RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 7 Rudolf Puchold 1881–1947
Rabasova galerie v Rakovníku Wintrova síň (obrazy) a Malá síň RG (kresby) 4. července–září 1993 vernisáž 4. července 1993 v 10.00 h ve Wintrově síni Projížďka, 1912 Jitro nad Pervičem Mže u Klucné	Rudolf Puchold byl synem tesaře. Narodil se 29. května 1881 a vyrostl se svými čtyřmi sourozenci v Bratronicích ve vsi na rozhraní Kladenska, Berounska a Křivoklátska. Rodiče si přáli aby se stal knězem a poslali ho studovat na reálné gymnázium do Příbrami. Na škole mu ale učarovalo výtvané umění. S podporou svého učitele prof. Františka Lepše získal po maturitě státní stipendium pro kandidáty profesury kreslení a jeho životní dráha se změnila.      Pražská umělecko-průmyslová škola zřídila pro zájemce o pedagogické studium oddělení při všeobecné škole. Bohužel, záznam o Pucholdově studiu se v matrice umprum nedochoval. Soudím, že sem přišel roku 1902 a absolvoval roku 1906. Za své učitele označuje E. K. Lišku (od roku 1888 do roku 1903 vedoucí všeobecné školy a oddělení pro figurální a ornamentální kreslení a malbu), A. Hofbauera (od roku 1902 asistent všeobecné školy oddělení figuralního kreslení), Jana Preislera (od roku 1902 učitel všeobecného kreslení aktu) a Emanuela Dítě (od roku 1903 vedoucí všeobecné školy – oddělení pro figurální a ornamentální malbu). Jeho spolužáky byli mimo jiné Vincenc Beneš, Josef Gočár, Stanislav Langr, Deméter Livora, Otakar Novotný (pozdější projektant rakovnické sokolovny a „lexovny“ – vilky a ateliéru prof. F. Lexy), Antonín Procházka, Václav Špála a Josef Wenig.      Puchold studoval v době, kdy se česká kultura vyrovnávala s úrovní západoevropského umění. Část generace umělců nastupující po roce 1900 již přímo reagovala na podněty aktuální v evropských centrech, především v Paříži. Doznívající postimpresionismus, rodící se kubismus a trvajicí symbolistické a expresionistické tendence ovládly myšlení českých výtvarníků i části publika, které dosud poznalo jen již značně pokleslý akademický realismus a romantismus.      Soužití modernismu, který prosazovala především revoltující mládež, vyčítající starším nedostatek nadšení, opravdovosti uměleckého úsilí, ale i neoprávněné lpění na dosažených postech, a konzervativního proudu, který navazoval na umění odcházejícího století, nebyl bez konfliktů. Otevřené útoky, jako známá Boronaliho aféra a osobní „souboj“ Kalvodův s B. Kubištou, byly jen epizodami každodenního úporného zápasu dvou různých koncepcí. Spravedlivější posouzení přínosu obou táborů snad umožní větší historický odstup. Již dnes je však patrno, že hodnotné umělecké činy můžeme najít na obou stranách. Podle prvotin Rudolfa Pucholda soudím, že se přiklonil k tradicionálnímu směru a že si hledal vzor v tvorbě svých učitelů.      Roku 1906 byl jmenován asistentem v pedagogickém sboru reálky v Rakovníku. Kromě přezdívky „aša“ (asistent) získal zajištěné postavení, které mu umožňovalo soustavnou práci. S prof. Františkem Lexou, který přišel na školu o rok dříve (1905), zavedli moderní styl vyučování. Podle pamětníků učil s nesmlouvavou náročností, ale i s pochopením pro individualitu žáka. „Reálisté“ museli znát základy deskriptivní geometrie, naučili se bezpečně poměřovat proporce. Velká pozornost se věnovala barevné harmonii a ovládnutí kreslířského a malířského řemesla. Každý absolvent musel být přinejmenším schopen přesného popisu jakéhokoli objektu kresbou nebo malbou. Nadanější si mohli rozvíjet imaginaci a tvořivé schopnosti. Šťastnou shodou okolností se dostaly do okruhu působení profesora Pucholda i děti s mimořádnými předpoklady, z kterých vyrostli významní výtvarní umělci. Mimo jiné to byli V. Tittelbach, Z. Balaš, R. Kolář, P. Kotík, J. Lukeš, Vl. Pleiner, J. Podrabský a V. Zykmund.      Prvních pět let rakovnického působení věnoval především budování základů svého osobního života. Oženil se, narodil se mu syn Rudolf (1910), zabydlel se v domě na rohu Nádražní a Tyršovy ulice, kde si zřídil i ateliér. Zapojil se do společenského dění ve městě, byl členem kulturních společností, ale velmi intenzivně pomáhal i Sokolu. Navykl si dělit svůj den mezi školu, ateliér a občasné posezení nebo procházku s přáteli, prof. Soukupem, ing. Hanzlíčkem a ing. Ottou.      V období po skončení studia do roku 1915 vytvářel především užitou grafíku, návrhy knižních obálek, plákátů a dalších tískovin. V kresbách a malbách, kterých se nezachovalo mnoho, pozorujeme, s jakými obtížemi hledal orientaci. Odchod z Prahy ztížil mladému umělci přístup k aktuálním informacím. Rakovník byl tehdy pochopitelně na kulturní periferii, i když sem přiváděla výroba umělecké keramiky řadu kvalitních umělců a vytvářela trochu živější ovzduší.      Inspiroval se městem, jeho památnými místy i soudobým životem. Maloval ulice impresionistickou technikou volných skvrn, jemně a renoirovsky měkce. V dramatických scénách z vojenského prostředí vzpomíná na degasovské principy kompozice figur seřezávaných okrajem obrazu. V kresbě „Zahradnice“ se ozývá secesní dekorativnost a naopak v žánrových obrázcích Rakovničanů uvolněný štětcový rukopis a světlo maroldovského ražení. Právě žánrové studie rakovnických obchodníků, trhovkyň, žebráků a dalších typických postav z let 1912–1913 naznačuje ustalování zájmu a směřování k tvorbě cyklických tematických řad, které jsou pro další Pucholdovu tvorbu charakteristické.      V další vývojové fázi, v desetiletí 1915–1925, dozrává malířův osobní styl. Cyklus rakovnických historických architektur provedený v perokresbách a dřevorytech, podložený systematickým studiem, vznikal víc jak tři léta. Vyšel po válce v nákladu muzejního spolku jako soubor pohlednic a bibliofilský tisk s textem prof. J. Soukupa. Nezaměnitelně pucholdovská stylizace, sklon k dekorativnosti, osobní rukopis a trochu nezaujatě objektivistický postoj se tu projevují naplno.      Dvacátá léta, až po významný mezník v tvorbě – první a jedinou samostatnou výstavu v rakovnické sokolovně v červnu 1933, jsou časem soustavného malování a také zapojování se do tehdejších struktur uměleckého života. Puchold vstupuje do Jednoty umělců výtvarných. Byl to spolek konzervativní, jeho členové většinou zastávali důležité funkce ve školství a osvětě, takže měl i přídech jakési oficiálnosti. Výstavní činností a publikacemi (vydával časopis „Dílo“) se obracel k širokým středním měštanským vrstvám. „Jednoťáci“ dokázali vyhovět vkusu tohoto publika a svým způsobem jej i reprezentovali. S Jednotou vystavoval doma i v zahraničí až do čtyřicátých let.      Profesor Puchold trávil pravidelně každé prázdniny v Dalmácii. Krajina, moře, ostrovy, útesy, ale i vesnice a městečka na pobřeží a jejich obyvatelé se postupně stali dominantním tématem jeho veškeré produkce. Vyhovovala mu vypjatá barevnost a exotismus prostředí.      Malířův osobní styl se pořád vyvíjel, i přes to, že byl již umělecky i lidsky zralý (blížila se mu padesátka). Kolem roku 1925 by se jeho obrazy daly označit jako romanticky výrazové a realistické. Kolem roku 1930 prohlubuje úsilí o dekorativní účinek. V kompozicích se objevuje značně nadsazený kolorit, tvary obrýsovává arabeskovitou linií. Tyto obrazy získávají na monumentálnosti, ale nadužívání mechanických rukopisných klišé, jen částečně plošné řešení a popření funkce barvy ubírá těmto dílům hodně na živosti. Již na výstavě roku 1933 byly některé studie, především motivů krajin nebo památek na Rakovnicku, namalované stylem, který poznamenal celou pozdní nebo závěrečnou periodu Pucholdova celoživotního usilování. V obrazech „Klucná“ nebo „Křivoklát“ se představuje jako skvělý kolorista. Tvary buduje velkými plochami čistých a pestrých barev, položených velkorysými tahy polopastózního nánosu. Vyváženost a plnost koloritu doslova kontrastuje s předchozím Pucholdovým projevem. Tato plátna mají ohromný náboj a získávají si snadno obdivovatele.      Pro periodizaci závěru umělcovy tvorby nemáme spolehlivý pramen. Sám svoje díla nedatoval a tady se ztrácí i nepochybná linie stylového vývoje.      Profesor Rudolf Puchold odešel roku 1939 do výslužby. Během druhé světové války vyhasíná jeho aktivita v rámci Jednoty umělců výtvarných. Nemohl cestovat a tím přišel o důležité inspirační zdroje – svět se mu zužuje do mikrokosmů květinových zátiší a intimity krajinářských motivů.      Zemřel uprostřed práce 30. prosince 1947. Obrazy oleje na překližce nebo na plátně přilepeném na překližce 1.    Dva domky ze starého Rakovníka    42 ´ 56 cm  1931 2.    Pražská brána    55 ´ 43 cm  (1938) 3.    Baščanské střechy    47 ´ 62 cm  1926 4.    Z Dóžecího paláce v Benátkách    43 ´ 43 cm  1929 5.    Balvan na slunci    23 ´ 26 cm  1928 6.    Rakovnická synagoga po požáru    30 ´ 37 cm  1932 7.    Motiv z Dalmácie    33 ´ 33 cm  8.    Pobřeží Krku    40 ´ 36 cm  1927 9.    Komíny na Bašce    35 ´ 47 cm  1929 10.    Diplomati z Mostaru    44 ´ 50 cm  11.    Motiv z Křivoklátska    36 ´ 47 cm  12.    Zátiší s makrelami    39 ´ 50 cm  13.    Ulička v Bašce    52 ´ 52 cm  1926 14.    Lomy na ostrově Krku    42 ´ 53 cm  1927 15.    U zdi v botanické zahradě    34 ´ 51 cm  1913 16.    Stohy u moře    39 ´ 53 cm  1928 17.    Křivoklát    42 ´ 51 cm  (1939) 18.    Lávka    30 ´ 40 cm  (1939) 19.    Lávka na potoce    43 ´ 51 cm  (1939) 20.    Studie listí z botanické zahrady    40 ´ 40 cm  1913 21.    Košík s ovocem    42 ´ 31 cm  22.    Rakovnická synagoga od severu    41 ´ 32 cm  1922 23.    Zátiší se džbánem    26 ´ 36 cm  24.    Zátiší s lasturou    26 ´ 36 cm  25.    Slečna Baruška Pangrácová    39 ´ 24 cm  1932 26.    Jitro nad Pervičem    52 ´ 63 cm  27.    Skládání tuňáků    52 ´ 59 cm  28.    Týřovice    57 ´ 62 cm  29.    Motiv z Jugoslávie    73 ´ 54 cm  30.    Mže u Klucné    43 ´ 52 cm  31.    Slunce na moři    50 ´ 100 cm  32.    Baška v bouři    99 ´ 99 cm  1928 33.    Sníh taje    84 ´ 105 cm  34.    Vnitřek kostela sv. Bartoloměje    89 ´ 70 cm  1923 35.    Ostrov Pervič večer    72 ´ 79 cm  1926 36.    Žebračka    108 ´ 100 cm  37.    Stará pošta v Rakovníku    66 ´ 71 cm  38.    Vytahovač lodí    64 ´ 85 cm  1931 39.    Napájení    67 ´ 73 cm  1931 40.    Rakovnické předměstí    53 ´ 69 cm  (1938) 41.    Za chlebem    65 ´ 68 cm  1931       Kresby 1.    Zahradnice  křída  48 ´ 70 cm  1910 2.    Krajkářka  tempera  41 ´ 50 cm  1911 3.    Lampář  tuš  40 ´ 40 cm  1913 4.    Žena v klobouku  perokresba  63 ´ 40 cm  1916 5.    Před vyjížďkou  tuš  32 ´ 50 cm  1914 6.    Dragoun s koňmi  křída  49 ´ 63 cm  1909 7.    Rozmlouvající (Diplomati)  tuš  34 ´ 17 cm  1908 8.    Na trhu  kvaš  32 ´ 43 cm  1908 9.    Mladá paní  kvaš  36 ´ 25 cm  1914 10.    Karel Burian  perokresba  34 ´ 34 cm  1914 11.    Přemýšlející dívka (Naslouchající)  perokresba  54 ´ 36 cm  1914 12.    Studie profilu  perokresba  45 ´ 34 cm  1915 13.    Projížďka  kvaš  33 ´ 33 cm  1911 14.    Vojáci  křída, běloba  43 ´ 54 cm  1911 15.    V koupacím plášti  perokresba  47 ´ 35 cm  1915 16.    Emanuel Duchoň  perokresba  46 ´ 32 cm  1942 17.    Akt starce  uhel  47 ´ 36 cm  1902 18.    Invalida  akvarel  30 ´ 18 cm  1912 19.    František Matějka  rudka  40 ´ 33 cm  1940 20.    Pohled na staré město z Vysoké brány  perokresba  22 ´ 25 cm  1916 21.    Pan Háček před obchodem  kvaš  30 ´ 18 cm  1910 22.    Podobizna Jiřího Herolda  perokresba  45 ´ 35 cm  1925 23.    Polní kuchyně  kvaš  37 ´ 40 cm  1912 24.    Sladká zahálka  kvaš  30 ´ 30 cm  1911 25.    Vlastní podobizna  křída  34 ´ 27 cm  26.    Rudolf Puchold  perokresba  50 ´ 36 cm  27.    Bohumil Herold  ofset  36 ´ 28 cm  1938