Sýrie 2002 – země a lidé fotografie | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rabasova galerie Rakovník Výstavní síň na radnici 3. dubna–8. května 2003 vernisáž 3. dubna 2003 v 16.00 h Velkoměsto po ránu, Aleppo, 2002 Modlitba, Damascus, 2002 Zvonkohra, Aleppo, 2002 Zaměstnání, Deir ez Zoir, 2002 | Sýrie …země věčného slunce, nepořádku, odpadků a neuvěřitelného „bordelu“; krásných starobylých a starověkých památek (rekonstruovaných ovšem většinou s velkým diletantismem); země plná neskutečně barevně vyzdobených automobilů a jízdních kol, plná leštičů bot a prodavačů čehokoli; dlouhých hábitů, „arafatošátků“ a burek, krásných i kýčovitých voňavých shish; země vskutku bizarních staveb a rodinných „domů“ či přístřeší, neuvěřitelně silných a sladkých černých čajů; ochotných a velice přátelských lidí, ale také těch, co by z vás – jakožto rození obchodníci samozřejmě – vymáčkli poslední vindru; země, kde auta při zařazení zpátečky vyhrávají Lambadu a v půl třetí ráno Vás mohou přivést k šílenství; kde tuzemská balená voda nemá těsnicí uzávěr, kde mít dlouhé vlasy je přinejmenším neobvyklé (vím o čem mluvím) a psát zprava do leva naopak úplně normální; země kde ten pravý život začíná teprve po setmění (ne-li po půlnoci) a příliš pracovat rovná se bláznovství; země kde vidět patnáctkrát za den „škodovku“ je naprosto běžné a vidět ji desetkrát s nástavbou nebo domácí úpravou, kterou jste nikdy předtím neviděli (a to dokonce ani tady) je také naprosto běžnou záležitostí… Milan Hořejší Narodil se 23. 3. 1980 v Rakovníku. Žije stejně jako jeho rodina v Lánech. Tady vychodil základní školu Ch. G. Masarykové. Výtvarné zájmy ho přivedly na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze 3 na Žižkově, kde studoval obor Nábytkářství pod vedením Ing. Jany Schusterové. V současné době se zabývá navrhováním a realizací interiérů i solitérního nábytku. Studoval obor Pozemní stavby a architektura na Stavební fakultě ČVUT v Praze, studium ale po roce ukončil a odcestoval na Střední východ, kde půl roku pracoval v Izraeli. Fotografií se začal zabývat ve svých osmnácti letech a je ryzím amatérem. Základní „řemeslné“ poučení našel u slánského fotografa Pavla Vychodila. Vzhledem k tomu, že tíhne spíše k dokumentární a portrétní tvorbě než k fotografii výtvarné, líbí se mu práce Josefa Koudelky, Pavola Breiera, Jana Šibíka, lánského rodáka Karla Kestnera, Pavla Štechy nebo Tona Stana. Fotografické problémy konzultuje se svými vrstevníky z různých uměleckých oborů. Ve výstavní galerii SUPŠ v Praze 3 proběhla v říjnu 2002 jeho první samostatná výstava.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||