obrazy, objekty | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie Rakovník Výstavní síň na radnici 14. listopadu–7. prosince 2002 vernisáž 14. listopadu 2002 v 16.00 h Cyklus „Anima anoma“ – Chameleošnekohad, olej, plátno na sololitu, 55 × 80 cm, 2001–2002 Cyklus „Anima anoma“ – Ptakoještěronetopýr, olej, plátno na sololitu, 42 × 74 cm, 2001–2002 Cyklus „Anima anoma“ – Zebroštír, olej, plátno na sololitu, 80 × 63 cm, 2001–2002 Cyklus „Anima anoma“ – Žábobrouk, olej, plátno na sololitu, 70 × 53 cm, 2001–2002 Kříž kombinovaná technika, 51 × 40 cm, 2002 Cyklus „Anima anoma“ – Rybonoh, olej, plátno na sololitu, 42 × 62 cm, 2001–2002 Skřipky depresky, asambláž, pilinové těsto, 2002 Cyklus „Anima anoma“ – Kohoutopes, olej, plátno na sololitu, 60 × 50 cm, 2001–2002 | Jan Kohout se narodil 5. července 1960 v Praze. Jeho rodiče pocházejí z Pavlíkova a Hracholusk. Vyučil se zahradníkem, ale protože si od dětství rád kreslil, další život si zařídil tak, aby se mohl své zálibě věnovat co nejvíce. Vedl život kumštýře, který si vydělává v různých dělnických profesích. Od začátku ho prý přitahovalo české umění šedesátých let, v době Kohoutova dospívání státem nepodporované a téměř podzemní. Přijal surrealistické vyznání, což není jen umělecký směr, ale spíš životní způsob a myslím, že je v tom důsledný. Kolem roku 1980 se odstěhoval na jih Čech. Staral se o údržbu v Dětském domově v Nemyšli u Tábora. V Táboře a okolí zatím i nejvíce vystavoval. Kromě výtvarničení píše poezii, třeba i písňové texty. Po zániku nemyšelského domova se přestěhoval do Hracholusk a působí na Rakovnicku, vystavoval už v galerii Špejchar. Roku 2000 se připojil k České surrealistické skupině. V rámci svých kontaktů vystavoval i v zahraničí (Deggendorf, Mulhouse). Jako básník si přinesl vavříny z literárních soutěží ve Valašském Meziříčí (2001) a z Máchových Litoměřic (2002). Jeho současná tvorba jak maleb, tak objektů těží z prvotních, v podstatě dadaistických principů setkávání věcí v nepřirozených a nepatřičných souvislostech. Ty jsou pak zdrojem různých prožitků většinou humorných nebo obecně pozitivních. Zdá se, že v Hracholuskách prochází příjemným obdobím. Václav Zoubek, listopad 2002
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||