| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Malá síň RG 6. prosince 1984–konec ledna 1985 vernisáž 6. prosince 1984 v 17.00 h Pražské střechy, 1940 Pradlena, 1949 | Obrazy Jaroslava Wünsche jsou prosté, nekomplikované; tento malíř maloval rád a maloval věci, lidi a krajiny, které měl rád. Kdyby název „amatér“ neměl pejorativní nádech, hodil by se skvěle na Wünsche, základem je latinské sloveso „amare“, Wünsch byl malířem z lásky. Po celý život měl své mimoumělecké povolání, kterým se živil, protože si svou lásku nechtěl komercionalizovat, nechtěl být na ni odkázán hmotně. A byl dobrý malíř. Roku 1932 byl přijat za člena výtvarného odboru Umělecké besedy a každoročně pak s Besedou vystavoval. Roku 1939 tam měl dokonce soubornou výstavu. A to bylo víc než vysvědčení umělecké zralosti; v Besedě s přísným vedením Václava Rabase a jeho uměleckých druhů se takové cti nedostávalo Ieckomu. Jaroslav Wünsch se narodil 8. 8. 1898 v učitelské rodině v Lužné u Rakovníka. Prošel první světovou válkou, vystudoval obchodní akademii a přijal místo účetního, aby po otcově smrti mohl podoporovat na studiích své dva bratry. Tehdy bylo malování jen jeho koníčkem, teprve později, v letech 1928–1932, si mohl dovolit opřít svou zálibu o studijní a profesionálni základ; návštěvoval v Praze tzv. ukrajinskou akademii, v podstatě soukromou školu prof. Ivana Kulce, zajímavého umělce a dobrého učitele. A záhy po absolvování školy se dostavily první umělecké úspěchy. Prostředí Umělecké besedy bylo inspirující. Wünsch navázal přátelství s Bedřichem Vaníčkem, Antonínem Kybalem, Karlem Lidickým, Janem Zrzavým, Zdenkou Heritesovou. S Václavcm Rabasem ho spojovalo pouto krajanství. A v přátelských výměnách názorů formuloval si Wünsch nepsané zákony své osobité malířské metody, našel svou příznačnou a milou prostotu výrazu, zaměřeného vždy přímo na viděné a oblíbené motivy bez přidružených asociací a reflexí. Náměty nacházel kolem sebe, v pražském prostředí, ale také na radostných vodáckých poutích. Své obrazy maloval bez vnějších efektů, střízlivými barevnými tóny ve vyrovnaných a přehledných akordech. A stejně prostě jako krajinářské motivy vstupují do jeho obrazů i lidské postavy, rybáři, dlaždiči, pradleny. Basední prostředí chránilo Wünsche před scestím salónnosti a podporovalo jeho bytostnou lidovost. Ve třicátých letech maloval rád pražskou periferii stejně jako po druhé světové válce budovatelské motivy. Dokázal proniknout i do světa malých dětí a maloval obrazy podle jejich představ. Po roce 1945 se Wünsch s nadšením chopil nových úkolů, obětavě se účastnil i veřejné činnosti v nových organizačních strukturách a institucích výtvarného života. Roku 1964 však jeho práci násilně přerušila vážná choroba, mozková mrtvice. Ztratil řeč, ochrnul na pravou část těla. Ale ani pak se nechtěl vzdát malování, učil se malovat levou rukou. Sil ubývalo, 14. 5. 1973 zemřel, vyčerpán chorobou, němý a skoro slepý. V jeho obazech žije svět, který miloval, svět takcvý, jak jej nazírala a chápala pokroková část jeho generace. A ještě dnes rádi přijímáme toto poselství velké lásky. Václav Formánek
Výstavu uspořádala Rabasova galerie v Rakovníku. Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku v nákladu 300 výtisků. Text katalogu napsal Václav Formánek. Povoleno SKNV Praha čj. kult. 2556/84. Vytiskly Tiskařské závody, n. p. Praha, provoz 64 Rakovník – 6304 84. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||