu, plného citu a něhy, který spočivá na perfektní modelaci tvarů a chvějivém podání jejich povrchu. Jeho portréty dospělých osob se vyznačují naprostou věrností podoby a oduševnělostí výrazu. Pangrácovy sochy mají pevnou vnitřní tektoniku a jsou promyšleně rozvinuty do trojrozměrné prostorové konstrukce, takže jsou kompozičně vyvážené z kteréhokoliv pohledového bodu či úhlu. To se kladně uplatňuje u monumentálních děl pomníkových. I v posledních letech se Miroslav Pangrác věnuje též tvorbě malířské. Jde vesměs o krajinomalby drobnějších formátů, v nichž autor různými polohami stylizace vytváří sugestivně prostorové anebo zas plošně komponované fiktivní krajinné záběry, naplněné svěží a poetickou světelnou i duchovní atmosférou.
     Výstavou svých děl v hlavní retrospektivní části i v doplňující části tvorby převážně současné, uspořádanou péčí Okresního muzea a galerie v Rakovníku a Středočeské galerie v Praze, vzdává zasloužilý umělec, akademický sochař Miroslav Pangrác vděk a dík svému rodišti, které mu poskytlo v minulosti a dává i podnes cenné podněty k jeho umělecké dráze, a prokazuje zároveň, že se sám zařadil mezi význačné osobnosti nejen města Rakovníka, ale i celé naší výtvarné kultury.
Vlastimil Vinter

AKADEMICKÝ SOCHAŘ MIROSLAV PANGRÁC
     narozen 16. října 1924 v Rakovníku
     
STUDIA:
     1942–1946 Odborná škola keramická v Bechyni
     1946–1951 Akademie výtvarných umění v Praze, profesoři národní umělec Jan Lauda a národní umělec Karel Pokorný
     působí v Praze
     1951 člen střediska Mánes Svazu československých výtvarných umělců
     1952 člen Svazu českých výtvarných umělců
     
UDĚLENÉ CENY A UZNÁNÍ:
     1965 odměna za kompozici „Vystěhovalci“ udělená hlavní porotou umělecké soutěže k 20. vvročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou
     1967 čestné uznání městské organizace SČVU v Praze na I. pražském salónu za sochařskou tvorbu
     1974 uznání vládní populační komise za úspěšné výtvarné vyjádření života dětí a rodiny v sochařské tvorbě
     1975 uznání v oboru sochařství v soutěži k 30. výročí osvobození Sovětskou armádou
     1975 výroční cena SČVU a ČFVU
     1976 uznání za díla v oblasti umění k Mezinárodnímu roku ženy
     1983 výroční cena SČVU a ČFVU
     1983 jmenován zasloužilým umělcem
     
ZASTOUPEN DÍLY V NÁSLEDUJÍCÍCH INSTITUCÍCH A GALERIÍCH:
     Národní galerie v Praze, Středočeská galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Západočeská galerie v Plzni, Východočeská galerie v Pardubicích, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie výtvarného umění v Karlových Varech, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích, v Náchodě, Olomouci, v Novém Městě na Moravě, Chebu, Okresní galerie Klatovska v zámku Klenová, Městská galerie ve Vysokém Mýtě a sbírky ČSLA. Dále v majetku ministerstva kultury ČSR, ministerstva zemědělství ČSSR, ministerstva práce a sociálních věcí ČSSR, ÚRO v Praze, Smetanova muzea, galerie Lyry Pragensis v Praze, Památníku Terezín, Národního výboru hl. města Prahy, MNV v Rakovníku, Klatovech, Lomnici nad Popelkou, Mladé Boleslavi, Třebíči a dalších institucí a v majetku města Rotterdamu
     
ÚČAST V SOUTĚŽÍCH A REALIZOVANÉ PRACE
     1950 v soutěži na pomník básníka Jiřího Wolkera pro Prahu z okruhu žáků AVU a VŠUP byl jeho návrh zařazen mezi čtyři nejlepší
     1960 v Klatovech odhalena pamětní deska, připomínající osvobození ČSSR Sovětskou armádou
     1961 1. cena v soutěži na vyřešení náhrobku hudebního skladatele Františka škroupa pro Rotterdam. Realizováno s arch. J. Vidnerem
     1962 1. cena v soutěži na poprsí K. H. Borovského pro Panteon Národního muzea v Praze. Realizováno (nadživotní velikost); odhalena socha „Pionýrka“ v Lomnici nad Popelkou
     1971 realizován nadživotní portrét hrdiny SSSR A. N. Chutorjanského, instalovaný v Památníku čs.-sovětského přátelství vojenského okruhu Středočeského kraje
     1972 1. místo v soutěži na podobiznu Bedřicha Václavka pro nově rekonstruované Smetanovo divadlo v Praze
     instalována bronzová plastika „Hudba“ na náhrobku prof. K. Mádla v Pelhřimově
     1973 odhalena busta Bedřicha Václavka v Třebíči
     vznik nadživotní podobizny ministra Gustava Klimenta pro Třebíč;
     1973 realizované dílo instalováno ve škole G. Klimenta
     1974 práce na pomníku ministra Gustava Klimenta pro Třebíč (s akad. sochařem F. Radvanem a ing. arch. E. Čečkem)
     1974 odhalena pamětní deska, připomínajicí zaniklý Dělnický dům v Mladé Boleslavi
     1975 odhalení busty houslisty L. Štibora v Rakovníku
     1976 odhalení desky pěvce E. Buriana v Rakovníku
     1977 osazení sochy Truchlící žena, památník odboje, Lomnice nad Popelkou
     1977 odhalena nadživotní busta V. I. Lenina v Benešově
     1978 instalována podobizna národní umělkyně Otýlie Beníškové v divadle Na Vinohradech v Praze a v divadle v Rakovníku
     1978 realizován památník Osvobození v Okříškách na Moravě
     1978 odhalena busta Kurta Konráda v Třebíči
     1980 odhalení nadživotní busty V. I. Lenina v Čelákovicích
     1980 odhalení podobizny prof. Karlovy univerzity V. Příhody na Olšanském hřbitově v Praze
     1983 osazení podobizny Františka Ženíška ve foyeru Národního divadla
     
ÚČAST NA VÝSTAVÁCH
     Vystavoval na členských výstavách Mánesa. Byl zastoupen na všech přehlídkách československého umění v Jízdárně pražského hradu od roku 1951 a na všech tématických výstavách SČVU.
     Vystavoval v rámci československého umění několikrát v Moskvě, Varšavě, Berlíně, Budapešti, Vídni, Sofii, Bukurešti, Helsinkách, Havaně, Montrealu, Rize a jinde.
     
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
     Rakovník, Praha, Liberec, Pardubice, Klášterec nad Ohří, Sedlčany, Kolín, Český Brod, Příbram, Havana, Káhira, Alexandrie, Bukurešť (s B. Velovou).
     
     Kolektivní výstavy v mnoha městech ČSSR.
     
     Zpovídat se slovem či perem o své práci je pro sochaře mnohdy větší oříšek než vytvořit samo sochařské dílo. Umělec sochař, uzavřen ve své pracovně, ve svém ateliéru, povětšině obklopen tichem, zahloubán do své práce, snaží se říci sochařskou hmotou, hlínou, kamenem to, co neumí říci jinak a lépe než v řeči tvarů. Sochaři většinou neradi hovoří o tom, co a jak dělají, jak tvoří, jak vzniká jejich dílo. Víme, jak skoupý slovem byl J. V. Myslbek největší náš sochař, který o svých sochách hovoří jen jako o „paňácích“. Jsou známé jeho strohé výrazy o svém díle, kdy například jeho svatý Václav je pro něho jen Vašek, kterého, jak si zapisuje, několikráte s koně shodil a začal znovu, když s ním nebyl spokojen. Za umělce má hovořit dílo samo, ono je jeho vnitřní zpovědí, v něm se zračí vše, co v umělci je, Ono vyjadřuje jeho názor, jeho povahu, city, vztah k člověku, k lidem a ke světu vůbec. Z těchto aspektů se dá dívat i na vystavený můj soubor, výběr z mé sochařské práce. Vycházím ve své práci z přírody, ctím tvary člověka, kterého portrétuji. Snažím se do svého portrétu přenést vedle podoby i duši portrétovaného. Jde mně vedle fyzické podoby o to, aby bylo vidět z mé práce i to, co si ta sochařsky udělaná hlava myslí, co prožívá, jaký je její duševní a citový stav. Jiný je proto výraz v tváři, třebas v dětském portrétu v čepečku a jiný v podobizně národní umělkyně Otýlie Beníškové. Každá z těchto dvou hlav je nositelkou jiného vnitřního děje. Tam naivní pohled dětského poupěte a u O. Beníškové až tragický výraz Čapkovy Matky.
     Jsem žákem národních umělců Jana Laudy a Karla Pokorného na Akademii výtvarných umění v Praze. Oba tito velcí naši sochaři nám žákům vštěpovali úctu a lásku k přírodě a obdiv k dílům starých mistrů. Učili nás vážit si umění starých Egypťanů, antiky a umění renesance sochařských děl Francie, která dala světu takové umělce jako byl Auguste Rodin, E. A. Bourdelle, Aristide Maillol, atd.
     Učili nás vážit si a ctít umělce našeho baroka, které podvědomě pramení do celé naší moderní sochařské tradice přes Myslbeka, J. Štursu, J. Wágnera, ale i K. Dvořáka až k raným pracem K. Lidického. Cítíme podvědomě toto prolínající se české baroko i v díle tak současném, jako je kompozice Sbratření K. Pokorného i v jeho pomníku Boženy Němcové. U J. Laudy jsem se učil portrétu, u K. Pokorného figurální kompozici. Obě složky této mé tvorby jsou zde zlomkovitě zastoupeny. Ať nyní moje práce s citlivě vnímajícím divákem sama rozmlouvá.
     
Plastiky
1.  Maruška pálená hlína 24,5 cm 1943
2.  Loupežníci Petrovští pálená hlína 61 ´ 70 cm 1945
3.  Sourozenci Kučerovi pálená hlína 45 ´ 75 cm 1945
4.  Mistr Jan Hus pálená hlína 90 cm 1945
5.  Anička bronz 30 cm 1947
6.  Podobizna pana Kopřivy bronz 50 cm 1948
7.  Podobizna Jana Rennera bronz 51,5 cm 1949
8.  Stařena bronz 33 cm 1949
9.  Malíř Antonín Slavíček bronz 54,5 cm 1953
10.  Národní umělkyně Otylie Beníšková bronz 58 cm 1954
11.  Vzpomínka bronz 63 cm 1954 (Středočeská galerie Praha)
12.  Podobizna paní Chudobové bronz 40 cm 1955
13.  Podobizna Karla Rejska bronz 29 cm 1955
14.  Děcko v šátečku bronz 29 ´ 27 cm 1955
15.  Dívka s mašlí bronz 34 cm 1956
16.  Podobizna pana Valtmana bronz 47 cm 1957
17.  Lidická žena bronz 50 cm 1957
18.  Otík bronz 30 cm 1957–1958
19.  Podobizna pana Grilla bronz 30 cm 1958
20.  Viťánek bronz 29 cm 1958
21.  Podobizna pana Herolda bronz 24 cm 1958–1960
22.  Petra bronz 24,5 cm 1959
23.  Hudba bronz 68,5 cm 1960–1961
24.  Hudba sádra 72,5 cm 1960–1961
25.  Hudba sádra 126 cm 1961
26.  Schoulená bronz 26 cm 1962
27.  Houslista Ladislav Štibor bronz 29,5 cm 1962–1966
28.  Dášenka bronz 28 cm 1963–1964
29.  Vystěhovalci cín 40 ´ 39 cm 1963–1964 (GVÚ – Klenová)
30.  Petříček cín 42,5 cm 1965–1966
31.  Podobizna Arnošta Folprechta bronz 34,5 cm 1969–1970
32.  Mireček bronz 36 cm 1972–1973
33.  Eleonora bronz 58,5 cm 1979–1980
34.  Otevírání studánek bronz 52 cm 1981
35.  Podobizna spisovatele Karla Mejstříka sádra 55 cm 1984
     
Obrazy
1.  Můj dědeček olej, překližka 28 ´ 22 cm 1940
2.  Motiv ze starého Rakovníka olej, plátno 42 ´ 51 cm 1940
3.  Babiččina kamna olej, plátno 24 ´ 30 cm 1941
4.  Stromová alej u Rakovníka olej, plátno 39 ´ 47 cm 1941
5.  Zima v lese olej, plátno 17 ´ 24 cm 1941
6.  Podvečer v polích olej, plátno 18,5 ´ 26,5 cm 1941
7.  Letní krajina olej, plátno 18,5 ´ 26,5 cm 1941
8.  Pohled na Rakovník olej, plátno 65 ´ 47 cm 1941
9.  Letní podvečer v polích olej, plátno 27,5 ´ 33 cm 1941
10.  Cesta v osení olej, plátno 18 ´ 24,5 cm 1942
11.  Pole nad Rakovníkem olej, papír 29 ´ 36 cm 1942
12.  Krajina se slunečnicemi olej, lepenka 29,5 ´ 43 cm 1943
13.  Léto olej, lepenka 28,5 ´ 37 cm 1943
14.  Kravky olej, lepenka 35,5 ´ 41 cm 1943
15.  Stodola pod strání olej, lepenka 37 ´ 29 cm 1943
16.  Úvoz olej, lepenka 28 ´ 35 cm 1943
17.  Cesta k Bechyňskému klášteru olej, plátno 60,5 ´ 81 cm 1944
18.  Pole olej, lepenka 28 ´ 35 cm 1944
19.  Loďky na Lužnici olej 41 ´ 51 cm 1944
20.  Chalupa v Bechyni olej, lepenka 25 ´ 35 cm 1944
21.  Zimní krajina s povozem olej, lepenka 29 ´ 37 cm 1944
22.  Ulička v Bechyni olej, lepenka 22,5 ´ 33,5 cm 1944
23.  U Bechyňského kláštera olej 30 ´ 37,5 cm 1944
24.  Stodoly u Bechyně olej, plátno 18 ´ 25 cm 1945
25.  Staré stodoly u Rakovníka olej, lepenka 24,5 ´ 34,5 cm 1945
26.  Zimní ráno v Rakovníku olej, překližka 51,5 ´ 75 cm 1945 (OMG Rakovník)
27.  Zima v Bechyni olej plátno 47,5 ´ 63 cm 1945
28.  Na šichtu olej 40 ´ 52 cm 1945
29.  Silnice v Bechyni olej, plátno 61 ´ 82 cm 1946
30.  Cestou olej 46 ´ 54 cm 1946
31.  Lidé z předměstí olej, plátno 51,5 ´ 60,5 cm 1946
32.  Pole na Rakovnicku olej, lepenka 38 ´ 50 cm 1947
33.  Most v Rakovníku olej, plátno 62,5 ´ 84,5 cm 1947 (OMG Rakovník)
34.  Ulice v Rakovníku olej, plátno 38 ´ 50 cm 1948
35.  Zima v Rakovníku olej, překližka 38 ´ 50 cm 1948
36.  Rakovník v zimě olej, plátno 44 ´ 59,5 cm 1948
37.  Cesta v polích olej, plátno 40,5 ´ 46,5 cm 1948
38.  Most v Rakovníku olej, plátno 30 ´ 37,5 cm 1948
39.  Stodoly v Rakovnídu olej, překližka 44,5 ´ 60 cm 1948
40.  Ze starého Rakovníka olej, překližka 70 ´ 44,5 cm 1948
41.  Železniční most u Rakovníka olej, plátno 33 ´ 45 cm 1948
42.  Motiv z Rakovníka olej, plátno 33 ´ 45 cm 1948
43.  Zaniklá kolonie v Rakovníku olej, plátno 79,5 ´ 110,5 cm 1948
44.  Motiv z Rakovníka olej 32,5 ´ 45,5 cm 1949
45.  Rakovník v zimě olej 73 ´ 101 cm 1949 (OMG Rakovník)
46.  Lom u Bechyně olej, plátno 38 ´ 74 cm 1949
47.  Nádraží v Suchdole nad Lužnicí olej, překližka 38 ´ 50 cm 1949
48.  Lom u Bechyně olej, překližka 37,5 ´ 49 cm 1949
49.  Krajina u Klikova olej, plátno 37 ´ 54 cm 1950
50.  Hospodářská stavení u Klikova olej, plátno 37 ´ 52,5 cm 1950
51.  Pohled na Novohradské hory olej, překližka 26 ´ 38 cm 1950
52.  Krajina s kopenci olej, plátno 35,5 ´ 42 cm 1957
53.  Lom u Bechyně olej, překližka 26 ´ 30,5 cm 1957
54.  Legerova ulice v Praze olej, lepenka 41 ´ 51 cm 1958
55.  Cesta k nádraží olej 72 ´ 100 cm 1958
56.  Železniční most u Rakovníka olej 45 ´ 60 cm 1958
57.  Ulice v Rakovníku olej, lepenka 48 ´ 63 cm 1958
58.  Pole u Rakovníka olej, plátno 50 ´ 65,5 cm 1958
59.  Mýto u Rakovníka olej, plátno 37 ´ 55 cm 1959 (OMG Rakovník)
60.  Krajina v senoseči olej, plátno 45,5 ´ 60 cm 1959
61.  V polích olej, plátno 73 ´ 100 cm 1960
62.  Polní cesta olej, lepenka 25 ´ 36,5 cm 1970
63.  Krajina kombinovaná technika, papír 24,5 ´ 34 cm 1970
64.  Krajina s bílým stavením kombinovaná technika, papír 24,5 ´ 34 cm 1970
65.  Vesnice na stráni kombinovaná technika, papír 24 ´ 32,5 cm 1970
66.  Pole u Rakovníka kombinovaná technika, papír 24 ´ 33,5 cm 1970
67.  Venkovský motiv I. kombinovaná technika, papír 24,5 ´ 34 cm 1970
68.  Stavení u rybníka kombinovaná technika, papír 25 ´ 35 cm 1970
69.  Vesnický motiv kombinovaná technika, papír 24 ´ 34 cm 1970
70.  Stromy u rybníka kombinovaná technika, papír 24,5 ´ 34 cm 1970
71.  Soumrak u rybníka kombinovaná technika, papír 24 ´ 33 cm 1970
72.  Domy v zahradách kombinovaná technika, papír 25 ´ 33,5 cm 1970
73.  Podmrak olej, plátno 31 ´ 40 cm 1970
74.  Silnice v polích olej, plátno 26 ´ 37 cm 1967
75.  Podvečer v polích olej, plátno 25,5 ´ 35 cm 1967
76.  Stromové aleje kombinovaná technika, papír 24,5 ´ 34 cm 1968
77.  Krajina s řekou I. kombinovaná technika, papír 24 ´ 33,5 cm 1973
78.  Krajina s lomem kombinovaná technika, papír 24 ´ 34 cm 1973
79.  Krajina s lomem kombinovaná technika, papír 24 ´ 32,5 cm 1977
80.  Tání v údolí kombinovaná technika, papír 24 ´ 32 cm 1977
81.  Dům v zahradě kombinovaná technika, papír 24 ´ 33 cm 1977
82.  Strž kombinovaná technika, papír 24 ´ 34 cm 1977
83.  Krajina kombinovaná technika, papír 24 ´ 33 cm 1977
Není-li uvedeno jinak, jsou díla z majetku umělce, nebo ze soukromého majetku.
Z instalačních důvodů nejsou všechna uvedená díla vystavena.
     
     Vytiskly Tiskařské závody n. p., Praha, provoz 64 Rakovník, Palackého 72 – TZ 64 6147 84
     
     Vydala Středočeská galerie a Okresní muzeum a galerie v Rakovníku 1984.
     Výstavu připravily obě instituce pro výstavní prostory
     Okresního muzea a galerie a Rabasovy galerie
     v termínu září-říjen 1984.
     Text katalogu PhDr. Vlastimil Vinter, CSc.,
     Fotografie M. Jodas, J. Kubec, B. Pavlík, archiv.
     Na obálce repro Podobizna dívky, 1955–57
     Grafická úprava Vladimír Nárožník. (D)
     Schválil odbor kultury SKNV pod č. j. kult. 1465/84
     Náklad 500 ks. Vytiskla tiskárna Díla – ČFVU, Praha 1565-KN84