 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
První pokusy o inscenaci openích představení se objevují v Rakovníku už v 19. století. Jejich organisátory byli ředitelé kůru děkanského chrámu, Jan Janák a Josef Omáčka, kteří stáli v čele nastudování několika oper ochotnickými silami. Nešlo však o soustavné pěstování tohoto náročného hudebně dramatického žánru. Opravdový ochotnický opení soubor tu vznikl až v roce 1940 a působil do konce roku 1960. Jeho zakladatelem a po celá ta léta dirigentem, sbormistrem, šéfem, dramaturgem, korepetitorem sólistů a všech složek dalších, prostě vším, čeho bylo třeba, právem lze říci „duší“, byl ředitel rakovnické hudební školy Zdeněk Tomáš. Vystudoval na pražské konservatoři zpěv u L. Kadeřábka a sborové dirigování u V. B. Aima v létech 1933–1937. V září 1939 přišel do Rakovníka a působil tu ve funkci ředitele městské hudební školy, vyučoval sólovému zpěvu, hudební teorii a vedle toho působil na gymnasiu jako profesor hudební výchovy. Současně byl v Praze sbormistrem pěveckého sboru Křížkovský (1939–1947) a Pražského Hlaholu (od roku 1948). Rakovnickou operu vytvoil ze svých žáků na hudební škole, ze členů místních pěveckých sborů, učitelů hudební školy a místních instrumentalistů. Prvním představením byla Dvořákova opera Čert a Káča. Premiéra se konala 11. ledna 1941. Poslední byla repríza Dvořákovy Rusalky v Chebu v listopadu 1960. Vedle řady představení v Rakovníku se organisovaly zájezdy, při nichž bylo na 60 místech odehráno 222 operních představení. Ve spolupráci s místním divadelním ochotnickým souborem Tyl byla provedena celá Fibichova–Vrchlického trilogie Hippodamie, Tylova–Škroupova Fidlovačka a Zeyerův–Sukův Radúz a Mahulena. Oporami mezi sólisty byla M. Špačková, E. Beranová, K. Vlk a J. Heinz. Jako scénografové vynikli architekt J. Vopršal a akademický sochař K. Kronych. V mnoha rolích hostovali četní sólisté profesionálních divadel, především přední sólisté pražského Národního divadla. Hostováním se dostalo dvěma budoucím významným sólistkám: A. Míkové a S. Červené, příležitosti uplatnit své schopnosti na jevišti a zahájit svou profesionální kariéru. Výkony souboru byly oceňovány kritiky a dosáhly i úspěchů v soutěžích.
Bez finanční a hmotné opory, kterou poskytoval nadšený hudební amatér (houslista a tenorista) ing. František Otta, spolumajitef továrny na mýdla a jedlé tuky, by ovšem vznik a existence tak velkého tělesa nebyly vůbec realisovatelné. Tento opravdový mecenáš, sám člen orchestru opery, udělal pro soubor jak po stránce přímých finančních darů, tak i pokud jde o existenční zajištění mnoha členů tolik, co učinil ředitel Z. Tomáš svým uměleckým vedením.
A tak měli především zásluhou těchto dvou mužů občané malého provinciálního městečka možnost poznat důkladně řadu děl českého i světového operního repertoáru, slyšet i vynikajíci pražské sólisty a nejšťastnějším se dostalo dokonce příležitosti v opeře účinkovat.
V těžkých létech okupace a v nejkrutějším období komunistické totality v padesátých létech byla činnost opery ohromnou morální vzpruhou. Její zásluhou se ve městě zdvihala vlna jakéhosi nového národního obrození. Nebylo české duše, jež by se nezachvěla při Kozinových slovech vyjadřujících přání, aby jeho děti rostly „pro Boha, pro vlast a svobodu“. Právě tak se svírala všechna srdce při slovech Libušina textu o tom, že „Český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná!“ (Léta 1951–1953).
Opera tedy neměla jen význam úzce hudební nebo jen kulturní, ale znamenala velmi mnoho i společensky a politicky. Mnoha tehdejším funkcionářům se jevila jako buržoasní instituce, kterou nelze řídit a jež se nechce jejich „vedení“ podřídit. Snaha zachránit soubor před likvidací vedla k jeho včlenění do závodního klubu ROH n. p. Rakona v roce 1951.
Vedle operních, operetních a baletních představení dával ředitel Z. Tomáš s operním orchestrem také koncerty, na jejichž programu bývala významná a náročná díla. Vzpomínám na Smetanovu Mou vlast, Českou píseň, Dvořákovy Slovanské tance a Novosvětskou symfonii, Čajkovského Slavnostní předehru „1812“, Italské capriccio, Klavírní koncert b-moll, Schubertovu Nedokončenou symfonii, Gershwinovu Rhapsody in Blue a další.
Výstava dokumentů, která má návštěvnfkům připomenout slavnou éru „Rakovnické opery“ v létech 1940–1960, má být mimo jiné také díkem jejím tvůrcům, em. řediteli naší hudební školy dirigentu Z. Tomášovi a zesnulému ing. Františku Ottovi. Díky si zaslouží i všichni členové souboru za těch 20 let obětavé a nezištné, tvrdé práce, jež přinesla neobyčejně intensivní rozvoj kulturního života v našem městě. Rád bych zakončil lapidárně: „Zdeněk Tomáš a ing. František Otta se zasloužili o kulturní rozkvět Rakovníka.“
1872 Z historie opery v Rakovníku
1940 zakladatelé Rakovnické opery
1941 A. Dvořák: Čert a Káča
1941 O. Nedbal: Z pohádky do pohádky
1942 B. Smetana: Prodaná nevěsta
1943 B. Smetana: Dalibor
1944 B. Smetana: Hubička
1945 A. Dvořák: Rusalka (průřez)
1945 B. Smetana: Prodaná nevěsta
1946 G. Rossini: Lazebník sevillský
1946 A. Dvořák: Rusalka
1946 A. Dvořák: Jakobín
1947 G. Bizet: Carmen
1948 G. Nedbal: Polská krev
1948 G. Verdi: Aida
1948 G. Puccini: Bohéma
1949 P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin
1950 K. Kovařovic: Na starém bělidle
1951 B. Smetana: Libuše
1951 Z. Fibich. Námluvy Pelopovy
1951 Z. Fibich: Smír Tantalův
1952 K. Kovařovic: Psohlavci
1952 Z. Fibich: Šárka
1952 D. B. Kabalevskij: Rodina Tarasova
1953 J. Strauss: Netopýr
1954 A. Dvořák: Čert a Káča
1954 B. Smetana: Hubička
1954 B. Smetana: Libuše
1955 J. Suk: Radúz a Mahulena
1956 J. K. Tyl: Fidlovačka
1957 D. Auber: Fra Diavolo
1958 Z. Fibich: Smrt Hippodamie
1959 B. Smetana: Prodaná nevěsta
1959 A. Dvořák: Rusalka
1960 A. Dvořák: Rusalka
