RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 10 Miroslav Pangrác – Malující sochař
Výstavní síně RG 14. května–30. srpna 2009 vernisáž 14. května 2009 v 16.00 h Stodoly III, 1969, kombinovaná technika, 24,5×34 Silnice v Bechyni, 1946, olej, plátno na lepence, 61×82 Babiččina kamna, 1941, olej, plátno, 24×30 Pražské nábřeží, 1955, olej, lepenka, 26×39,5 Kravky, 1943, olej na lepence, 35,5×41 Ulička ve starých Košířích, 1967, olej, plátno, 44×62	Mohl být slavným malířem, ale nakonec dal přednost hlíně. Proč? „Malování mi šlo tak lehce, jako když dýchám. Nevěřil jsem, že se opravdové umění může rodit takhle snadno,“ vysvětluje. Přesto malovat nikdy nepřestal a jeho obrázky pokaždé nějak doplňovaly sochařské výstavy. Až na tu současnou. Rabasova galerie totiž přišla s myšlenkou zažité uspořádání zcela převrátit a Miroslava Pangráce alespoň jednou představit především jako svébytného malíře.      A kdy si vlastně malý Mirek své nevšední výtvarné nadání poprvé uvědomí? To už chodil do školy, když se u Pangráců ve Vysoké ulici zastavila paní učitelka Spalová. Mívala ho v mateřské škole. Nepřišla jen tak, přinesla náčrtník Mirečkových školkovských kreseb. A tam kromě obvyklých dětských škrábanin si vykračuje slepička s kuřátky, posedávají petrovští loupežníci, dá se říct, že už tenkrát v mateřince započala Pangrácova celoživotní láska k malování a umění vůbec.      Ivo Mička