karikatury | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Národní galerie v Praze Malá síň RG 24. února–polovina dubna 1985 vernisáž 24. února 1985 v 10.30 h výstavu uvede dr. Libuše Jandová Pobočka KPVU v Rakovníku pořádá na výstavě besedu o díle Antonína Pelce 24. února 1985 v 11.30 h. Napoleonek před Moskvou, 1944 Lebensraum, 1943 Veliké světlo Ukřižování, 1941 | Tvorba národního umělce Antonína Pelce, rodáka z Lišan u Rakovníka je na této výstavě, která chce připomenout umělcovy nedožité 90. narozeniny, reprezentována významnou oblastí umělcova díla – politickou karikaturou. Pelc byl bytostný kreslíř. Bystrý postřeh, schopnost charakterizační zkratky i smysl pro humor ho předurčovaly k tomu, aby se stal jednou z nejvýznamnějších osobností české karikatury. V karikaturách, které uveřejňoval od počátku dvacátých fet v levicově zaměřených časopisech a novinách, v Šibeničkách, Trnu, Dobrém dnu, později v Lidových novinách a jiných, je obsažena celá politická atmosféra předmnichovské republiky. Pelcova karikatura, v tomto údobí zaměřená s převahou na vnitřní politické poměry, nemilosrdně demaskuje, zesměšňuje a vysvléká ze závoje frází vládnoucí buržoazii. I když mladší generace by sotva již uměla dešifrovat situace a osoby v karikaturách zobrazené, zůstává jejich přesvědčivost v obecné rovině. Velmi záhy a to na počátku třicátých let se v Pelcově karikatuře začíná obrážet mezinárodně politická situace. Pelc chápe již v samých počátcích nebezpečí rodícího se fašismu a jeho pozdější odrůdy nacismu a velmi přesně rozeznává vlivy těchto ideologií na určité vrstvy předmnichovské republiky. Konkrétní aktuálnost těchto karikatur je dodnes čitelná a spolu s Čapkem a Bidlovou karikaturou tvoři vrchol české karikaturní tvorby své doby. Seriál Proměny Vlastimila Vlastislava Nadvlastence z roku 1936, představený na výstavě, je přesvědčivým dokladem Pelcova průniku do duše českého maloměšťáka. Postupně však přestávají žerty a často i shovívavost, jež provázely karikatury předchozího období. V kresbách, jako je Neznámý vojín, Ženeva, Homo sapiens nebo Seňorita Franco: apokalyptická smrtka tančící ve španělském kroji nad mrtvými lidmi a ruinami města, přetavuje Pelc karikaturní projev do poloh v nichž není místo pro smích. Jejich tehdejší aktuálnost znovu prorocky ožívá v dnešní mezinárodní situaci. Po vpádu nacistů do naší země se Pelcovi podařilo prchnout do Francie, kde byl jako levicový živel zatčen a po několikaměsíčním pobytu ve francouzských věznicích a koncentračních táborech se dostává do Maroka a odtud přes Martinique do USA. Karikatury, které za svého nedobrovolného pobytu ve Spojených státech vytvořil, mají výhradní námět: boj proti nacismu a jeho dobyvačné válce. Vystupňoval v nich možnosti karikatury do krajnosti. Jeho linie vykrajuje formy jako v blocích, sugeruje tvary a hmoty, vyvolává dojem prostoru. Tyto karikatury nevzbuzují veselí a jistě se před nimi nikdo nesmál. Jsou to kresby, které nechtějí bavit, ale vyzývají k boji. Jsou vážné, neplýtvají časem ani ve výtvarné ani v obsahové poloze. A jsou působivé proto, že je v nich jistota pravdy, jejíž platnost není jen relativní. Řada Pelcových karikatur z doby exilu je dodnes nezvěstná. Z kreseb, které se obracejí k situaci českého národa v době okupace zůstaly zachovány čtyři, z nichž tři zveřejňuje výstava. V soustředěných tazích štětce a souzvuku působivě volených barev vyjadřují hoře českého národa. Pelcovy protifašistické karikatury jsou bez nadsázky vrcholnou ukázkou světové karikatury. Jejich výtvarná i mravní síla zůstává trvalá. Životopisná data: Narozen 16. ledna 1895 v Lišanech u Rakovníka. Studoval na pražské Akademii výtvarného umění v letech 1913–1919. V roce 1946 jmenován profesorem Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze, od roku 1955 profesorem na Akademii výtvarného umění v Praze. 1951 jmenován laureáetm státní ceny, 1953 se stal nositelem československé ceny míru, 1955 nositelem Řádu práce, 1960 jmenován zasloužilým umělcem a 1963 národním umělcem. Zemřel 24. března 1967 v Praze.
Výstavu uspořádala Rabasova galerie v Rakovníku ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku v nákladu 300 výtisků. Text napsala dr. Libuše Jandová, Povoleno SKNV Praha pod čj. kult. 176/84 03200000985 Vytiskly Tiskařské závody, n. p. Praha, provoz 64 Rakovník – 6886 85. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||