| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výstavní síně Ranasovy galerie ve Vysoké ulici 232 1. listopadu–30. ledna 2008 vernisáž 1. listopadu 2007 v 16.00 h Hřbitovní noc Červená koule Modrá panna Brodce Krušná noc Rujánský kostel Cesta do ráje Parovod Dobro Zlo Noc vysvobození | Jen málokomu se zdají tak neobyčejné až fantaskní sny jako Bertovi Kiszovi, a pokud snad ano, pak málokdo je dovede převést po probuzení do obrazů. Ale když se na ně díváš blíž, dáš si čas, najednou zjistíš, že té fantazie tam až zas tolik není, že jde o osobitý filozofický pohled na vesmír a matičku zemi, o hmatatelnou obavu o její existenci. Za snovou krásou, za ostrůvky zeleně a života vystupuje o to brutálněji hrozba stále se zesilující devastace přírody, v případě Kadaňska a vůbec severních Čech charakterizovaná především měsíční krajinou kolem povrchových dolů a umírajícími lesy Krušných hor vdechujícími s jejich životem neslučitelný sirnatý dým z prunéřovské a tušimické elektrárny. A sebezničující dílo člověka se pro život vezdejší zdá být náhle větším nebezpečím než tsunami, sopky nebo zemětřesení. Symboly a kontrast jsou trvalým mottem Kiszova díla. Sen a skutečnost, přítomnost a vzpomínka, den a noc, život a smrt, peklo a ráj, tajuplno, ale také láska, lodička ukotvená za měsíční noci u ostrůvku s náhle vyrašeným stromem-srdcem-majákem ukotveným dvěma kmeny. Bárky, voda, větve schraňující hnízdo – budoucí život, Kadaň ve všech ročních obdobích, Klášterec nad Ohří, Doupov, Ohře, Krušnohorsko, nebe, ale také odraz vzpomínek na zcestovalé světadíly. Těžko říct, čím je tento udělaný chlapík víc: malířem, grafikem, sochařem, fotografem či galeristou? Dny dělí poctivě pro štětec, rydlo a sochařské dláto nebo špičák, jen je těžké si ho představit, jak po tvrdé práci s kamenem či dřevem dokáže zasednout k titěrnému a technicky dokonalému exlibris. A když pocítí absenci reprezentativní knihy o Kadaňsku, vezme fotoaparát, rok jezdí, chodí a fotografuje a pak svým nákladem vydá „Kadaň a okolí – Zpráva z posledního roku druhého tisíciletí (2000)“. Organizuje řadu ročníků sochařských sympózií, jejichž výsledek zdobí Kadaň a okolí, s jeho dílem se kromě desítek českých a moravských měst již setkalo Německo, Belgie, Holandsko, Švýcarsko a s exlibris na společných výstavách snad celý svět. Rodák z Těšínska (1943), z Podobory (své prvé obrazy podepisuje proto HKP - Herbert Kisza Podoborský), absolvent Školy uměleckých řemesel v Brně a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se do Kadaně trvale stěhuje v roce 1972. Usazuje se ve starobylém domě v těsném sousedství kadaňských hradeb, s výhledem na řeku a stolovou horu, opraví a pro tvorbu využívá i jednu z dochovaných bašt. A od roku 1991 uprostřed kadaňského náměstí otevírá v někdejším měšťanském domě sochařskou dílnu a zároveň Galerii U netopýra, kam zkoncentruje dosavadní tvorbu. Někdejší ředitel rynholecké základní školy Vladimír Valeš v publikaci „Kadaňsko výtvarné (1900–2000)“ uzavírá kapitolu o Herbertu Kizsovi slovy: „Herbert Kisza patří k nejvýraznějším výtvarníkům našeho regionu. Má pověst velmi pracovitého a pilného člověka. Stal se vizuálním kronikářem svého kraje a především města Kadaně se schopností ozvláštňovat jejich realitu silnou imaginací, vidět jejich magickou i tragickou podobu.“ Rakovničtí milovníci umění měli možnost seznámení s grafickým dílem Herberta Kiszy již před lety v Galerii na Pražské a ve Wintrově síni Rabasovy galerie, současná výstava tak rozšiřuje poznání jeho díla o obrazy a plastiky. Ivo Mička
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||