RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 2 Radomír Kolář ilustrace
Rabasova galerie v Rakovníku Malá síň RG 13. února–5. dubna 1997 vernisáž 13. února 1997 v 15.00 h	Životní a umělecká dráha malíře Radomíra Koláře je vymezena daty; 19. srpen 1924, kdy se narodil v Rakovníku a 5. říjen 1993, kdy v Praze zemřel.      Jeho generaci naplno postihly všechny zvraty, kterými procházela naše země v nejnovější historii. Hodnocení této doby má zatím daleko k objektivitě. Málokdo si umí vytvořit patřičný odstup, aby mohl dobře posoudit děje, které se ho často bezprostředně dotýkaly, které prožil „na vlastní kůži“. Berte proto tuto studii jako pokus o soustředění základních dat, jak jsem je získal studiem dokumentů, rozhovory s pamětníky a z několika setkání se samotným malířem od počátku sedmdesátých let do konce devadesátých let.      Radomír Kolář se narodil v Rakovníku, byl tedy napůl člověkěm městským a napůl venkovským. Rakovničané takoví byli, ke svému řemeslu mívali i hospodářství. I u Kolářů poznaly děti záhy dřinu na polích a chmelnicích, ale narozdíl od vesničanů přeci jen měly snazší přístup ke vzdělání a kultuře. Někde tady se narodila malířova láska ke koním. Už jako malý žáček zaplňoval své sešity jejich kresbami a tato záliba pak vyrostla až do jakési posedlosti.      Na rakovnické reálce (1935–1943) dostal dobré umělecké základy ve škole profesora Pucholta, který byl poněkud konzervativní, ale velmi náročný a koneckonců i dost úspěšný vychovatel řady dobrých výtvarníků. Svět umění malíři otevíral i bohatý kulturní život města. Tehdy na přelomu třicátých a čtyřicátých let se tu o zajímavý výstavní program starala Společnost přátel umění, vyspělí ochotníci hráli divadlo a dokonce se podařilo provozovat operu. Po maturitě však musel hledat uplatnění jinde než si představoval. Němci zavřeli české vysoké školy, a tak nezbylo než se stát doma kočím. Nikdo nevěděl, kdy to skončí.      Po osvobození v roce 1945 odešel studovat na Pražskou akademii. Začínal v ateliéru u Vratislava Nechleby. Panu profesorovi proslulému jemnou salonní malbou asi svým drsným a dramatickým projevem příliš nevyhovoval, tak po roce přešel k profesoru M. Holému. Po absolutoriu (1950) na škole zůstal a po tříleté aspiratuře (1951–1954) se stal odborným asistentem. Pomáhal deset let při výuce malířů ve speciálkách M. Holého, A. Pelce a F. Jiroudka. Pedagogická práce mu dávala patřičné zajištění, ale nebránila malování obrazů, ve kterých se projevoval jeho bytostný figuralistický a animalistický talent.      Od poloviny padesátých let začal spolupracovat s nakladatelstvím Mladá fronta při ilustrování knih. Po roce 1960 dostal příležitost k monumentální tvorbě. Mozaika „Husitství“ v Národním památníku na Vítkově byla první prací pro architekturu v řadě dalších realizací, která vyvrcholila rozměrnou mozaikou „Doba Karlova“ ve stanici pražského metra Karlovo náměstí.      V roce 1964 odešel z akademie do armádního výtvarného studia. Závazek ke studiu pořád znamenal určitou existenční jistotu, musel ji však vykupovat mnoha kompromisy v tvorbě, byl podrobován přísnému ideologickému dohledu. Zvlášť v období normalizace v sedmdesátých letech přivolil k mnohému, aby si udržel postavení, které dosáhl léty práce.      Po smrti profesora Karla Součka (1983) se vrátil k učení na akademii, dva roky jako docent a od roku 1985 jako profesor. Roku 1989 odešel na odpočinek, ale to už se stále naléhavěji projevalo rodové prokletí, cukrovka. Přes mnohé obtíže neztrácel energii a nepřestával pracovat. Smrt ho zastihla v plné aktivitě roku 1993. Bylo mu šedesát devět let.      Po celý život nerad vystavoval, nedbal příliš o svoji publicitu. Většinou pracoval na objednávku, nikdy nebyl v nezávislém postavení umělce „na volné noze“. Vyrovnával se s nejrůznějšímy požadavky zadavatelů a považoval to za naprosto přirozenou podmínku tvorby. Knižní ilustrace      Po skromných začátcích, kdy vybavoval levné paperbacky edice Kapka obálkami a titulními listy, získal první významnější zakázku roku 1958. Ilustroval Rachlíkovu „Hodinu předjitřní“. V rozsáhlém souboru tužkových kreseb navázal na metodu výpravy knih z přelomu století. Realisticky popsal děje husitské epochy a podobně se vyrovnal o čtyři roky později s doprovodem knihy Aloise Jiráska „V cizích službách“. Takové přísně tradiční pojetí ale záhy opustil. Od počátku šedesátých let používal pro černobílé ilustrace lapidárnější tušovou kresbu a pro barevné kvašovou malbu kombinovanou s pastelem.      Nakladatelští redaktoři brzy poznali, že jeho doménou je zobrazení zvířat, že umí vyjádřit jejich pohyb a má smysl pro dramatický děj. Proto svými kresbami doprovázel dobrodružnou literaturu. Ilustroval i ruskou a sovětskou literaturu neboť Rusko ze svých cest znal a dokázal zachytit jeho atmosféru. Jeho ilustrace byly podloženy bezpečnou znalostí reálií. Pečlivě studoval detaily výstroje kovbojů, indiánů a pirátů podle historických dokumentů. Než se rozhodl pro definitivní verzi vypracoval několik variant každé kresby. Bohužel většinu jeho úsilí znehodnotily nekvalitní tisk a laciná úprava knih.      Podle mého nejzajímavější úkol dostal od nakladatelství Odeon, Nerudovy Povídky malostranské (1973). Vzpomínám, jak se toho úkolu zalekl, ale nakonec se do atmosféry Prahy a jejích obyvatel v devatenáctém století vpravil a kvaše s pastelem, které vytvořil patří k tomu nejlepšímu v jeho díle.      Zcela mimořádné kvality polygrafického zpracování barevných ilustrací se dočkal při vydání „bajek“ M. Kapka. Díky prominentnímu postavení spisovatele mohl všech šest knih naplnit záplavou osobitých maleb, které byly velmi dobře vytištěny na slušném papíře.       Přehled realizovaných ilustrací: 1.    Jack London, Volání divočiny, MF Kapka 1957      2.    Graham Greene, Tichý Američan, MF Kapka 1957      3.    Jan Weis, Země vnuků, MF Kapka 1957      4.    K. V. Rais, Povídky, MF Kapka 1957      5.    H. G. Wells, Neviditelný, MF Kapka 1957      6.    John Reed, Deset dnů, které otřásly světem, MF Kapka 1957      7.    Victor Hugo, Devadesát tři, MF Kapka 1958      8.    Mirko Pašek, Lovci perel, MF Kapka 1958      9.    František Rachlík, Hodina předjitřní, MF 1958      10.    Karel Mejstřík, Smrt a les, MF 1959      11.    James Oliver Curvood, Král šedých medvědů, MF 1959      12.    James Oliver Curvood, Vlčák Kazan, MF 1960      13.    Božena Choutková-Cvrková, Jarmila Merhautová, Lehká atletika žactva, Sportovní a turistické nakladetelství 1961      14.    Alois Jirásek, V cizích službách, SNDK 1962      15.    Karel Mejstřík, Domov můj, Orbis SKNV 1962      16.    Alan Marshall, Už zase skáču přes kaluže, MF 1962, druhé vydání s jiným přebalem MF 1963      17.    Zdeněk Konečný, Druhá tvář Antonína Hýska, SPN 1963      18.    Nikolaj Pečorskij, Červený vagon, ML 1963      19.    Marko Vovčok, Marusia, ML 1964      20.    Alois Sosík, Vojtěch Vrabec, Dějepis pro 7. ročník základní devítileté školy, SPN 1964      21.    Mirko Pašek, Nesmrtelný kovboj, SNDK 1966, maďarsky Tatran 1967, Albatros 1976      22.    Thomas Mayne Reid, Černobílá krev, SNDK 1966      23.    Miloš Švácha, Puma ze Sierry, SNDK 1967      24.    F. A. Elstner, Pedro tvůj kamarád z Argentiny, SNDK 1967      25.    Nan Chauncy, Ned, zajatec mora, ML 1967      26.    Alois Jirásek, V cizích službách, SNDK 1968      27.    Henryk Sienkiewicz, V poušti a pralese, ML 1969      28.    Bohumír Fiala, Zátoka lidojedů, Albatros 1969      29.    Frederick Marryat, Piráti, Albatros, Karavana 1969, 1976      30.    L. N. Tolstoj, Hadži Murat, 1970      31.    Al Kostan, Nevěsta hor, Albatros, Veronika 1970      32.    Joseph Altsheller, Ztracení lovci, Albatros, Karavana 1971      33.    Anton Costache, Kamarádka Vika, ML 1971      34.    Ernest Thompson-Seton, Medvěd monarcha, ML 1972      35.    Mirko Pašek, Muž pro Oklahomu 1972      36.    Lee Mc Giffinová, Lovci mustangů, Albatros 1972      37.    David Hamilton, Buffalo Bill a zlato Eldorada, ML 1972      38.    David Hamilton, Buffalo Bill a prekliata karavána, ML 1972      39.    Peter Jilemnický, Kompas v nás, Odeon 1973      40.    Francis Bret Harte, Sníh v orlím dvoře, Albatros, Karavana 1973      41.    Marriet Beecher-Stowová, Chalůpka strýčka Toma, ML 1973      42.    Jordan Radičkov, Střelný slabikář, 1973      43.    Fridrich Gerštekr, Pevnost u solného hradu, 1973      44.    Jaan Kross, Inkolát generálmajora Michelsona, 1974      45.    Maxim Gorkij, Městečko Okurov 1974      46.    Ivan Stadňuk, Od prvního dne, Naše vojsko 1974      47.    Nora Szczepaňska, Karibu, Albatros, Karavana 1975      48.    Jan Neruda, Povídky malostranské, Odeon 1975      49.    Tichon Sjomuškin, Žil jsem na Čukotce, Práce, Kamarád 1976      50.    Rómulo Gallegos, Cantaclaro, Práce, Erb 1976      51.    Josef Sekera, Česká rapsodie, Naše vojsko, 1976      52.    Adam Mickiewicz, Konrad Wallenrod, Odeon 1976      53.    Čechov, Bulgakov, Veresajev, Roščin, Příběhy mladých lékařů, Práce 1977      54.    Friedrich Gerstácker, Piráti na řece Mississippi, Práce, Kamarád 1977      55.    Miroslav Kapek, Hrdinové v průvanu, Práce 1980      56.    Boris Jampolskij, Trnitá cesta, Práce, Erb 1981      57.    Zpěvy naděje a jistoty, Práce 1981      58.    Jiří Wolker, Pro spravedlnost světa, Práce, Kamarád, Naše vojsko 1982      59.    Karel Mejstřík, Rakovnické povídky, OMG Rakovník 1983      60.    Miroslav Kapek, A je to gól, Práce 1983      61.    Miroslav Kapek, Hříšná kopa, Albatros 1983      62.    Miroslav Kapek, Kopa plná trnů, Albatros 1984      63.    Miroslav Kapek, Třetí kopa bajek, ČS HUSA 1985      64.    Miroslav Kapek, Čtvrtá kopa bajek, ČS HUSA 1986      65.    Dvanásť pozdravov, ČS 1986      66.    Miroslav Kapek, Pátá kopa bajek, ČS HUSA 1987      67.    Mirostav Kapek, Bajky na míru, ČS HUSA 1989