 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 6 |
Výstavní síň na radnici
6. února–16. března 1997
vernisáž 6. února 1997 v 15.00 h
Ustavující schůze Společnosti bratří Čapků se konala 6. března 1947 ve výstavní síni Topičova salonu v Praze. Prvním předsedou byl zvolen národní umělec malíř Václav Rabas, který zastával tuto funkci do roku 1949. V letech 1949–1965 byl předsedou národní umělec MUDr. František Langer, po něm v letech 1965–1975 editor Čapkova díla dr. Miroslav Halík. V čele společnosti v letech 1975–1987 stál dr. František Krčma, kterého vystřídal v období 1987–1991 herec Vinohradského divadla Vlastimil Fišar. V současné době je předsedou universitní profesor dr. František Černý.
Nyní sdružuje společnost 1204 členů, z toho 825 pražských a 379 mimopražských.
V období 1947–1957 uspořádala společnost 49 večerů, na kterých promluvili členové rodiny, sestra Helena Čapková Palivcová, manželka Karla Čapka Olga Scheinpflugová a významné osobnosti kulturního života např. Edmond Konrád, František Langer, Oldřich Králík, Albert Pražák, Pavel Eisner, Jiří Kotalík, Jan Patočka, Otakar Vočadlo, Václav Černý a další.
Po roce 1957 až do roku 1976 byla přednášková činnost přerušena.
Od roku 1983 usilovala společnost o to, aby byl v Praze postaven pomník, věnovaný Karlovi a Josefu Čapkům. Byly vypsány dvě veřejné anonymní soutěže a po vleklých jednáních byl konečně 9. 1. 1990, v den stých narozenin Karla Čapka, odhalen základní kámen k pomníku bratří Čapků před Vinohradským divadlem na náměstí Míru v Praze. Pomník, jehož autorem je Pavel Opočenský, byl slavnostně odhalen 29. dubna 1995.
V roce 1976 obnovila společnost veřejnou činnost a podstatně se zvýšil počet jejích členů. Kromě oblíbených a hojně navštěvovaných večerů, pořádá společnost zájezdy po místech pobytu obou bratří, vydává časopisy a příležitostné tisky.
Pro běžnou informovanost o dění v čapkovském světě vydává společnost čtyřikrát ročně Zprávy. Zprávy jsou vydávány od roku 1985 v tištěné formě, mají výraznou grafickou úpravu s množstvím obrazového materiálu. Jako příloha Zpráv vychází Documenta Čapkiana. Dosud vyšlo 43 čísel Zpráv a 35 čísel přílohy. Zprávy a Documenta dostávají členové také zdarma.
Od roku 1977 vydává společnost Zpravodaj. Zpočátku byl rozmnožován na cyklostylu, od čísla 15 vycházel tiskem. Jeho rozsah se stále zvětšoval, od čísla 20 vychází ve výrazné grafické úpravě a texty jsou doplňovány obrazovým materiálem. Dosud bylo vydáno 35 čísel a v současné době vychází jedenkrát ročně. Členové jej dostávají zdarma. Zpravodaj uveřejňuje knižně nepublikované práce bratří Čapků a rozsáhlejší odborné studie o jejich životě a díle.
Pamětní listy SBČ vychází k význačným jubileím bratří Čapků a představitelů společnosti. Vedle obrazové dokumentace obsahují i vybrané texty ozřejmující význam jubilea.
Jako roční prémie pro členy nebo ke zvláštním příležitostem vydává společnost příležitostné tisky. Dosud byly vydány grafické listy:
Dvojportrét bratří Čapků, litografie Václava Rabase, 1947
Portrét Karla Čapka, mědiryt J. A. Švengsbíra, 1951 a 1985
Litografie Cyrila Boudy na námět hry Ze života hmyzu
Knižní záložka s karikaturou bří Čapků od A. Hoffmeistra, 1987
Knižní publikace:
Vyznání mrtvým, k vánocům 1948
Karel Čapek: O zvláštních vínech, s výzdobou C. Boudy, 1981
Bří Čapkové: Dopisy z mládí, 1983
Karel Čapek: Poměr estetiky a dějin umění
a Josef Čapek: Umění přírodních národů, 1985
František Langer: Vzpomínka va Vinohradské divadlo, 1988
Karel Čapek: Chvála řeči české, s graf. listem J. Anderleho, 1990
Arthur Miller: O Karlu Čapkovi, 1990
Společnost bratří Čapků se podílela na uspořádání sympozií v Trenčianských Teplicích k 50. výročí úmrtí Karla Čapka 1988 a v Hronově k 50. výročí úmrtí Josefa Čapka 1995.
Po Františku Langrovi
Ústa nejpovolanější uvedla záměr společenství, jež se právě formálně ustavuje, aby prohlubovalo poznání čapkovské myšlénky a ji dále předávalo, prubovalo a štěpovalo. Zpřítomnila nám slovy vroucího svědectví vlastní cesty, vlastního mládí i společného zrání povahu čapkovské noviny, jež po lidské i umělecké stránce bytostně byla táž.
Toužili jsme zpřítomniti si v této chvíli oba bratry, jak jsme se učili je poznávat v jejich osobitosti a přirozenosti, v tom zdůrazněném bratrství, s nímž vnášeli v domácí náš svět novinu světoobčanství a zároveň i nově chápaného a cítěného lidového, demokratického češství i s tou definicí umění jako služby. Toto bratrství, jemuž bylo dáno objeviti už jiné Čechy, než byly Čechy Holečkovy a Alšovy, ale stejně kvalitní a skutečné, ověřované na nejvšednějších skutečnostech pokročivšího civilní ho, zprůmyslověného života národa, lidu.
Toužili jsme je tu mít v té jejich podobě dvou nejkompletnějších, nejharmoničtějších a nejpříkladnějších zjevů současnosti. Nechť živé čapkovské slovo je dokreslí a zároveň zasvětí náš záměr odevzdati duchovní odkaz Josefa i Karla době ohlížející se po odnážných a statečných srdcích, jako po vykupitelích, usměrňovatelích a vyrovnatelích na nově dobytých pevninách češství, předznačeného vývojem věcí i prudkým spádem času k světovosti.
Přečteme si Josefovu báseň z koncentráku: Za bratrem Karlem
Na to se ujme slova p. předseda Dr. Halík
a povede valnou hromadu do konce.
Rabas Závěr (po volbách předsedy zvoleného výboru)
Vážení,
ne tedy stesk a smutek, ale skutek, co odkaz té čapkovské a zároveň tak svěže a typicky české
všeobjímací lásky
dobré pohody
humoru i nejvyšší vážnosti
a šťastné, volné síly
v níž oba bratři Karel i Josef světu i domovu nové pevniny objevili!
Nikoliv sten nezhojené bolesti a výčitky nad velkými mrtvými, ale oddaná služba živému duchu jejich díla.
Tu propagujeme v závěru dnešní valné schůze společnosti, která tímto okamžikem vstupuje v život.
Děkujeme Vám za důvěru.
Počítáme s Vámi všemi.
Čas teprve nalezne vyvolené mezi povolanými.
Myšlenka čapkovská si teprve sama objeví nejschopnější pracovníky.
Zatím chceme ze všech sil se snažiti, abychom nezklamali.
Děkujeme Vám
