obrazy, grafika | ||||||
Rabasova galerie v Rakovníku Výstavní síně RG 2. prosince 1990–leden 1991 vernisáž 2. prosince 1990 v 10.00 h Karel Oberthor Karel Oberthor Zuzana Oberthorová-Popelková Zuzana Oberthorová-Popelková Zuzana Oberthorová-Popelková | Vývoj Oberthorovy kresby a v návaznosti na ni i grafického listu, stejně jako obrazu spěje od naturalistického chápání světa až k dnešní zjednodušené symbolice. Byla to cesta dlouhá a na jejím začátku bychom našli staré jihočeské vesnice měníci svou tvář od jara do zimy, klasická zátiší pestrých květin i mísy s ovocem. Poprvé se objevil v jeho tvorbě i statný valach, venkovský tahoun a jezdecký kůň. A právě ten kůň má v tvorbě akademického malíře a grafika Karla Oberthora nezastupitelné místo: mění se v průběhu času, a venkovského tahouna nahradil jezdecký kůň na dostihovém závodišti (impresionistické barvy a sugestivní nálada zachyceného prostředí), aby byl vystřídán „vysněným“ koníkem, který se zrodil ve fantazii umělce. Vysněného koně umístil do hravého světa poezie, ve kterém vládne pokoj, klid, báječná rovnováha. Zrodil se tak ztracený ráj, který každý člověk cítí ve svém podvědomí, a který chce pro sebe objevit. V zahradě bez hranic se vedle bílé klisny prohání i statný hřebec a dovádějící hříbata, zasněná kolombina sní svůj sen a faun jí vyhrává neslyšné melodle. Rostliny jsou zastoupeny symbolickým stromem a rajskou květenou. Bájný pták se zlatým peřím se vznáší v povětří a dotváří tak harmonický celek vysněného ráje. Jenže ráj nelze trvale zachytit ani vrátit do našeho uspěchaného, sobectvím a zlobou zmítaného světa a tak autor musí neustále reagovat na obecné dění, neklid kolem nás, obává se nových hrůz války a na svých obrazech zachycuje v podobenstvích všechnu bídu světa. Jeho kresba sleduje dvojí linii: realistickou – pracovní záznamy z cest, studijní kresby, a technickou. Technická kresba je vlastně konstruktivní, autor hledá nové cesty k zjednodušení, spěje od složité reality k symbolické zkratce. Kresbu podtrhují výrazné, hutné, skoro jásavé barvy, zdůrazňující náladu a atmosféru jednotlivých děl. Kresba, grafika, obraz tvoří tak jednu vyrovnanou linii, ze které vyčteme malířův osud, jeho sny, touhy i naplnění života. Je to život pestrý, život, ve kterém převládá láska k člověku, k rodině i k celému světu. Tak se postupně naplňuje poslání umělce, člověka, který chce svým dílem rozdávat radost a potěšení, a tento úmysl se mu beze zbytku daří. Karel Žižkovský Narozen 15. července 1921 v Praze. V letech 1940–42 studoval na Ukrajinské akademii v Praze, 1945–1949 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského. V letech 1949–50 absolvoval čestný rok na AVU. 1950–68 byl členem SČUG Hollar, se kterým pravidelně vystavoval doma i v zahraničí. Dále vystavoval na členských výstavách IV. a VII. střediska SČSVU a s tvůrčí skupinou VU v Praze. Výstavy: 1952 – Praha, SČUG Hoilar, 1953 – Ostrava, Dům umění, 1958 – Praha, SČUG Hollar, 1958 – České Budějovice, Alšova jihočeská galérie na Hluboké, 1959 – Písek, muzeum, 1960 – Kolín, muzeum, 1962 – Písek, muzeum, 1963 – Kolín, muzeum, 1964 – Praha, SČUG Hollar, 1965 – Výstava k 20. výročí osvobození ČSSR, 1966 – Kolín, muzeum, 1967 – Rožďalovice, Moravská Třebová, muzeum, Praha Bruselský pavilón, I. pražský salón, 1968 – Praha, Malá galérie Čs. spisovatele, 1969 – Praha, dům U hybernů, II. pražský salón, Chrudim, Divadlo Zd. Nejedlého, Cýras, Holandské Antily, 1970 – Strakonice, výstavní síň Jelenka, 1971 – Čestice, zámek, 1972 – Praha, Malá galérie Čs. spisovatele, 1973 – Brno, Galérie J. Krále, Strakonice, výstavní síň Jelenka, 1975 – Blatná, 1976 – Strunkovice nad Blanicí, Vodňany, muzeum, 1978 – Dánsko, 1981 – Písek, muzeum, Norimberk, NSR, Galérie Groll, 1982 – Blatná, zámek, Památník Terezín, výstava k Mezinárodnímu dni studentstva s protiválečnou tématikou, Praha, Zlatá ulička, Havířov, 1983 – JZD Mír Práče, Vlachovo Březí, Strakonice, ČZM, 1984 – Husinec, 1985 – Plzeň, Praha, nemocnice Na Bulovce, Praha, Jízdárna Pražského hradu, Vyznání životu a míru (Přehlídka čs. výtvarného umění k 40. výročí osvobození), 1986 – Vodňany, muzeum, Prachatice, Dolní brána, 1987 – Tokio, Galérie Towo Center, samostatná výstava, 1988 – Praha, Salón pražských výtvarných umělců '88, Praha, Současné české exlibris, Chrudim, Divadlo Zd. Nejedlého, České Budějovice, Dům umění, 1989 – Slatiňany, zámek, 1990 – Humpolec, muzeum Dr. A. Hrdličky Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 200 výtisků. Autor textu Karel Žižkovský. Tisk: Tiskařské závody s. p. Praha, provoz 64 – Rakovník. TZ 64 2726 90 Necítím se být povolán k tomu, abych po vzoru výtvarných kritiků a teoretiků vynášel odborné soudy plné cizích slov, podpořené skálopevným přesvědčením, že právě díky mému názoru zhlédnete tuto výstavu bez toho, že by se vám někde uvnitř v duši neusadilo cosi osobního. Neboť monolog, který vede každý autor se svým právě vznikajícím dílem, někdy lehce a radostně, jindy těžce a klopotně, se stává smysluplným dialogem pouze v tom okamžiku, kdy skutečně osloví svého diváka. Tato intimní chvíle, duševní i tělesné splynutí dvou zcela neznámých bytostí, je pro umělce oním pomyslným horizontem, za kterým tuší znovu jen oblast věčného sněhu a ledu, absolutního ticha a nedozírné oslnivé bělosti, před kterou opět pokorně usedá, aby ji vzápětí pokořil otiskem svého já. Grafička a malířka Zuzana Oberthorová-Popelková je autorkou, která si váží svého diváka. V tom nejlepším slova smyslu vám předkládá díla i dílka plná poetičnosti, klidu, ženské vytříbenosti a smyslu pro detail. Její chápání přírody a vesnické architektury, tedy dvou částí jednoho celku, v našem reálném životě bohužel značně disharmonických, může na někoho působit poněkud vykonstruovaně, ale pouze do toho okamžiku, než si uvědomíme, že podobnou kompozici jsme také někdy někde spatřili. Ano, Zuzana Oberthorová-Popelková na nás neútočí zdevastovanou měsíční krajinou bez lidí, nakonec použité techniky i formáty prací by nikdy nemohly být adekvátní reálnosti scenérií, ale právě naopak, s odzbrojující, mírně čapkovskou filosofií zachycuje svět, který se zdál být pro mnohé z nás ztracen. Svět plný pohody, harmonie, svět, který si dokázal vytvořit a zachovat ČLOVĚK. Právě tato filosofie, korespondující s použitými výrazovými prostředky, dává autorce největší naději k prožití oněch intimních chvil dvou již ne tak neznámých bytostí. Michal Popelka ZUZANA OBERTHOROVÁ-POPELKOVÁ Narozena 8. května 1949 v Praze. Po absolvování střední odborné školy výtvarné v Praze 3 (1964–1968) sa postupně orientuje na tvorbu volné grafiky, která se v její činnosti stala dominantní. Seznam výstav: 1969 – Katovice (Pootavské slavnosti), 1970 – Katovice (Pootavské slavnosti), Češtice, zámek (s K. Oberthorem a J. Veselkou), 1972 – účast na výstavě exlibris – Holandsko, kongres exlibris, 1975 – Švédsko, kongres exlibris, 1976 – Portugalsko, kongres exlibris, 1977 – Blatná (s K. Oberthorem), 1978 – Vodňany, Městské muzeum a galérie (s J. Sejkem), Čáslav, 1981 – Netolice, Městské muzeum a galérie (s K. Oberthorem), 1982 – Moravská Třebová (s K. Oberthorem a J. Čubrdovou), 1983 – České Budějovice „Ženy a výtvarné umění“, Práče (s K. Oberthorem), Vlachovo Březí (s K. Oberthorem), Havířov, galérie Díla – ČFVU (s K. Oberthorem), 1984 – Praha, Galérie D, grafické techniky, Husinec (s K. Oberthorem), Strakonice, ČZM, 1985 – Plzeň, galérie Díla – ČFVU, 1985 – nemocnice Na Bulovce (s K. Oberthorem), 1986 – Praha, Zlatá ulička, Dílo, 1987 – Poděbrady, Dílo, Praha 4, Artotéka, 1988 – Praha, Salón pražských výtvarných umělců, Praha, Současné české exlibris, Chrudim, Divadlo Zd. Nejedlého, České Budějovice, Dům umění, 1989 – Vodňany, Městské muzeum a gelérie, 1990 – Humpolec, Muzeum Dr. A. Hrdličky v roce 1985 realizace art-protisu pro obřadní místnost ONV Praha 2, v roce 1987 realizace art-protisu pro JZD Strunkovice n. Blanicí s K. Oberthorem. Katalog vydalo Okresní muzeum a galérie v Rakovníku v nákladu 200 výtisků. Autor textu Michal Popelka. Tisk: Polygrafický průmysl Praha s. p. Tiskařské závody, státní podnik provoz 64 – Rakovník. TZ 64 2727 90 | |||||