RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 7 Nina Čampulka, animovaný film, ilustrace, sochy, kresby, obrazy
Rabasova galerie Rakovník Výstavní síně RG 30. srpna 2012–13. ledna 2013 vernisáž 30. srpna 2012 v 16.00 h	Rakovnická výstava akademické malířky Niny Čampulkové má za cíl pokusit se ji představit v celé šíři jejího výtvarného snažení. Výtvarnice, režisérka, ilustrátorka, dnes také spisovatelka a fotografka Nina Čampulková se narodila v Praze. Její otec akademický malíř Vladimír Kovář, který vystudoval AVU u profesorů Vratislava Nechleby a Maxe Švabinského, jistě třeba neúmyslně, podnítil její touhu po vlastním výtvarném projevu. Žila tedy v prostředí uměleckém a k umění a vlastní tvorbě jí to logicky přitahovalo.       Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor filmové a televizní grafiky u profesora Adolfa Hoffmeistra a posléze doc. Miloslava Jágra. V tomto oboru je uznávanou výtvarnicí a režisérkou a již svým absolventským filmem na námět Prévertovy básně „Jak namalovat podobiznu ptáka“ naznačila, jakým směrem se bude její dílo ubírát a v čem bude obohacením a přínosem pro toto výtvarné odvětví. Ryzí imaginace, poetické výtvarné zpracování, osobitá stylizace, to jsou devizy, s kterými pracuje i v dalších filmech. Ať je to loutková balada Aucassin a Nicoletta, nebo poetický text Miloše Macourka „Páv není jediný“, či film na text Jana Vodňanského „Kolik je na světě věcí“. Také v dalších filmech, na námět A. Mikulky „O rybáři který nikdy nic nechytil“, nebo bláznivé pohádce „O princezně Furieně“ F. Nepila, výtvarnými prvky, jakousi barevnou skladbou navozuje pocit romantického snění a básnivých asociací. Je tedy skoro symbolické, že její zatím poslední film opět na námět A. Mikulky nese název „Dům u pětiset básníků.“ Pohádka z r. 1988, kde ježibaba promění vojáky v kasárnách na básníky a malíře. Nutno jenom litovat, že Nina Čampulková nedostala více příležitostí. S rozpadem studia na Barrandově ztratila kontakty a možnost práce na dalších filmech. Její ilustrační tvorba (především pro děti) má rovněž znaky poetičnosti, ale také vytříbené kresby a bohaté Bonnardovské barevnosti. V knize pro nejmenší „Kdo má koho,“ kterou sama doplnila textem s obrovskou jistotou klade barevné valéry fialových, zelených či modrých odstínů. Vytříbená linie kresby je přitom tak blízká malému čtenáři. Nepodbízivá, dynamická, naprosto svobodná kresba až dětsky upřímná. Zatím poslední knížka výtvarnice a ilustrátorky Niny Čampulkové, které předcházela drobná knížečka krátkých črt, jakýchsi vzpomínek a postřehů na přátele, známé či náhodná setkání, doplněná černobílými kresbami. Je s podivem, že si u ní nepodávají dveře nakladatelé dětských knih a sama marně shání sponzory na další knihu, kterou má připravenou k vydání. Ale to jsem přeskočil období, kdy jí ještě zdraví dovolovalo pracovat řezbářsky na drobných sochařských objektech. Převážně stylizováných postavách, nebo hlavách tajemných dam s vějířem či s klobouky ozdobenými ovocem, vždy citlivě kolorovanými. Ani zde nezapře svůj poetický naturel. A přes už zmíněný smysl pro barevnost zjistíme, že je to především kresba, která jí provází celým výtvarným počínáním. Jsou to zvláště jistá elegantní linie, dramatická šrafura, kontrast černé a bílé plochy, či jenom emocionální záznam, které zvládá dokonale. Nelze zde při té příležitosti nevzpomenout virtuosa této dnes tak opomíjené techniky – Fr. Tichého. Jak jsem zde již naznačil, ne vždy příznivý osud a zdraví provází Ninu Čampulkovou celým jejím výtvarným působením. Zlomená zápěstí obou rukou nadlouho omezila její činnost. Přesto se nevzdává a svůj výtvarný talent, smysl pro kompozici a barevnost a hlavně poetičnost uplatňuje ve fotografii, která se stává v současnosti jejím důležitým výtvarným projevem. Užasle hledíme, jak se detail kaluže mění v barevnou abstraktní scenerii. Osamocený kámen, nebo dramatický kořen symbolicky nastavuje zrcadlo stavu duše Niny Čampulkové.      Praha 2011, Ladislav Janouch             Nina Čampulka      Narozena 10. října 1945 v Praze      1960–64 Střední uměleckoprůmyslová škola, Praha      1966–73 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, obor filmová a televizní grafika, profesoři: Adolf Hoffmeister, Miloslav Jágr       Filmografie:      1971 Lví srnka      1973 Jak dělat podobiznu ptáka      1979–89 spolupráce s Krátkým filmem Praha      1980 Aucassin a Nicoletta      1982 Páv není jediný      1984 O rybáři který nikdy nic nechytil      1985 Kolik je na světě věcí      1986 O princezně Furieně      1988 Dům u pětiset básníků      1989 What to do? Co dělat?       V posledních letech i píše      Obrazy snů – sny obrazů (básně)      Přiďte ve tředu, slečno (povídky)      Kdo má koho (o zvířátkách, kniha pro děti)       Samostatné výstavy:      1986 Nina Čampulková, Filmová grafika      1996 Poetický svět Niny Čampulky      1996 Poetický svět Niny Čampulky      1996 Svět Niny Čampulky      1997 Nina Čampulka      1998 Sochy, loutky, kameny, filmová grafika, Nina Čampulka      1999 Kameny, sochy, obrazy pod záštitou tří trpaslíků Nina Čampulka      2001 Kresby, plastiky – Nina Čampulk      2002 Z ateliéru Niny Čampulky      2003 Ilustrace ke knize Přiďte ve tředu slečno      2003 Ilustrace ke knize Kdo má koho      2004 Z ateliéru Niny Čampulky II       Účast na kolektivních výstavách      1974 ČFVU, Rodičovství, mateřství ze života dětí      1976 ČFVU, K mezinárodnímu roku ženy      1978 Salón mladých výtvarníků, PKJF      1979 Výstava mladých      1981 Oborová výstava      1982 Salón 18 kladenských výtvarníků      1986 Středočeští výtvarníci      1988 Výtvarníci animované tvorby      Od r. 1995 dosud Kladenské dvorky      2000 Salón výtvarníků, PKJF      2004 Kladenský salón      2006 Kladenský salón      2008 Kladenský salón      2010 Kladenský salón