Zdeněk Balaš – výběr z díla

RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK

Zdeněk Balaš
výběr z díla

Rabasova galerie v Rakovníku
Malá síň RG
1. dubna–květen 1990
vernisáž 1. dubna 1990 v 10.00 h

     Zdeněk Balaš, člověk z přeskromných, který pro tuto veskrze lidskou vlastnost uvalil téměř osud zapomnění na Balaše – malíře, Balaše – umělce, jakých země pod Řípem nepovila mnoho. Sám kdykoliv ochoten obětavě a nezištně pomoci druhým, na sebe nepomyslel snad nikdy.
     A tak pokud se zdá téměř uplynulé půlstoletí od poslední souborné výstavy Zdeňka Balaše (Alšova síň Umělecké besedy v Praze, listopad–prosinec 1942) mnoho, věřte, že na této výstavní odmlce nenese vinu pouze československá kulturní fronta. Co uběhlo vhodných příležitostí, kulatých výročí a jubileí – čekat až na nedávnou pětaosmdesátku by bylo jistě více než troufalé.
     Však Zdeněk Balaš je tu s námi a naše radost, že můžeme umazat část velkého dluhu za jeho spoluúčasti, je velká a upřímná.
     Narodil se 11. srpna 1904 v Žatci, ale celé dětství, mládí a s kratším i delšími pauzami vlastně celý život – jeho stránky nejradostnější i nejsmutnější – spojil s Rakovníkem.
     Zde na státní reálce (1916–1922) u profesorů F. Lexy a R. Pucholta získal také dobré základy kresby a malířství. Ti dva snad dokonce způsobili, že v Zdeňku Balašovi uzrává přesvědčení stát se také pedagogem, pomáhat na svět výtvarným talentům. Proto po studiích architektury na ČVUT (1923–1932) navštěvuje současně Uměleckoprůsmyslovou školu v Praze u prof. A. Hofbauera (1923–1929) a profesuru kreslení na technice a filozofické fakultě Karlovy univerzity.
     Jaký byl učitel, o tom svědčí vyznání z úst nejpovolanějších, jeho někdejších žáků – a bylo jich nemálo na Slovensku (v Nových Zámcích, v Martině, ve Zlatých Moravcích, v Žilině) v Náchodě a nakonec na Státní grafické škole v Praze, později Střední odborné školy výtvarné, kde působil nepřetržitě od roku 1942 do roku 1964.
     Úspěšná činnost pedagogická patří k nejsvětlejším bodům života Zdeňka Balaše, jeho studenti se mu často stávají jedinou starostí a zájmem, neboť v padesátých lelech prosazovaaný schematický realismus není Balašovu malířskému vidění světa nikterak nakloněn. I tady lze jistě najít důvod oné dlouhé odmlky patrně posledního žijícího člena slavné Umělecké besedy před uměnímilovnou veřejností.
     Zdeněk Balaš – malíř „hlásil své ‚zde‘ vždycky hlasem tichým, velmi tichým, až se ztrácel mezi hlučnějšími“, říká v zasvěceném úvodu k Balašově výstavě v r. 1942 malíř a teoretik Karel Šourek. Už tehdy vyčítá Zdeňku Balašovi, že obesílá členské výstavy Umělecké besedy dvěma třemi obrazy, které v očích veřejnosti ještě nedělají malíře.
     Také my jsme vždy s dychtivou zvědavostí čekali na několik obrazů pro Rakovnické salóny tohoto svého „poimpresionistického básníka štětce, citlivého malíře osobitě laděné harmonie, tichého půvabu a tvůrčí sensitivity“ (LadisLav Mička – Kulturní tvář Rakovnicka). Rakovník s okolím měl a má rád, vedle předměstských pražských zahrádek, vagónových kolonií, maringotek, cirkusů, poutí, okolí bytu na Hanspaulce a kostelíka u sv. Matěje se často objevuje na kresbách a obrazech Tyršovo koupaliště, židovský hřbitov, stará plynárna, zvonice, kout kolem hostince „U zeleného stromu“, vídali jsme ho každé léto s jeho milovanou paní Hanou a se skicářem v blízkosti železniční stanice v Lužné, zajíždí ke Kounovu, prochází a mapuje znovu a znovu rodišti blízké České středohoří.
     V čem vlastně spočívá jedinečnost, specifika Balašovy tvorby?
     Podle Karla Šourka „v neskutečném akordu vlastní barevné harmonie, do níž si malíř překládá barevné hodnoty, v přírodě pozorované… V těch vysoce laděných harmoniích Balašových červení a žlutí se zvláště působivými zeleněmi nejlepších obrazů je napověděna jedna z možností moderního malířství, která nemá v naší malbě dosud znaku tak plného, jaký by uzavřel škálu jeho výrazových schopností“.
     Balašova tvorba však není jednoduchým durovýrn popěvkem labužnického opojení z nepřestajného gejzíru barev, je tu i mollový tón, účastný, hloubavý, tón hebkého barevného pohlazení („Nad smyslnou rozkoší z barevného vidma jako by se rozprostíral ledový příkrov…“ K. Šourek. „Polarita smyslového a intelektuálního zaujetí světem jevů je v jeho obrazech znásobena… ve dvojpólovosti zvláštní atmosféry jitřní svěžesti a tichým smutkem obestřené zasněnosti…“ V. Landová: Obraz města v současném malířství).
     Naše nevelká, i když zvláště v listech ze skicáře jistě objevná výstava si neklade za cíl ukázat umělce, malíře a kreslíře Zdeňka Balaše v celé šířce a hloubi. Je to první krok – a jsme rádi, že byl učiněn v Rakovníku – při němž by rozhodně nemělo zůstat. Vždyť dílo Zdeňka Balaše, rozeseté po přátelích, ale také v držení Národní galérie v Praze, ve sbírkách ministerstva kultury ČSR, v Galérii hlavního města Prahy a v Rabasově galérii v Rakovníku přesahuje svým významem daleko teritoria okresu i kraje a je na nás, jak s tímto vzácným, dosud ne zcela doceněným, vpravdě národním dědictvím naložíme.

Ivo Mička

     Aké jedinečné to bývali hodiny kreslenia: bol to víchor, schytil nás všetkých! Boli to prekrásne časy: venoval sa každému. Bol nesmierne obetavý, rozdával sa: nie rečami, ale štetcom, či tužkou. Už vtedy nám vysvetlil, čo je malba, čo je vlastne umenie!
     Jeho nesmierny vplyv na mňa bol hlboký a osudový: on presvedčil mójho otca, dedinského tesára, že by bolo najlepšie ísť študovať výtvarne umenie. Len jemu, osobne mimoriadne skromnému človekovi, patrí neskonalá úcta a vďaka!
     Podarilo sa: i meno osobnosti budúceho učiteĺa mi určil a to výborně: bol ním prof. František Kysela. Škoda len, že on zavčas zomrel. No jeho nástupcom sa stal prof. Josef Novák. I to bolo skvelé: nenaliehal na svojich poslucháčov, nechával ich ísť svojou cestou. A rešpektoal ich.
     Dodnes pamätám na pôsobivé slová Zdeňka Balaša: „Hložníče, skúsiš to na Umprum: je to živá, priebojná, moderná škola.“ I podarilo sa tam skoro bez problémov dostať.
     Stretávali sme sa občas, keď zo svojho ďalšieho pôsobiska v Náchode cestovával so svojou drahou a milou paňou do Rakovníka. Pochodili sme pražské výstavy, vždy som skromne vypočul jeho vzácne slová a rady.
     A ako kúzelně maĺoval: jeho nádherne altánky, prekrásne kultivované obrazy krajín. Mnohé som bohužial poznal iba z reprodukcií. No, i iak bolo jasné: ide o nevšedného maliara, ľudsky neskonale krásneho a skromného.
     Pán profesor, dovolte mi popriat ešte veĺa pevného zdravia a spokojenosti.
     Vela ste obetovali predovšetkým svojim blížnym!
     Váš oddaný žiak

Vincent Hložník

     Třebaže jste, pane profesore, nebyl na grafické škole mým profesorem třídním, byl jsem dva roky Vaším žákem. Vyučoval jste v naší třídě deskriptivní geometrii. Byl to předmět zdánlivě poněkud odlehlejší, avšak Vy jste se zaměřil především na tu jeho složku, která měla s kompozičním kreslením a malováním mnoho společného. V hodinách deskriptivy rozvíjel jste naši představivost a fantazii. K abstraktnímu myšlení jste nás přiváděl cvičeními a úkoly, v nichž jsme protínali pomyslné roviny a členili obrazce do geometrických prvků. Tyto znalosti jste ostatně sám předváděl do výtvarných poloh ve svých oranžově komponovaných krajinách.
     Hlubokým zážitkem bývaly pro nás suplované hodiny dějin umění, kdy jsme s Vámi navštěvovali galérie. Byl jste nejenom zaníceným znalcem umění, ale také jeho poutavým vykladačem.
     Mohlo by se zdát, že je poněkud troufalé oslovovat Vás po více než čtyřiceti letech, které uplynuly od té doby, kdy jste formoval a spoluvytvářel můj vztah k umění.
     Jakým dojmem jste na mne a mé spolužáky působil? Byl jste mladý. Mladý nejen svými léty, ale především svým myšlením. Přicházeli jsme do školy s nepříliš bohatými znalostmi, získanými v protektorátních školách. S moderním uměním jsme se prakticky vůbec dříve nesetkávali. Proto jsme záviděli žákům Vaší třídy časté návštěvy galérií, kde při besedách nad obrazy jste otevíral nové světy. Věděli jsme o Vás, že jste vynikajícím umělcem. S vaší tvorbou jsme se však setkávali poněkud oklikou. O svém malování jste s námi nikdy nehovořil. Nedokázali jsme pochopit, proč Vaše vynikající obrazy se jen zřídka objevují na výstavách. Barevné akordy, z nichž jste komponoval obrazy, měly své zakonitosti a těm jste učil i nás.
     Byl jste jemně ironický. Vaše ironie však nikdy nezraňovala. Spojoval jste ji se zvláštním druhem humoru. To byl způsob jednání, který nám byl neobyčejně blízký. Vzpomínám, jak při výkladu o několika protínajících se rovinách jste glosoval mé studentské „herectví“: „Všichni výkladu rozumějí, jen pan Braný zájem předstírá“.
     I když jsem tenkrát trochu protestoval, po letech se přiznávám, že jste měl pravdu. A tehdy jsem udělal všechno, abyste podobnou připomínku nemusel podruhé opakovat.
     S mnoha profesory, kteří učili na grafické škole, jsem se setkal. S Vámi nikoli. Nemohl jsem Vám poděkovat za všechno, co jste mě naučil, a povědět Vám, že jsem si Vás vždycky moc – opravdu moc – vážil.
     Přijměte proto, pane profesore, dnešní opožděné poděkování touto formou!
     Váš

Václav Braný G III. A

1.	Židovský hřbitov	ol., pl.	41 ´ 51 cm	1928
2.	Kolotoč	temp., pap.	45 ´ 78 cm	(1940)
3.	Horký den	temp., pap.	52 ´ 71 cm	(1942)
4.	Za stanem	temp., přek.	46 ´ 79 cm	1942
5.	Jarní práce	temp., přek.	37 ´ 71 cm	1946
6.	Jaro	temp., přek.	46 ´ 90 cm	1947
7.	Před jarem	temp., ol., přek		1948
8.	Vltava u Troje	temp., přek.	46 ´ 79 cm	1954
9.	Pohled z mého okna	temp., pap.	50 ´ 60 cm	1969
10.	Park	temp., sol.	50 ´ 60 cm	1970

kresby na papíře

1.	Park	pastelky	16 ´ 23 cm	(1965)
2.	Zahrady	kvaš	23 ´ 16 cm	1965
3.	České středohoří	kvaš	16 ´ 21,5 cm	(1968)
4.	České středohoří	kvaš	16 ´ 23 cm	1968
5.	Krajina u Lišan	kvaš	15 ´ 22,5 cm	1970
6.	V rakovnickém parku	pastelky	13 ´ 14 cm	1971
7.	Lysolaje	pastel	11 ´ 20 cm	1973
8.	Krajina pod Džbánem	pastel	14 ´ 19 cm	1974
9.	Jaro ve Stromovce	pastel	20 ´ 15 cm	1975
10.	Zima u staré plynárny	pastel	22 ´ 16 cm	1976
11.	Rakovnické koupaliště	pastel	21 ´ 16 cm	1976
12.	Lišany	kvaš	16 ´ 22 cm	1976
13.	Motiv od Kounova	kvaš	16 ´ 22,5 cm	1976
14.	Po žních u Lišan	kvaš	16 ´ 22 cm	(1976)
15.	Pohled od Kounova k Rakovníku	kvaš	22,5 ´ 16 cm	1976
16.	Jiný pohled z mého okna	sépie, akvarel	24 ´ 18 cm	1977
17.	Zimní motiv u Hanspaulky	pastel	23 ´ 16 cm	1977
18.	Strážní domek na trati Rakovník–Louny	kvaš	16 ´ 22 cm	(1980)
19.	Oblík od Opočna u Loun	kvaš	15 ´ 22 cm	1980
20.	Vstup na Tyršovo koupaliště v Rakovníku	pastel	16 ´ 20,5 cm	(1980)
21.	Strážní domek u můstku	kvaš	15 ´ 22 cm	(1983)
22.	Pohled z balkónu	pastel	15,5 ´ 22,5 cm	1982
23.	Podzim v zahrádkách na Hanspaulce	pastel	14,5 ´ 20 cm	1983
24.	Oblík u Loun	pastel	16 ´ 22 cm	1983
25.	Pohled na Prahu koncem října	pastel	16 ´ 22 cm	1983
26.	Pohled z okna	pastel	16 ´ 22 cm	1983
27.	Pohled z okna v prvních dnech ledna	pastel	22 ´ 16 cm	1984
28.	Krajina u Lišan se Džbánem v pozadí	pastel	20 ´ 17 cm	1984
29.	Lužná	kresba tuší	24 ´ 38 cm	kol. 1960
30.	Pohled od trati Rakovník–Lužná ke Džbánu	pastel	15,5 ´ 22 cm	1980
31.	Krajina u Kounova	pastel	15,5 ´ 22 cm	1982
32.	Opočno	pastel	16 ´ 22 cm	1982
33.	Krajina u Opočna s Oblíkem a Rannou horou	kvaš	15 ´ 22 cm	(1982)
34.	Kohoutovic mlýn u Tyršova koupaliště	pastel	16 ´ 23 cm	1982

     Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 200 výtisků.
     Texty napsali: Vincent Hložník, Václav Braný a Ivo Mička, Fotografie: Jaroslav Krejčí.
     Tisk: Polygrafický průmysl Praha s. p. Tiskařské závody, sdružeuý podnik.
     Povolil SKNV pod č. o 320010689.
     provoz 64 - Rakovník.
     ISBN 80 - 85 081 - 70 - 5
     TZ 64 2042 90