 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 2 |
obrazy
Wintrova síň
21. března–5. května 1996
vernisáž 21. března 1996 v 16.00 h
na kytaru a flétnu zahrají Lenka a Tereza Králíčkovi
Tak vyjádřila své krédo umělkyně, s jejímž dílem chce Rabasova galerie seznámit rakovnické obecenstvo.
Venda Truhlářová se narodila roku 1924 v Opavě a převážnou část dětství prožila v Hranicích nad Bečvou. Už tehdy projevovala zálibu a zručnost v kresbě i malování. Gymnázium dokončila ve Vysokém Mýtě a odešla potom na výtvarnou školu ve Zlíně. Po druhé světové válce se přestěhovala do Prahy, kde studovala na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové u profesora K. Svolinského. Posléze však přešla k profesorům Vl. Sychrovi a Vl. Silovskému na Akademii výtvarných umění, kterou absolvovala roku 1952.
Důkladná a všestranná průprava předznamenala tvůrčí charakter malířky, která vždy usilovala o zcela samostatný, ale zároveň co nejsrozumitelnější výraz. Během let prošla ovšem Venda Truhlářová pozoruhodným vývojem. Doplňovala také svou erudici studijními cestami jak do východních, tak i západních zemí. Zpočátku se přitom zabývala zejména figurální tvorbou a převládajícím způsobem její práce zůstávala grafika – suchá jehla, lept či dřevořezba. Od šedesátých let se však Venda Truhlářová obracela více k přírodě – a k zobrazování krajinných prvků kresbou, akvarelem a především stále procítěnější olejomalbou.
K těmto proměnám přispělo, že po všechna tvůrčí léta se malířka Truhlářová upínala nejenom ku Praze, ale i k Českomoravské Vysočině, kde na Havlíčkobrodsku, v půvabném rodovém domku v Okrouhlici, získala svůj druhý domov. Za inspirací se do něho co nejčastěji vracela i v letech 1974 až 1993, kdy žila v Lešanech u Kralup n. Vlt. Také Podřipsko s dolním Povltavím ji hluboce zaujalo a ovlivnilo. Avšak zlákána poměrně ještě vysokou přírodní neporušeností Vysočiny se tam nakonec natrvalo usídlila.
Akademická malířka Venda Truhlářová představila svá díla veřejnosti na mnoha souborných a při několika desítkách samostatných výstav v Praze, Brně, Jihlavě, Humpolci, Vysokém Mýtě, Havlíčkově Brodě, Karviné, Rychnově n. Kn., Pardubicích, Poděbradech, Světlé n. Z., Hlinsku, Svitavách, Lipnici, Okrouhlici, Kralupech n. Vlt., Velvarech a Slaném, ale také v Bulharsku, Bavorsku či Belgii.
Četné její obrazy byly zakoupeny do ciziny a jiné zdobí sbírky našich galerií, i když tvorba této umělkyně nebyla před rokem 1989 oficiálně oceňována.
Jak ovšem spatřujeme při každé výstavě, malířka Venda Truhlářová dovede zcela ojedinělými formami zobrazovat zejména krajinu – a to ve všech jejích náladách a ročních proměnách. Od původního pastózního nanášení sytých zemitých barev přešla postupně k odhmotněnému, niternou citovostí naplněnému a jakoby provzdušněnému výrazu, který nás vpravdě okouzluje. Umělkyně dosahuje zvláštní působivosti: souhrou světel a stínů, kontrasty jasných a vzápětí opět měkce lomených pastelových tónů. Stírá ve svých malbách většinu obrysů a zahaluje zároveň přírodní motivy do barevných oparů, které jakoby dostávaly téměř snový charakter.
Emotivnost díla zdůrazňují leckde ještě ptáci, koně či lidské bytosti. Splývají s krajinou do harmonického celku, v němž se skutečnost prolíná s představami a lyričnost se pojí s epikou. Přitom nás zaujme zejména právě koloryt obrazů, který vyvolává rozjásanost jara, omamnost léta i kouzlo podzimu – a dosahuje vyvrcholení v něžných a doslova proteplených barvách zimy.
A tak jsou krajinářské práce akademické malířky Vendy Truhlářové doslova naplněny poezií, často připomínají hudbu – a jejich vysoká a ušlechtilá kultivovanost je zařazuje do vzácné a překrásné oblasti poetického realismu. Vpravdě se pak v její tvorbě setkáváme nejenom s uvědomělým lidstvím, ale zároveň i s očividně posvěcenými ženskými přístupy.
Kromě dnes převažující krajinomalby se paní Truhlářová ráda věnuje květinám – a velmi často i portrétům. Spolu s olejomalbou se zároveň neustále zabývá také kresbou a akvarelem. Její tvůrčí činnost se přitom vyznačuje soustavným zápasem o zdokonalování výrazových prostředků. Navzdory tomuto hledání však malířka nikdy neupadla do jakýchkoliv abstraktních spekulací. Svými kořeny spočívalo její dílo naopak vždy jenom v reálné skutečnosti, aniž by ale spělo k popisnostem anebo se utápělo v podrobnostech. Zůstávalo tudíž od počátku především odrazem upřímného citového zaujetí – a tedy zpovědí vnímavé duše, okouzlené přírodou a životem a chvějící se o budoucnost světa, ohrožovaného lidskou civilizací…
Umění akademické malířky Vendy Truhlářové je proto navýsost básnivé i přesvědčivé. Je to umění, které plně dozrálo, ale přesto se i nadále vyvíjí a rozrůstá. Avšak právě tím nás tak nevšedně povznáší a posiluje – a právě proto mu dnes už náleží pevné a nezaměnitelné místo v novodobém českém malířství!
Ing. Otakar Špecinger
Venda Truhlářová
Narodila se 22. 5. 1924 v Opavě, dětství prožila v Hranicích nad Bečvou. V roce 1938 se s rodiči přestěhovala do Vysokého Mýta, kde studovala reálné gymnázium, v r. 1942 přešla na „Zlínskou školu umění“. V letech 1945–48 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v r. 1948 přestoupila na Akademii výtvarných umění k prof. Sychrovi a v r. 1952 absolvovala v grafickém ateliéru prof. Silovského. V letech 1952–1961 se věnovala převážně grafické tvorbě (suchá jehla, lept, dřevořez) a kresbě, od r. 1962 přešla k olejomalbě. Od r. 1968 nastal určítý zlom v nazírání na zobrazování krajiny, hlavním zdrojem inspirace se stává Vysočina (především okolí Okrouhlice). V r. 1974 se přestěhovala z Prahy do Lešan u Nelahozevsi, odkud často zajížděla do Okrouhlice. Nyní – od r. 1993 – žije trvale v Havlíčkově Brodě.
Samostatné výstavy:
1956 Stará radnice Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou, Okrouhlice
1957 Oblastní galerie Vysočiny Jihlava
1962 Sofie, Staroměstská radnice Praha
1964 Galerie na Karlově náměstí Praha
1965 Sofie
1971 Galerie bratří Čapků Praha
1972 Galerie Havlíčkův Brod, Oblastní galerie Vysočiny Jihlava
1974 Galerie bratří Čapků Praha, Orlická galerie Rychnov n. Kn., Východočeská galerie Pardubice
1975 Galerie Jar. Krále Brno, Městská galerie Vysoké Mýto
1976 Vaalbeck Belgie – „Pro Arte Christiana“, Galerie bratří Čapků Praha
1978 Galerie Zlatá lilie Praha
1979 Galerie Groll Norimberk
1980 Galerie bratří Čapků Praha
1981 Galerie Díla Poděbrady
1982 Městské muzeum Velvary
1983 Galerie Zlatá lilie Praha
1984 Galerie a muzeum A. Hrdličky Humpolec
1986 Galerie V. Špály Praha, Kralupy n. Vlt.
1987 Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod
1988 Městské muzeum Velvary
1989 Kulturní dům Kralupy n. Vlt.
1991 Okr. vlastivědné muzeum Havlíčkův Brod, Muzeum Slaný
1993 Muzeum a galerie Svitavy
1994 Galerie Hlinsko v Č., hrad Lipnice n. Sáz., Galerie Vysoké Mýto, Galerie L. Kuby Poděbrady
1995 Muzeum Humpolec, Galerie L. Kuby Poděbrady
