RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2
Josef Čapek
grafika
Rabasova galerie v Rakovníku
Národní galerie v Praze
Malá síň RG
19. května–konec června 1985
vernisáž 19. května 1985 v 10.00 h






     V profilu výtvarného díla Josefa Čapka se v určitém časovém období výrazně prosuzuje i grafika. Zprvu jako volný grafický list, záhy i jako grafickou technikou provedená knižní obálka a ilustrace, provází Čapkovu malbu přibližně v létech 1913–1926. První Čapkovy grafické listy, nepočítáme-li ojedinělé tisky časnější, vycházející z názorové orientace Skupiny výtvarných umělců. Navazují například Bracquova a Picassova kubismu, chápaný však jen jako východisko osobitě utvářeného projevu. Čapkova malba a grafika spěje ve válečných létech k úhrnnému zjednodušení a expresivnímu vyhranění formy, naplněné smyslem pro poesii všedního života a zároveň citlivostí k sociálním problémům doby a zvláštní atmosféře domácího prostředí. Čapek tak předjímá nástup českého umění po roce 1918, které řešilo tyto otázky v různých programových seskupeních, jako byla sociální skupina Umělecké besedy a Devětsil, nebo mladá generace grafiků ze Švabinského školy.
     Čapkovy grafiky, kromě několika leptů a nevelkého počtu litografií, jsou provedeny linořezem. V něm našel Čapek techniku, která svojí jednoduchostí a výrazností nejlépe odpovídala jeho výtvarnému cítění a byla blízká otázkám obrazové výstavby, zejména vztahu objemu a světla. Linoryt v knižní grafice pak splňoval i požadavky moderní funkčnosti.
     Čapkova grafická tvorba narůstala ve válečných letech počtem i významem. Vznikala paralelně s malbou, jejími náměty a komposičními řešeními, ilustracemi se dotýkala umělecky blízkých projevů literárních. Pozornost jí věnoval zejména S. K. Neumann. který už v r. 1910 zařadil dva Čapkovy linoryty do svých Sešitů erotických a v r. 1915 umístil Čapkovu litografii jako frontispic své sbírky básní Bohyně, světice, ženy. V létech 1918–19 pak poskytl ve svém časopise Červen místo pro publikování grafik a kreseb nejen Čapkovi, ale i jeho druhům ze skupiny Tvrdošíjní – Špálovi, Hofmanovi e Zrzavému. V Červnu uveřejňuje Čapek i své první grafické ilustrace, doprovod k Apollinairovu Pásmu v překladu svého bratra Karla. Čapkovu grafickou tvorbu válečných let, k níž patří i řada Koupání a varianty námětu Námořník s výrazným zjednodušením a geometrizací formy, dovršuje v r. 1918 vydání Alba deseti grafických listů. Šest linořezů a čtyři litografie tu postihují tehdejší Čapkův námětový repertoár, sahající od expresívního, sociálně chápaného motivu Žebráka a Žebravých dětí až k tiché intimitě Toilety a Chlapce se svítilnou. Několik listů z následujících let (Piják, Prosebník a d.) poukazuje zesíIením sociáIně kritické noty na dobovou situaci. Po r. 1920 se Čapkova grafika soustřeďuje téměř jen na knihu. Poslední grafickou ilustrací jsou linoryty k Apollinairovu Kacíři a spol. z r. 1926. Čapek však dál navrhuje knižní obálky, hlavně pro nakladatelství Aventinum, a pokračuje v ilustraci kreslené. Dvě barevné litografie dětských her z r. 1935 jsou už jen ojedinělou prací, bližší malbě a kresbě než grafice.
     Josef Čapek byl jako grafik samoukem. Nevytvářel technicky perfektní sběratelské listy ve smyslu ustálené představy. Grafika pro něho byla experimentem, časově podmíneným prostředkem umělecké výpovědi, který se uzavřel jakmile přestal být aktuální. Dokladem tvůrčí svobody, ale i pocitu občanské sounáležitosti, s níž volil své výrazové prostředky, je karikaturní kresba druhé poloviny třicátých let. V době fašistického ohrožení se Čapek vzdaluje námětovým okruhu dětských motivů a publikuje cyklus burcujících karikatur Diktátorské boty. Jeho dílo se uzavírá početným souborem kreseb a obrazů – cyklusy Oheň a Touha, umělecky silným gestem protestu proti válečnému násilí.
Jana Wittlichová

Literatura (o grafice – výběr):
     Čapek K., Úvod Alba desti grafických listů Josefa Čapka (Praha, Veraikon 1918)
     Kotalík J., Knižní obálky Josefa Čapka. V knize Josef Čapek a kniha (NSČVU, 1959)
     Slavík J., Grafika Josefa Čapka (čas. Umění 1977/1)
     Katalog výstavy „Josef Čapek“, Národní galerie 1979 (J. Kotalík, J. Slavík, J. Opelík)
     
Životopisná data:
     23. 3. 1887 narozen v Malých Svatoňovicích; 1901–03 odborná škola tkalcovská ve Vrchlabí; 1904–10 Uměleckoprůmyslová škola v Praze; 1910–11 pobyt v Paříži a krátce ve Španělsku; první závažnější malby; 1911–12 člen Skupiny výtvarných umělců, redaktor jejího časopisu Umělecký měsíčník; 1912–14 člen SVU Mánes; 1916 první kniha bratří Čapků Zářivé hlubiny a jiné prózy; 1917–39 novinář a kreslíř v Národních listech (do 1921) a Lidových novinách; 1917 první samostatná kniha Lelio; 1918–21 člen skupiny Tvrdošíjní; 1920–21 první jevištní návrhy (R. U. R.); 1923–27 období převážně sociální malby; od 1929 člen Umělecké besedy, přispívá do jejího časopisu Život; 1928–32 období námětů z českého venkova; 1934 účast na Mezinárodní výstavě karikatur v Praze; 1937–39 období politické karikatury a cyklů Oheň a Touha; 1939–1945 internace v koncentračních táborech; zemřel v dubnu 1945 v Bergen–Belsenu; 1945 v červenci výstava in memoriam v Umělecké besedě v Praze
     
1.  Dívčí torzo linořez 120 ´ 69 mm 1916
2.  Námořník linořez 161 ´ 77 mm 1916
3.  Koupání linořez 95 ´ 100 mm 1916–17
4.  Prodavač kohoutků linořez 212 ´ 142 mm 1917
5.  Děti pod lampou linořez 166 ´ 144 mm 
6.  Podoba z biografu linořez 254 ´ 165 mm 
7.  Žebravé děti linořez 246 ´ 165 mm 
8.  Žebrák linořez 227 ´ 180 mm 
9.  Toileta litografie 245 ´ 190 mm 
10.  Před zrcadlem litografie 245 ´ 179 mm 
11.  Chlapec se svítilnou litografie 250 ´ 177 mm 
12.  Chudá žena litografie 242 ´ 187 mm 
13.  Prosebník linořez 280 ´ 132 mm 1919
14.  Žebračka linořez 280 ´ 105 mm 1918
15.  Ilustrace: G. Apollinaire, Pásmo linořez 110 ´ 60 mm 1917
16.  Ilustrace: G. Apollinaire, Pásmo linořez 110 ´ 60 mm 1919
17.  Ilustrace: G. Apollinaire, Pásmo linořez 110 ´ 60 mm 1919
18.  Žebrák linořez 244 ´ 132 mm 1919
19.  Harmonikář linořez 172 ´ 100 mm 1919
20.  Ilustrace: F. Jammes, Román zajícův linořez 90 ´ 70 mm 1920
21.  Ilustrace: F. Jammes, Román zajícův linořez 90 ´ 70 mm 1920
22.  Frontispis: S. K. Neumann „Sen o zástupu zoufajících“ linořez 164 ´ 145 mm 1921
23.  Ilustrace: B. Reynek, Rybí šupiny linořez 140 ´ 100 mm 1922
24.  Ilustrace: B. Reynek, Rybí šupiny linořez 140 ´ 100 mm 1922
25.  Piják linořez 210 ´ 172 mm 1924
č. 5–12 z Alba deseti grafických listů, Praha, Veraikon 1918
Všechny exponáty zapůjčila Národní galerie v Praze.
     
     Výstavu uspořádala Rabasova galerie v Rakovníku ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku v nákladu 300 výtisků. Text katalogu napsala Jana Wittlichová. – Povolil SKNV v Praze pod č. j. kult. 911/85 0320004585 – Vytiskly Tiskařské závody n. p. Praha, provoz 64, Rakovník – 7400 85