| ||||||
Výstavní síně RG 10. října–4. ledna 2009 vernisáž 10. října 2008 v 16.00 h Dívka v pampeliškách Dvojice Nedělní odpoledne Brod Okno v noci Bramborové pole Rozkvetlá jabloň Sklenice vody II. Pražská ulice večer Ze Šumavy Při poslechu hudby | Malířská tvorba Otakara Synáčka je v mnohém ohledu typická pro poválečný vývoj československého výtvarného umění. Od počátku čtyřicátých let, kdy bylo přerušeno jeho spojení s okolním evropským děním, žilo autonomně jen ze svých zdrojů. Vedle širokého proudu tradicionálních přístupů opřených o postimpresionistická východiska, tu žila česká avantgarda, navazující na surrealismus. Jen v krátkém mezidobí po osvobození měla pražská veřejnost možnost se seznámit s aktuálními tendencemi v evropských zemích, ale nově i se soudobým oficiálním americkým a sovětským uměním, ale tato lekce zůstala bez větší bezprostřední odezvy. Profil umělecké tvorby většinou určovala tradiční učiliště, do výchovy uměleckého dorostu se zapojily výrazné osobnosti dvacátých let. Synáčkovým učitelem na akademii se stal Miloslav Holý, poučený na nejlepší tradici francouzské postimpresionistické malby (P. Gaugin, P. Bonnard), který žákům vštěpoval pevné základy realistické kresby, bohatý kolorit a vysoce kultivovanou techniku malby. Otakaru Synáčkovi to školení zřejmě vyhovovalo, záhy si definoval tematické okruhy, které, jak se nakonec ukázalo, se staly celoživotní náplní jeho tvorby. Jeho doménou byl moderní žánr, někdy dovedený k monumentálnímu zobecnění, a krajinomalba. Specificky synáčkovsky laděné kompozice z intimního života rodiny, mezilidských vztahů i meditativní prožívání středočeské krajiny ho zařadily na okraj oficiálně uznávané tvorby, ale zabezpečovaly mu pozitivní přijetí publikem. V šedesátých letech vystupňoval výraz svých obrazů až na pokraj abstrakce, v letech sedmdesátých se obrátil k poezii všedních motivů a prohluboval jejich kultivované podání. Díla z tohoto závěrečného období jsou srovnatelná s nejlepšími příklady francouzské malby přelomu století, zároveň jsou nová, nabitá atmosférou současnosti a znovu kladou otázku potřeby kulturních tradic pro naši dobu. ak. mal. Václav Zoubek Otakar Synáček (*17. března 1931 †3. února 2005) Studia 1946–1948 Škola dekorativních umění Jaroslava Masáka – Praha 1948–1953 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Miloslav Holý) 1953–1954 čestný rok na AVU 1954–1956 Ateliér restaurátorských a konzervačních technik AVU (prof. Bohuslav Slánský) Pedagogická činnost 1957–1965 asistentura na AVU Členství 1952–1956 Středisko Mánes 1961–1970 Skupina ETAPA 1990–2005 Sdružení Pražských malířů Významné samostatné výstavy 1959 Galerie Václava Špály – Praha 1960 Galerie Cypriána Majerníka – Bratislava (spolu s Františkem Ronovským) 1977 Ústřední kulturní dům železničářů – Praha 1979 Galerie Karlovy Vary 1980 Galerie Václava Špály – Praha 1991 Galerie Platýz – Praha 2000 klub Golem – Praha 2000 Městské muzeum – Lanškroun (spolu s Josefem Klimešem) 2003 Středočeská energetika, a.s. – Praha 2006 Galerie Václava Špály – Praha Kolektivní výstavy 1952–1956 členské výstavy střediska Mánes 1961 výstava skupiny Etapa – Galerie V. Špály – Praha 1963 výstava skupiny Etapa – Nová síň – Praha 1964 výstava skupiny Etapa – Káhira – Egypt 1966 výstava skupiny Etapa – Galerie V. Špály – Praha 1970 výstava skupiny Etapa – Nová síň – Praha 1961 Bienále mladých Paříž – Francie 1962 Bienále mladých Mánes – Praha 1963 Současná výtvarná tvorba – Rychnov n. Kněžnou 1964 Současná výtvarná tvorba – Rychnov n. Kněžnou 1966 Výstava mladých ČSVU – Moravská galerie – Brno 1980 Československé umění – Helsinky, Švédsko 1990–2005 členské výstavy Sdružení pražských malířů Zastoupení ve sbírkách státních galerií Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění v Praze, Galerie umění v Karlových Varech, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Muzeum umění Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě; Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie moderního umění v Roudnici n. Labem, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Galerie Klatovy/Klenová | |||||