Rabasova galerie v Rakovníku Malá síň RG 19. července–20. září 1987
připraveno z fondů Západočeské galerie v Plzni, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a sbírky grafiky Rabasovy galerie
| Kdybyste navštívil krajinu u Rakovníka a zašel do údolí, kde žije svůj tichý život ves Krušovice, jistě by se Vám zalíbilo na tom kousku země, na těch třech čtverečních kilometrech, ohraničených na jedné straně podžbánskými vršky s velikými ovocnými zahradami a sousedící na straně druhé s okrajem velikých lesů křivoklátských. Uprostřed polí a luk klidně oddychuje ves, opodál řada olší a topolů shlíží se v malém rybníčku – a to by bylo tak všecko. Kdyby sem zavítal malíř, jenž krásu a rozmanitost hledá v malebných motivech, byl by s touto krajinou po třech, čtyřech obrázcích hotov. A to je krajina, ve které VÁCLAV RABAS pracuje již desátý rok na svém díle. Je to krajina, kterou zná od narození a které zůstane věrný až do smrti. Neboť malovati můžeme jen to, co dobře známe. Již desátý rok (po svém návratu z pražských studií) vyposlouchává Václav Rabas pokojný rytmus svého rodného kraje a dává mu zaznívati ve svých plátnech. Vizte tu řadu malých akvarelů, kreseb a skic, to jsou první kroky malířovy; první kroky k tomu, aby se malířsky zmocnil svého kraje. Dvacetkrát přepisuje tu neb onu linii obzoru, kopce, stromu, stokrát nasazuje barvu, která má vyznačovati ornici, trávu či střechy. Může se řici, že zná svůj kraj již z paměti, ale on znovu usazuje se a tentokráte s většími plátny před těmi kopci, chalupami, rybníčkem i v štěpném sadě; ale přináší si již svoji představu krajiny s sebou; možno říci, že tváří v tvář před motivem zaznamenává na plátno výsledek svých starých studií a pozorování; on dobře ví, že předjaří je čas zoraných polí, a v květnu, kdy kvetou, a po sv. Václavě, kdy vydávají plody, jsou štěpy ve svém nejsličnějším hávu. Vše má svůj čas, aby se jevilo takovým, jakým jest. Krušovický kraj jest nejvíce svůj v tichém podvečeru, a to jest doba návratu z práce, chvíle nastávajícího klidu a tichého rozjímání. A jako tiché rozjímání působí na nás obrazy Rabasovy, tolik jest v nich podstaty kraje, jejž zobrazují; jako rozjímání, do něhož zaznívá zpěv dívek, vracejících se z pole; zpěv, jenž nám připamatovává přítomnost lidských duší, jež touží a jež touhu vzbuzují. Člověk, krušovický člověk, vrostlý do domácí půdy jako ty štěpy, součást kraje, jeho spolutvůrce, hospodář a koruna jeho tvorstva, zalidnil posléze Rabasovy krajiny. Vidíte ho, jak pracuje na poli, jak se koupá a jak odpočivá. Vidíte, jak v mírnou pohodu kvetoucího jara zapadá modř dvou vytáhlých holčic; jak tatáž modř v malířské obměně vyjadřuje jeden z tónů dumného akordu večera; posléze pozorujete, že lidské radosti a žalosti nalézají dojímavého ohlasu v jasném či truchlivém vzhledu krajiny. Pohleďte na tuto dívku v předjarní krajině; jest to mládí se vším smutkem nejistoty svých předtuch; a tu opět jiná dívka, předešlé tak podobná a přece tak nepodobná, neboť jest ranní, jásavou písní díků za to, že bůh nám dal mládí a štíhlý vzrůst. V těchto obrazech je člověk hlavním a jediným obsahem, jedinou náplní, hlavní melodií; krajina jest tu jen doprovodem. Život jest neustálé umírání a neustálé rození. Jako Duch Života stále se obrozujícího, jako zosobněná věčná naděje kráčí Rabasova Rozsévačka krajinou. Zde stanul malíř nejvýše; dopracoval se Symbolu; symbolu, jenž vykročil za hranice domácí půdy, za hranice hmoty, aby žil v oblastech vyšších, v oblastech duchových.
Vlastimil Rada Z katalogu výstavy Václava Rabase, kterou uspořádal studentský spolek Rokycan s VO Umělecké besedy v gymnazijní kapli v Rokycanech ve dnech od 7. do 21. srpna 1921
Výstava je instalována jako vstupní část stálé expozice galerie
1. | | Ovocný sad | ol., lep. | 74 ´ 100 cm | 1913, GBR | 2. | | Krušovice v zimě | temp., pap. | 38,5 ´ 50 cm | 1917, GBR | 3. | | Krušovická kopanina | temp., pl. | 105 ´ 120 cm | 1918, ZG | 4. | | Lesní tůň | olej, plátno | 103 ´ 125 cm | 1919, GBR | 5. | | Polní práce | temp., lep. | 72 ´ 96 cm | 1921, ZG | 6. | | Vrch Chejnov | ol., pl. | 70 ´ 82 cm | (1921), GBR | 7. | | Třetí třídou z Kladna | ol., pl. | 99,5 ´ 79,5 cm | 1923, ZG | 8. | | Podžbánsko | ol., pl. | 143 ´ 107 cm | 1925, ZG | 9. | | Večerní motiv | ol., pl. | 45 ´ 51 cm | 1925, ZG | 10. | | Krajina | akvatinta | 135 ´ 175 mm | 1911 | 11. | | Měsíční noc | akvatinta | 155 ´ 244 mm | 1911 | 12. | | Malíř Josef Vokálek | mezitinta | 77 ´ 56 mm | (1911) | 13. | | Rozsévačka, II. stádium | suchá jehla | 250 ´ 170 mm | 1918 | 14. | | Žně I. | dřevoryt | 175 ´ 137 mm | 1920 | 15. | | Děvče v šátku | dřevoryt | 310 ´ 230 mm | (1921) | 16. | | Řezání vrb | dřevoryt | 140 ´ 92 mm | (1922) | 17. | | Žně | dřevoryt | 185 ´ 210 mm | 1922 | 18. | | Rozsévačka (cyklus Matce) | dřevoryt | 380 ´ 298 mm | 1922 | 19. | | Ve svém království (cyklus Matce) | dřevoryt | 300 ´ 380 mm | 1922 | 20. | | Dvojí břímě (cyklus Matce) | dřevoryt | 300 ´ 377 mm | 1923 | 21. | | Na sklonku dní (cyklus Matce) | dřevoryt | 380 ´ 300 mm | 1923 | 22. | | Božena Němcová (cyklus České hlavy) | dřevoryt | 380 ´ 300 mm | 1923 | 23. | | Bedřich Smetana (cyklus České hlavy) | dřevoryt | 380 ´ 300 mm | 1923 | 24. | | Cikánka (cyklus České hlavy) | dřevoryt | 139 ´ 200 mm | (1925) | GBR – Galerie Benedikta Rejta u Lounech ZG – Západočeská galerie v Plzni Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 200 výtisků Autor textu Vlastimil Rada. Povoleno SKNV Praha o320009288 Tisk Tiskařské závody n. p., provoz 64 Rakovník – TZ 64 11168 87
|